BUOL-SCHAUENSTEIN Karl Ferdinand 17.5.1797-28.10.1865: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 319-320
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 9. 10. 2019, 19:22

Karl Ferdinand BUOL-SCHAUENSTEIN
Narození 17.5.1797
Místo narození Vídeň (Rakousko)
Úmrtí 28.10.1865
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 319-320

BUOL-SCHAUENSTEIN, Karl Ferdinand, * 17. 5. 1797 Vídeň (Rakousko), † 28. 10. 1865 Vídeň (Rakousko), státník, diplomat

Syn diplomata a státníka hraběte Johanna Rudolfa B.-S. (1763–1834), který byl 1816–23 prezidentem německého spolkového sněmu ve Frankfurtu n. M. a potom státním ministrem a prezidentem dvorské komory ve Vídni. B. vystudoval práva a pak nastoupil do diplomatických služeb. Začínal jako atašé ve Florencii a Londýně, 1825–37 byl vyslancem v Karlsruhe a Darmstadtu, 1838–43 ve Stuttgartu, 1844–48 v Turíně. V prosinci 1848 odejel jako velvyslanec do Petrohradu. 1850–51 působil ve funkci druhého plnomocníka rakouské delegace na říšské konferenci v Olomouci a Drážďanech, 1851–52 se stal velvyslancem v Londýně. Po smrti F. Schwarzenberga ho povolal císař k 11. 4. 1852 do čela ministerstva zahraničí a ministerské konference. Silnými osobnostmi jeho kabinetu byl ministr policie J. Kempen a zejména ministr vnitra A. Bach, který řídil vnitrostátní záležitosti a jehož rozhodnutí B.-S. pasivně parafoval. Zastával smířlivé a ústupné postoje, což někdy pomáhalo čelit obzvlášť tvrdým perzekučním návrhům. V mezinárodní politice se v období krymské války postavil za zájmy Turecka proti Rusku, jež donutil k nevýhodnému pařížskému míru (1856). Nedokázal předejít krokům Francie na Balkáně ani zastrašit Sardinii, které 4. 5. 1859 zaslal válečné ultimátum. K 16. 5. 1859 byl císařem donucen odejít do ústraní. Byl spoluzodpovědný za politický systém tzv. Bachova neoabsolutismu, který poškodil český národní život a zbrzdil vývoj Rakouska směrem k občanské společnosti. Jeho tiskem vydaná sebeobhajoba (1860) byla už současníky zamítnuta jako neprůkazná. Oženil se s Carolinou von Isenburg-Birstein, manželství zůstalo bezdětné.

L: RSN 1, s. 990n.; OSN 3, s. 938; H. Friedjung, Der Kampf um die Vorherrschaft in Deutschland, 1916; ÖBL 1, s. 127; K. Kazbunda, Sabina – neuzavřený případ policejního konfidenta (ed. M. Kučera), 2005.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera