BUOL-SCHAUENSTEIN Karl Ferdinand 17.5.1797-28.10.1865: Porovnání verzí
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Karl Ferdinand BUOL-SCHAUENSTEIN | | jméno = Karl Ferdinand BUOL-SCHAUENSTEIN | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Buol Karl Ferdinand portret.jpg |
| datum narození = 17.5.1797 | | datum narození = 17.5.1797 | ||
| místo narození = Vídeň (Rakousko) | | místo narození = Vídeň (Rakousko) | ||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
+ | | citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 319-320 | ||
}} | }} | ||
Aktuální verze z 9. 10. 2019, 19:22
Karl Ferdinand BUOL-SCHAUENSTEIN | |
Narození | 17.5.1797 |
---|---|
Místo narození | Vídeň (Rakousko) |
Úmrtí | 28.10.1865 |
Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
Povolání | 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
Citace | Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 319-320 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136301 |
BUOL-SCHAUENSTEIN, Karl Ferdinand, * 17. 5. 1797 Vídeň (Rakousko), † 28. 10. 1865 Vídeň (Rakousko), státník, diplomat
Syn diplomata a státníka hraběte Johanna Rudolfa B.-S. (1763–1834), který byl 1816–23 prezidentem německého spolkového sněmu ve Frankfurtu n. M. a potom státním ministrem a prezidentem dvorské komory ve Vídni. B. vystudoval práva a pak nastoupil do diplomatických služeb. Začínal jako atašé ve Florencii a Londýně, 1825–37 byl vyslancem v Karlsruhe a Darmstadtu, 1838–43 ve Stuttgartu, 1844–48 v Turíně. V prosinci 1848 odejel jako velvyslanec do Petrohradu. 1850–51 působil ve funkci druhého plnomocníka rakouské delegace na říšské konferenci v Olomouci a Drážďanech, 1851–52 se stal velvyslancem v Londýně. Po smrti F. Schwarzenberga ho povolal císař k 11. 4. 1852 do čela ministerstva zahraničí a ministerské konference. Silnými osobnostmi jeho kabinetu byl ministr policie J. Kempen a zejména ministr vnitra A. Bach, který řídil vnitrostátní záležitosti a jehož rozhodnutí B.-S. pasivně parafoval. Zastával smířlivé a ústupné postoje, což někdy pomáhalo čelit obzvlášť tvrdým perzekučním návrhům. V mezinárodní politice se v období krymské války postavil za zájmy Turecka proti Rusku, jež donutil k nevýhodnému pařížskému míru (1856). Nedokázal předejít krokům Francie na Balkáně ani zastrašit Sardinii, které 4. 5. 1859 zaslal válečné ultimátum. K 16. 5. 1859 byl císařem donucen odejít do ústraní. Byl spoluzodpovědný za politický systém tzv. Bachova neoabsolutismu, který poškodil český národní život a zbrzdil vývoj Rakouska směrem k občanské společnosti. Jeho tiskem vydaná sebeobhajoba (1860) byla už současníky zamítnuta jako neprůkazná. Oženil se s Carolinou von Isenburg-Birstein, manželství zůstalo bezdětné.
L: RSN 1, s. 990n.; OSN 3, s. 938; H. Friedjung, Der Kampf um die Vorherrschaft in Deutschland, 1916; ÖBL 1, s. 127; K. Kazbunda, Sabina – neuzavřený případ policejního konfidenta (ed. M. Kučera), 2005.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera