Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BUREŠOVÁ Marie 1.11.1907-14.4.1972

{{Infobox - osoba
| jméno = Marie BUREŠOVÁ
| obrázek = Buresova Marie portret.jpg
| datum narození = 1.11.1907
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 14.4.1972
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 332
}}

'''BUREŠOVÁ, Marie,''' ''* 1. 11. 1907 Praha, † 14. 4. 1972 Praha, herečka''

Hereckou dráhu začala 1924 na ochotnické scéně v Ústí
nad Labem. Po absolvování pražské konzervatoře hrála 1928
v divadle Akropolis v Praze na Žižkově, poté ji K. H. Hilar
přijal do souboru elévů Národního divadla v Praze, kde
1930–34 byla obsazována do menších dívčích rolí. 1934 ji
E. F. Burian angažoval do svého divadla D 34. Když nacisté
toto divadlo 1941 násilně uzavřeli, přešla B. do Městských
divadel pražských (Divadlo Na Poříčí). Po skončení války
nastoupila znovu k E. F. Burianovi do D 46, ale již 1946
v důsledku roztržky části souboru s Burianem z jeho divadla
odešla. V Národním divadle pak působila do konce sezony
1967/68.

Svým zjevem, štíhlou postavou a rusými vlasy se řadila
k typu hereček představujících omamný symbol krásy života.
Její největší devizou byl mimořádně tvárný altový hlas,
schopný v široké intonační škále vyjadřovat i nejjemnější citové
proměny. Hlasovou stylizací, téměř na pomezí zpěvu,
se dokázala plně přizpůsobit poetické subjektivizaci, jež byla
rozhodujícím režijním principem E. F. Buriana. Pod jeho
vlivem dospěla na této scéně k svému uměleckému vrcholu.
K B. nejúspěšnějším rolím patřila Polly v Brechtově ''Žebrácké''
''opeře'', Taťána v Puškinově ''Evženu Oněginovi'', Lotte v Goetheho
''Utrpení mladého Werthera'' či Agnes v Dykově ''Krysaři''.
V roli lyrické i křehce koketní a také tragické Manon (byla
její první představitelkou) ve veršovaném dramatu V. Nezvala
''Manon Lescaut'' dosáhla svým vynikajícím výkonem téměř
celonárodní proslulosti. V Městských divadlech pražských
uspěla jako Veronika ve hře H. Ortena ''Řezbář Vít Stoss'', v Národním
divadle se jí dařilo především v básnických hrách,
jako byla např. Roxana v Rostandově ''Cyranovi z Bergeracu'' či
Axiocha ve Vrchlického ''Smíru Tantalově''. Vzhledem k tehdy
převažujícímu realistickému repertoáru Národního divadla
však neměla více příležitostí uplatnit své specifické herecké
předpoklady a postupně se přehrávala z vášnivých hrdinek
do charakterního oboru (mj. Jahelková v Tylově ''Tvrdohlavé''
''ženě''). Po celou dobu své herecké činnosti se intenzivně věnovala
také recitaci.

'''D:''' role: Pachole královo, A. Jirásek: Jan Žižka, 1930; Dívka, J. Zeyer: Radúz
a Mahulena, 1931; Líza, E. Konrád: Kvočna, 1932; Helena, I. Novello:
Panenská půda, 1934; Polly, B. Brecht: Žebrácká opera, 1934; Vězeň, K. H.
Mácha: Máj, 1935; Helena, V. Nezval: Milenci z kiosku, 1935; Rosina,
P. Beaumarchais: Lazebník sevillský, 1936; Milada, K. H. Mácha: Kat, 1936;
Taťána, A. S. Puškin: Evžen Oněgin, 1937; Lotta, J. W. Goethe: Utrpení
mladého Werthera, 1938; Astolena, M. Maeterlinck: Alladina a Palomid,
1939; Marianna, A. Musset: Marianiny rozmary, 1939; Agnes, V. Dyk:
Krysař, 1940; Manon, V. Nezval: Manon Lescaut, 1940; Marta, V. Nezval:
Loretka, 1941; Veronika, H. Orten: Řezbář Vít Stoss, 1943; Bianca Valesellová,
V. Ojeti: Svatba pana Casanovy, 1943; Julie, W. Shakespeare: Romeo
a Julie aneb Sen jednoho vězně, 1945; Apatura Clythia, K. a J. Čapkové: Ze
života hmyzu, 1946; Plačící žena, F. Peroutka: Oblak a valčík, 1947; Roxana,
E. Rostand: Cyrano z Bergeracu, 1949; Charlota Ivanovna, A. P. Čechov:
Višňový sad, 1951; Ljubov Jarova, K. A. Treněv: Ljubov Jarova, 1952; Stařenka,
A. a V. Mrštíkové: Maryša, 1956; Axiocha, J. Vrchlický: Smír Tantalův,
1958; Bořena, V. K. Klicpera: Ženský boj, 1958; Matka, A. Miller: Po pádu,
1965; Paní Friesová, F. Dürrenmatt: Novokřtěnci, 1968.

'''L:''' v (J. Vodák), Puškin v D 37, in: České slovo 28. 1. 1937; amp (A. M. Píša),
Večer divadelní poezie, in: Nedělní Národní práce 12. 5. 1940; J. Dewetter,
Důvěřujte Manoně!, in: Divadlo 12, 1961, č. 6, s. 243n.; M. Obst –
A. Scherl, K dějinám české divadelní avantgardy, 1962, s. 234n.; M. B.,
První Manon, in: Theater – Divadlo, 1965, s. 41n.; F. Černý, Měnivá tvář
divadla aneb Dvě století s pražskými herci, 1978, s. 205n.; B. Srba, Inscenační
tvorba E. F. Buriana 1939–1941, 1980, s. 137; B. Bezoušek, M. B.,
in: Svět v obrazech 21. 10. 1982; A. Dvořák, M. B., in: Květy 24. 11. 1983,
s. 38; ND a jeho předchůdci, s. 52n.; B. Srba, O nové divadlo, s. 55n., 67n.;
kol., Divadlo nové doby, 1989, s. 278; Tomeš 1, s. 159; MČE 1, s. 620; PSN
1, s. 297; ČBS, s. 76.

'''P:''' Divadelní ústav Praha (kde další dokumentace).

Alice Dubská

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
[[Kategorie:1907]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1972]]
[[Kategorie:Praha]]