BURDA Josef 17.12.1883-29.5.1964: Porovnání verzí

Verze z 9. 2. 2017, 20:47

Josef BURDA
Narození	17.12.1883
Místo narození	Úročnice u Benešova
Úmrtí	29.5.1964
Místo úmrtí	Praha
Povolání	83- Divadelní interpret nebo herec 81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43317

BURDA, Josef, * 17. 12. 1883 Úročnice u Benešova, † 29. 5. 1964 Praha, herec, režisér, divadelní ředitel

Byl synem dekoračního dělníka pražského Národního divadla. Již od dětství se pohyboval v divadelním zákulisí, kde vstřebával jeho atmosféru. Začal se učit typografem a současně získával hereckou praxi jako ochotník. 1902–05 mu otec zařídil hodiny herectví u Karla Želenského. B. přijímal příležitostné role v Divadle na Smíchově a statoval v Národním divadle. 1905 získal první angažmá u divadelní společnosti V. Housy. Nespokojenost s uměleckou úrovní a bídnými sociálními poměry ho však přinutila vystřídat v krátkém čase několik dalších společností: A. Mušky, V. Zejferta, opětovně V. Housy a A. Frýdy. Již 1907 se pokusil dostat se do Prahy, avšak navzdory dobrému dojmu, který zanechalo v divácích jeho pohostinské vystoupení v roli Romea v pražském Národním divadle, tam angažmá nezískal. Příležitost k formování vlastního hereckého stylu dostal jako člen ve své době nejlepší venkovské společnosti J. Blažka. U ní působil v rozmezí 1909–13 a 1917–18, v meziobdobí byl angažován u společnosti B. Jeřábka. V těchto letech vystupoval především v rolích milovníků a mladých hrdinů. Uspěl jako Antonín v Svobodových Směrech života, jako Švanda v Tylově Strakonickém dudáku, Romeo v Shakespearově Romeu a Julii, Don César v Kolárově Mageloně. Prověrkou B. hereckých možností se stala náročná role Hamleta v stejnojmenné Shakespearově tragédii. B. se prosadil jako herec výrazné invence, charakterizačních schopností, zároveň jako umělec promyšleně přistupující k roli. Ačkoli i nadále až do konce 40. let působil jako herec, již u Blažkovy společnosti se začal zajímat o režii, která se pro něho stala záhy hlavním oborem a kde v poměrně krátké době dosáhl významných výsledků (mimo jiné Ibsenův Stavitel Solness, Shakespearův Král Lear). Soustavně sledoval soudobé umělecké směry, intenzivně se zajímal o práci předních českých, a zejména světových režisérů (M. Reinhardta, A. Tairova, V. Mejercholda). Od 1918 vedl vlastní cestující divadelní společnosti (Činoherní a operetní společnost Josefa Burdy, 1918–21; Burdova činohra, 1921–38; Středočeská činohra, 1940–45). Dvě sezony byl ředitelem divadla na Kladně (1925–27). Jeho společnost si získala pověst velmi zodpovědně vedeného souboru, cílevědomě usilujícího o kulturní povznesení venkova. V tomto směru B. působil nejen jako režisér, ale především jako dramaturg. V jeho repertoáru dominovala česká klasika, především J. K. Tyl, ze světové stavěl na W. Shakespearovi, F. Schillerovi. Moderní českou tvorbu zastupoval K. Čapek, F. Langer, z cizí soudobé dramatiky uváděl zejména H. Ibsena, A. Strindberga, F. Wedekinda a L. Pirandella. Velký význam měla B. podpora mladých hereckých talentů, dokázal je vychovat a připravit na další umělecké působení ve velkých divadlech. O povznesení úrovně cestujících divadelních společností se zasloužil zejména v 30. a 40. letech i jako předseda Svazu divadelních ředitelů. Po válce byl v sezoně 1945/46 šéfrežisérem Městského divadla v Kutné Hoře, poté 1946–48 ředitelem divadla v Karlových Varech. 1949 až 1958 působil jako administrativní ředitel ND v Praze.

D: role: Merkur, J. Offenbach: Orfeus v podsvětí, 1905; Emil, H. Sudermann: Chocholouš, 1905; Antonín, F. X. Svoboda: Směry života, 1906; Harlekýn, R. Lothar: Král Harlekýn, 1907; Carlos, J. J. Kolár: Magelona, 1907; Izák, J. Zeyer: Z dob růžového jitra, 1907; Romeo, W. Shakespeare: Romeo a Julie, 1907; Švanda, J. K. Tyl: Strakonický dudák, 1908; Vévoda de Bligny, G. Ohnet: Majitel hutí, 1909; Mefisto, J. W. Goethe: Faust, 1910; Hamlet, W. Shakespeare: Hamlet, 1920; Franz, F. Schiller: Loupežníci, 1920; Filip II., É. Verhaeren: Filip II., 1923; Rabi, J. Vrchlický: Rabínská moudrost, 1932; Josef Kajetán Tyl, J. Kubík – D. Hallová – E. Starý: Podzimní píseň lásky, 1933; Muž, J. Hais-Týnecký: Bič, 1940; Flachsmann, O. Ernst: Flachsmann vychovatel, 1941; režie: B. Bjørnson: Když réva znovu kvete, 1910; E. Hardt, Blázen Tantris, 1910; W. Shakespeare: Sen noci svatojanské, týž: Romeo a Julie, 1911; H. Ibsen: Stavitel Solness, 1912, 1926; O. Wilde: Salome, 1913; J. Maria: Dolfa, 1913; G. B. Shaw: Pygmalion, 1914; J. J. Kolár: Jan Žižka, 1914; E. Bozděch: Z doby kotillionů, 1917; W. Shakespeare: Král Lear, 1917; E. Rostand: Cyrano de Bergerac, 1918; J. Mahen: Nebe, peklo, ráj, 1920; J. Vrchlický: Rabínská moudrost, 1920; K. Čapek: R.U.R., 1920; B. Smetana: Prodaná nevěsta, 1920; W. Shakespeare: Othello, 1923; L. Pirandello: Šest postav hledá autora, 1924; F. Wedekind: Procitnutí jara, 1923; E. Rostand: Orlík, 1925; L. Pirandello: Každý má svou pravdu, 1925; S. Lom: Kající Venuše, 1927; J. K. Tyl: Pražský flamendr, 1929; A. Horáková: Libuňský jemnostpán, 1931; H. Bernstein: Israel, 1931; V. Werner: Komediant Hermelín, 1933; F. Wedekind: Lulu, 1933; E. Scribe: Leonie, 1933; R. Bessier: Alžběta Browningová, 1933; H. Ibsen: John Gabriel Borkman, 1934; A. A. Paul: Píseň Asie, 1935; F. Molnár: Děvče z Terstu, 1936; J. K. Tyl: Chudý kejklíř, 1936; K. Čapek: Bílá nemoc, 1937; G. d’Annunzio: Gioconda, 1937; J. Žák: Škola základ života, 1937; F. Langer: Dvaasedmdesátka, 1937; K. Čapek: Matka, 1938; J. Hilbert: Pěst, 1940; F. Molnár: Hra na zámku, 1941; R. Billinger: Čarodějka pasovská, 1941; F. T. Marinetti: Ohnivý buben, 1944; V. Sardou: Madame Sans-Gêne, 1945; K. Scheinpflug: Mrak, 1945.

L: J. Zhoř, Burdovo divadlo, in: Pestrý týden 18, 1943, č. 13, s. 7 a 12; A. Král, J. B., nositel Řádu práce sedmdesátníkem, in: Divadlo 5, 1954, s. 80; J. B., Aby se nezapomnělo, 1958; J. Knap, Umělcové na pouti, 1961, s. 228; Postavy brněnského jeviště 1, 1984, s. 231n.; Burdova společnost, in: Česká divadla – encyklopedie divadelních souborů, 2000, s. 18n.; ND a jeho předchůdci, s. 52; OSND 1/2, s. 807; Knapík, s. 61; MČE 1, s. 619; Tomeš 1, s. 159.

P: Biografický archiv ÚČL Praha; LA PNP Praha.

Alice Dubská