BUREŠ Miloslav 6.11.1909-12.11.1968: Porovnání verzí

Aktuální verze z 10. 10. 2019, 14:03

Miloslav BUREŠ
Narození	6.11.1909
Místo narození	Polička
Úmrtí	12.11.1968
Místo úmrtí	Praha
Povolání	63- Spisovatel 68- Redaktor nebo žurnalista
Citace	Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 330
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43339

BUREŠ, Miloslav, * 6. 11. 1909 Polička, † 12. 11. 1968 Praha, básník, prozaik

Původním jménem Jan B., pokřtěn Bohuslav. Narodil se v rodině nádražního skladníka a tkadleny. Z druhého ročníku měšťanské školy v rodišti přešel na místní reálné gymnázium, kde 1930 maturoval. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze studoval 1930–32 moderní filologii, z existenčních důvodů přijal místo redaktora Severočeského deníku v Liberci, 1938–45 pracoval jako redaktor jičínské mutace deníku A-Zet. 1945–47 vedl rozhlasové vysílání v Liberci, 1947–49 byl redaktorem nakladatelství Melantrich, 1949–51 nakladatelství Práce. 1951–52 působil jako referent publikačního odboru ministerstva informací, 1952–53 ministerstva školství a 1953–55 ministerstva kultury. Byl kritizován za svou poezii i osobní vztah k Bohuslavu Martinů, jehož navštívil 1957 v Římě a 1959 ve Švýcarsku. V důsledku toho byl zbaven místa na ministerstvu a od 1956 pracoval jako literární redaktor (Svobodného slova, od 1966 Práce a 1968 byl výkonným redaktorem Zítřku). Krátce před smrtí řídil edici Poezie v nakladatelství Melantrich. Politicky byl organizován v národně socialistické (od 1948 Československé socialistické) straně. Podlehl stresu po okupaci vojsky Varšavské smlouvy. Pohřeb se konal 18. 11. na Olšanských hřbitovech, B. tělesné pozůstatky byly uloženy do rodinného hrobu na hřbitově v Poličce.

Do literatury vstoupil jako patnáctiletý v komunistickém dětském časopise Kohoutek. B. první sbírky, psané pod vlivem Bieblova poetismu, byly ovlivněny tragickým zážitkem smrti jeho první lásky Míly Šifnerové, na jejíž památku si změnil křestní jméno (Katalepton, 1929, Nevěsta, 1930, Ztracené deště, 1931, Nachový vítr, 1934). Do druhé vlny proletářské poezie se zařadil sbírkami sociálně naléhavých veršů Chudé lásky (1935), Ze starého roku (1936), Chlapec hrající si s hlínou (1936). Již v prvním období ztvárňoval B. básnicky prostým melodickým veršem vycházejícím z lidové tvorby mýtus domova, zakódovaný na Českomoravské vysočině, který se mu stal celoživotním uměleckým východiskem (Zpěv nad střechami, 1936, Zemi krásnou, 1937). Protiválečné, nepateticky vlastenecké a občansky statečné byly jeho knihy básní Listy z pohraničí (1939), jeden z důležitých ohlasů na mnichovské události, Zpěv na Justina Michla (1940), Bílé jaro (1943), Krajiny Františka Kavána (1943) a Květ na přilbici (1945), mapující události květnového povstání na českém venkově. Daň schematismu splatil sbírkou Všechno mi připomíná píseň (1952), Emilu Zátopkovi věnoval sportovní poemu Píseň o maratónském vítězi (1953). Vrcholem B. poezie se stal soubor brilantních lyricko-epických básní, evokujících svět B. dětství na Vysočině s dobovými tradicemi a zvyky Utkáno z pramenů (1959). Ústřední básně knihy – Otvírání studánek, Legenda z dýmu bramborové nati, Romance z pampelišek a Mikeš z hor – zhudebnil jeho krajan B. Martinů jako tematický cyklus malých kantát a proslavil je ve světě. V závěrečných sbírkách pod vlivem narůstajícího společenského kriticismu sílily tóny B. filozofické reflexe, lyrické meditace o vztahu času a života a ojedinělé baladičnosti (Pochovávání světla, 1961, Slunce zapadá do hlíny, 1966, skladba s protektorátní tematikou Příběh fotbalového hřiště, 1968, soubor Jedlíci brambor, 1969). Věrnost Českomoravské vysočině s dominantou Poličky prostoupila rovněž B. prózu, v níž byl jako autor méně úspěšný. Významná byla jeho tvorba pro děti, bohatě čerpající ze zdrojů lidové a krajové slovesnosti. Z B. esejů je dosud nejzávažnější svědecká výpověď Bohuslav Martinů a Vysočina (1960).

D: bibliografie: LČL 1, s. 333n.

L: Kulturní adresář 1936; F. S. Frabša, Jičínští, libánští a sobotečtí spisovatelé a kulturní pracovníci, 1939–40, s. 3; recenze na B. práce: J. Šup, Nesmělá knížka, in: Lidové noviny 49, č. 8, 6. 1. 1941; J. Hájek, Svět, kde se krasořečí a recituje, in: tamtéž 52, č. 44, 14. 2. 1944; J. B. Čapek, Profi l české poesie a prosy od r. 1918, 1947, s. 23; nekrology: Zemědělské noviny 14. 11. 1968, s. 4; Svobodné slovo 14. 11. 1968, s. 1; Lidová demokracie 14. 11. 1968, s. 4; Práce 15. 11. 1968, s. 6; Rudé právo 23. 11. 1968, s. 3; Večerní Praha 22. 11. 1968, s. 4; Listy 1, 1968, č. 3, s. 6; Zítřek 1, 1968, č. 3, s. 4 (s obr.); Lidové noviny 14. 11. 1968, s. 4; B. Půža, Rozloučení s M. B., in: Zprávy z muzeí od Trstenické stezky, 1969, č. 7, s. 57n.; K. Dobeš, Místo zasvěceného doslovu, in: M. B., Jedlíci brambor, 1969, s. 163; J. Kunc, Kdy zemřeli? 1967–70 a 1935–36, 1970, s. 23; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 442; Kunc 1, s. 60n.; ČS, s. 56n.; LČL 1, s. 332n.; SČS 1, s. 81n.; MČE 1, s. 620; ČBS, s. 75; J. Gloser, Ohlédnutí za M. B. a jeho tvorba, in: Vlastivědný sborník okr. Svitavy 9, 1989, s. 53n.; Tomeš 1, s. 159.

P: LA PNP Praha; Biografický archiv ÚČL Praha.

Martin Kučera