BURIAN Adolf 17.6.1845-1.9.1924: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 338-339
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 10. 10. 2019, 13:56

Adolf BURIAN
Narození 17.6.1845
Místo narození Bučovice u Vyškova
Úmrtí 1.9.1924
Místo úmrtí Brno-Židenice
Povolání 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 338-339

BURIAN, Adolf, * 17. 6. 1845 Bučovice u Vyškova, † 1. 9. 1924 Brno-Židenice, politik, odborář

Vyučil se tkalcem, v mládí pracoval v textilkách v Brně, kde se od počátku 70. let 19. století podílel na organizování dělnictva podle vídeňského vzoru. Současně prosazoval odborovou organizovanost. Byl předním spolupracovníkem tkalce Eduarda Zachariáše, brněnského sociálně demokratického předáka, delegáta sjezdu rakouské strany v Marcheggu 1875. Spolu iniciovali velkou stávku v červnu téhož roku. Po vzoru pražské Českoslovanské sociálně demokratické strany vytvořili sociální demokracii na Moravě a ve Slezsku pro dělníky české, německé a polské národnosti, která podporovala vedení strany. Po úderu protisocialistické perzekuce hledali prostředky k jejímu odvrácení a k legalizaci stranické struktury, proto 1881 založili časopis Spravedlnost a 1882 uspořádali brněnský sjezd tzv. umírněných sociálních demokratů za součinnosti K. Kautského. Ač se zpočátku bránili myšlence na sloučení této strany s radikály (J. Hybeš, P. Krkoška aj.), jež mylně ztotožňovali s anarchisty, B. vstoupil v jednání s Hybešem a 1885 připravil programovou základnu ke sloučení obou stranických frakcí. Na slučovacím sjezdu v Lužánkách (Brno) měl velký referát o národnostní otázce a s Hybešem byl delegátem na sjezdu předlitavské sociální demokracie v Hainfeldu 1888/89. Později se B. uplatňoval hlavně ve vedení textilní odborové ústředny – zemské i rakouské – a jako mluvčí brněnských dělníků. 1898–1910 byl členem českého zemského vedení strany na Moravě, 28. 11. 1905 se za ni zúčastnil deputace k prezidiu poslanecké sněmovny, žádající všeobecné hlasovací právo. 1910 stál v čele boje za jednotu odborových ústředen a družstevních svazů v Brně, 1911–19 jako člen výkonného výboru působil v centralistické České sociálně demokratické straně dělnické v Rakousku, byl stoupencem nenacionalistického politického postupu a 1919–21 byl členem marxistické levice sociální demokracie, 1921 zakládajícím členem KSČ. Publicisticky přispíval do Spravedlnosti, Rovnosti, Dělnického deníku (vedených jeho synem), Rudého práva. Byl otcem novináře a politika Edmunda B. (1878–1935).

L: Z. Šolle, Dělnické hnutí v českých zemích koncem 19. století, 1951, s. 94n.; I. Dubský, Pronikání marxismu do českých zemí, 1963, s. 225n.; H. Steiner, Dělnické hnutí v Rakousku 1867–1889, 1964, s. 238n.; L. Brügel, Geschichte der Österreichischen Sozialdemokratie 3, Wien 1922, s. 81, 123, 144, 400; tamtéž 4, 1923, s. 363.

P: Osobní archiv autora.

Martin Kučera