BUNDÁLEK Karel 28.9.1919-9.2.1990: Porovnání verzí

Verze z 4. 2. 2017, 22:11

Karel BUNDÁLEK
Narození	28.9.1919
Místo narození	Brno
Úmrtí	9.2.1990
Místo úmrtí	Brno
Povolání	65- Literární historik, kritik nebo teoretik 73- Uměnovědec nebo historik umění
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43285

BUNDÁLEK, Karel, * 28. 9. 1919 Brno, † 9. 2. 1990 Brno, divadelní vědec, dramaturg, kritik, pedagog, redaktor

Pocházel z kulturně zaměřené rodiny drobného obchodníka. Zájem o divadlo podporovali i jeho učitelé, profesoři III. reálného gymnázia v Brně. Už před maturitou uveřejňoval v listu Nezávislá politika recenze. 1938–39 absolvoval dva semestry slavistiky a germanistiky na Filozofické fakultě MU. Za německé okupace, prožité v Brně, se stal členem Dramatického svazu – sdružení činoherních i hudebních teoretiků a publicistů a v Moravských novinách kriticky sledoval hlavně komorní hry režiséra R. Waltra, po válce psal divadelní referáty do Práce. Po 1945 dokončil studia na filozofické fakultě, při kterých ho ovlivnil prof. Frank Wollman. 1947 obhájil disertaci Historické drama, jeho problematika a tvar a získal doktorát (PhDr.). Na dramatickém oddělení brněnské Státní konzervatoře vyučoval krátce dějiny divadla a souběžně (1948) se stal pedagogem na právě založené JAMU. Jeho celoživotním oborem byly dějiny českého divadla, dějiny režie a divadelní teorie a estetika. Záhy byl jmenován docentem (1950) a profesorem s hodností DrSc. (1983). Mezitím 1968 obhájil na filozofické fakultě brněnské univerzity kandidátskou disertační práci Kapitoly z brněnské dramaturgie. Tam se spolupodílel s prof. A. Závodským a doc. Z. Srnou na konstituování divadelněvědného a filmologického pracoviště. Na JAMU vykonával několik funkcí, od vedoucího katedry teorie umění přes proděkana až po prorektora (1966–69, 1971–77). Odchoval na čtyřicet ročníků herců, režisérů a dramaturgů. Přispěl k založení Sborníku a Spisů JAMU a pracoval jako jejich šéfredaktor. Do výslužby odešel 1987 a pak působil jako profesor konzultant.

V teoretické sféře B. obrátil pozornost na metodologickou bázi, dialektiku scénických umění, dramatické žánry, jevištní prostor nebo na analýzy názorů mj. B. Brechta a J. Mukařovského. Nejčastěji však sledoval divadelní historiografii: např. zpracoval příslušné kapitoly v kolektivních Dějinách města Brna (1973) a při jubileích brněnského divadla (1954, 1959) byl spoluautorem libret k výstavám. V knižní pětici studií Kapitoly z brněnské dramaturgie zachytil významné vývojové etapy činohry tehdejšího Státního divadla v Brně, zejména působení J. Mahena, J. Honzla a E. F. Buriana. Jako hlavní redaktor řídil práce na připravovaných, avšak dosud nevydaných Stručných dějinách brněnského divadla, kam přispěl oddílem Brněnská činohra v období 1918–38. Odborné teatrologické studie publikoval zejména ve sbornících, almanaších a katalozích (mj. Spisy JAMU, Otázky divadla a filmu, Na křižovatce umění, Listy z dějin českého divadla, O divadle, Velká pochodeň, Brno v minulosti a dnes, O divadle na Moravě a Mnohotvárnosť dramatického umenia) nebo v revuích (mj. Prolegomena Scénografické encyklopedie, Acta scaenographica, Státní divadlo, Divadlo, České divadlo, Scéna, Slovenské divadlo a Časopis Matice moravské).

Celoživotní publicistická činnost B. nabyla na intenzitě po 1948, kdy byl činoherním recenzentem kulturní rubriky deníků Rovnost a později Brněnský večerník. Soustavně sledoval a veřejně a interně hodnotil po jednotlivých sezónách brněnské a některé moravské scény. Stal se reprezentantem brněnské oficiální kritiky usilujícím vystihnout specifičnost použitých jevištních prostředků v souvztažnosti k ideovému působení inscenace na diváka. Ani jako recenzent, ani v různých funkcích (mj. byl členem předsednictva a ÚV Svazu československých dramatických umělců i výboru jeho jihomoravské pobočky, rady pro uměleckou teorii a kritiku Ministerstva kultury ČSR, speciálních ko misí a kolegií, předsedou redakční rady čtrnáctideníku Scéna, spolupracovníkem Divadelního ústavu v Praze a Socialistické akademie ČSSR) však nesklouzával do dogmatické zaujatosti a své soudy formuloval ohleduplně. Stejným způsobem přistupoval i k ochotnickému divadlu: několik let předsedal Krajskému poradnímu sboru pro amatérské divadlo při Krajském kulturním středisku v Brně, byl lektorem či přispěvatelem bulletinu Listy o divadle a autorem metodických materiálů (Přehled dějin činoherní režie). Od 1984 působil na částečný úvazek ve funkci dramaturga činohry tehdejšího Státního divadla Brno. Navazoval na někdejší brechtovskou etapu souboru. Připravil i několik vzpomínkových a jubilejních večerů. Zemřel náhle cestou z premiéry.

D: Přehled dějin staročeského divadla do Bílé hory, 1951 (skriptum); Mahen režisér, in: Státní divadlo, 1957, č. 5–6; Ve stopách pokrokových tradic činohry, in: Velká pochodeň, 1959, s. 19n.; Léta Mahenovy brněnské dramaturgie, in: Brno v minulosti a dnes 3, 1961, s. 109n.; E. F. Burian a první poválečná sezóna Mahenovy činohry, in: tamtéž 8, 1966, s. 9n.; Kapitoly z brněnské dramaturgie, 1967; Brecht a současnost, in: Index, 1968, č. 4, s. 58n.; Úvaha o dramatu, in: Prolegomena Scénografické encyklopedie, 1971, č. 2, s. 45n.; K problematice taxonomie divadelních žánrů, in: tamtéž, č. 4, s. 84n.; Probleme der Dialektik in der Kunst vom Standpunkt Bertholt Brechts und Jan Mukařovskýs, in: Otázky divadla a filmu 2, 1971, s. 63n.; Přehled dějin činoherní režie, 1973; K otázce dramatického pro storu a jeho jevištní konkretizace, in: Na křižovatce umění, 1973, s. 55n.; Ně které problémy vztahů mezi divadlem v centru a v regionu, in: O divadle na Moravě, 1974, s. 17n.; Marxistická estetika k otázkám konkretizace uměleckých děl, in: Mnohotvárnosť dramatického umenia, 1976, s. 263n.; Dialektika metody a štýlu v divadelnom umení, in: Slovenské divadlo 28, 1980, č. 3, s. 306n.; Kolektívna teória dramatických umení, in: tamtéž, č. 4, s. 565n.; K problematice brechtovského herectví, in: České divadlo, 1981, č. 4, s. 55n.

L: Tomeš 1, s. 158; MČE 1, s. 616; PSN 1, s. 293; ČBS, s. 75; O. Brůna, Šťastný brechtolog z Brna, in: Scéna 14, 1989, č. 18, s. 2; B. Štěpánek, Vzpomínka na prof. K. B., in: tamtéž 15, 1990, č. 5, s. 2; Postavy brněnského jeviště 3, 1994, s. 62n.; Z. Chmel, Galerie brněnských osobností 1, 1998, s. 29; V. Závodský, Teatrolog chápající amatérskou Thálii, in: Amatérská scéna 36, 1999, č. 6, s. 25; V. Kudělka, K nedožitým pětaosmdesátinám profesora B., in: Dokořán 10, 2004, č. 93, s. 32; Seznam článků v bibliografické databázi Divadelního ústavu v Praze, zkrácené záznamy dokumentů (31 položek; http://divadelni-ustav.cz/cgi-bin/waa1gate.exe).

Vít Závodský