Biografický slovník
BUOL-SCHAUENSTEIN Karl Ferdinand 17.5.1797-28.10.1865: Porovnání verzí
(BUOL-SCHAUENSTEIN_Karl_Ferdinand_17.5.1797-28.10.1865) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 17.5.1797 | | datum narození = 17.5.1797 | ||
| − | | místo narození = Vídeň | + | | místo narození = Vídeň (Rakousko) |
| datum úmrtí = 28.10.1865 | | datum úmrtí = 28.10.1865 | ||
| − | | místo úmrtí = Vídeň | + | | místo úmrtí = Vídeň (Rakousko) |
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | | povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| − | + | '''BUOL-SCHAUENSTEIN, Karl Ferdinand,''' ''* 17. 5. 1797 Vídeň (Rakousko), † 28. 10. 1865 Vídeň (Rakousko), státník, diplomat'' | |
| + | |||
| + | Syn diplomata a státníka hraběte Johanna Rudolfa B.-S. | ||
| + | (1763–1834), který byl 1816–23 prezidentem německého | ||
| + | spolkového sněmu ve Frankfurtu n. M. a potom státním ministrem | ||
| + | a prezidentem dvorské komory ve Vídni. B. vystudoval | ||
| + | práva a pak nastoupil do diplomatických služeb. Začínal | ||
| + | jako atašé ve Florencii a Londýně, 1825–37 byl vyslancem | ||
| + | v Karlsruhe a Darmstadtu, 1838–43 ve Stuttgartu, 1844–48 | ||
| + | v Turíně. V prosinci 1848 odejel jako velvyslanec do Petrohradu. | ||
| + | 1850–51 působil ve funkci druhého plnomocníka | ||
| + | rakouské delegace na říšské konferenci v Olomouci a Drážďanech, | ||
| + | 1851–52 se stal velvyslancem v Londýně. Po smrti F. | ||
| + | Schwarzenberga ho povolal císař k 11. 4. 1852 do čela ministerstva | ||
| + | zahraničí a ministerské konference. Silnými osobnostmi | ||
| + | jeho kabinetu byl ministr policie J. Kempen a zejména ministr | ||
| + | vnitra A. Bach, který řídil vnitrostátní záležitosti a jehož | ||
| + | rozhodnutí B.-S. pasivně parafoval. Zastával smířlivé a ústupné | ||
| + | postoje, což někdy pomáhalo čelit obzvlášť tvrdým perzekučním | ||
| + | návrhům. V mezinárodní politice se v období krymské | ||
| + | války postavil za zájmy Turecka proti Rusku, jež donutil | ||
| + | k nevýhodnému pařížskému míru (1856). Nedokázal předejít | ||
| + | krokům Francie na Balkáně ani zastrašit Sardinii, které 4. 5. | ||
| + | 1859 zaslal válečné ultimátum. K 16. 5. 1859 byl císařem | ||
| + | donucen odejít do ústraní. Byl spoluzodpovědný za politický | ||
| + | systém tzv. Bachova neoabsolutismu, který poškodil český | ||
| + | národní život a zbrzdil vývoj Rakouska směrem k občanské | ||
| + | společnosti. Jeho tiskem vydaná sebeobhajoba (1860) byla už | ||
| + | současníky zamítnuta jako neprůkazná. Oženil se s Carolinou | ||
| + | von Isenburg-Birstein, manželství zůstalo bezdětné. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' RSN 1, s. 990n.; OSN 3, s. 938; H. Friedjung, Der Kampf um die | ||
| + | Vorherrschaft in Deutschland, 1916; ÖBL 1, s. 127; K. Kazbunda, Sabina – | ||
| + | neuzavřený případ policejního konfidenta (ed. M. Kučera), 2005. | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | [[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1797]] | [[Kategorie:1797]] | ||
[[Kategorie:Vídeň]] | [[Kategorie:Vídeň]] | ||
[[Kategorie:1865]] | [[Kategorie:1865]] | ||
[[Kategorie:Vídeň]] | [[Kategorie:Vídeň]] | ||
Verze z 9. 2. 2017, 19:42
| Karl Ferdinand BUOL-SCHAUENSTEIN | |
 | |
| Narození | 17.5.1797 |
|---|---|
| Místo narození | Vídeň (Rakousko) |
| Úmrtí | 28.10.1865 |
| Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
| Povolání | 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136301 |
BUOL-SCHAUENSTEIN, Karl Ferdinand, * 17. 5. 1797 Vídeň (Rakousko), † 28. 10. 1865 Vídeň (Rakousko), státník, diplomat
Syn diplomata a státníka hraběte Johanna Rudolfa B.-S. (1763–1834), který byl 1816–23 prezidentem německého spolkového sněmu ve Frankfurtu n. M. a potom státním ministrem a prezidentem dvorské komory ve Vídni. B. vystudoval práva a pak nastoupil do diplomatických služeb. Začínal jako atašé ve Florencii a Londýně, 1825–37 byl vyslancem v Karlsruhe a Darmstadtu, 1838–43 ve Stuttgartu, 1844–48 v Turíně. V prosinci 1848 odejel jako velvyslanec do Petrohradu. 1850–51 působil ve funkci druhého plnomocníka rakouské delegace na říšské konferenci v Olomouci a Drážďanech, 1851–52 se stal velvyslancem v Londýně. Po smrti F. Schwarzenberga ho povolal císař k 11. 4. 1852 do čela ministerstva zahraničí a ministerské konference. Silnými osobnostmi jeho kabinetu byl ministr policie J. Kempen a zejména ministr vnitra A. Bach, který řídil vnitrostátní záležitosti a jehož rozhodnutí B.-S. pasivně parafoval. Zastával smířlivé a ústupné postoje, což někdy pomáhalo čelit obzvlášť tvrdým perzekučním návrhům. V mezinárodní politice se v období krymské války postavil za zájmy Turecka proti Rusku, jež donutil k nevýhodnému pařížskému míru (1856). Nedokázal předejít krokům Francie na Balkáně ani zastrašit Sardinii, které 4. 5. 1859 zaslal válečné ultimátum. K 16. 5. 1859 byl císařem donucen odejít do ústraní. Byl spoluzodpovědný za politický systém tzv. Bachova neoabsolutismu, který poškodil český národní život a zbrzdil vývoj Rakouska směrem k občanské společnosti. Jeho tiskem vydaná sebeobhajoba (1860) byla už současníky zamítnuta jako neprůkazná. Oženil se s Carolinou von Isenburg-Birstein, manželství zůstalo bezdětné.
L: RSN 1, s. 990n.; OSN 3, s. 938; H. Friedjung, Der Kampf um die Vorherrschaft in Deutschland, 1916; ÖBL 1, s. 127; K. Kazbunda, Sabina – neuzavřený případ policejního konfidenta (ed. M. Kučera), 2005.
Martin Kučera
