Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BURIAN Karel 12.1.1870-25.9.1924

{{Infobox - osoba
| jméno = Karel BURIAN
| obrázek = Burian Karel portret.jpg
| datum narození = 12.1.1870
| místo narození = Rousínov u Rakovníka
| datum úmrtí = 25.9.1924
| místo úmrtí = Senomaty u Rakovníka
| povolání = 78- Hudební interpret

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 344-345
}}

'''BURIAN, Karel,''' ''* 12. 1. 1870 Rousínov u Rakovníka, † 25. 9. 1924 Senomaty u Rakovníka, zpěvák''

V zahraničí psán Carl Burrian. Manžel zpěvačky Františky
B.-Jelínkové (1865–1937), bratr zpěváka Emila B. (1876
až 1926), strýc skladatele Emila Františka B. (1904–1959).
Studoval na reálce v Rakovníku a gymnáziu v Praze, pokračoval
na právnické fakultě české univerzity. Jako gymnazista
zpíval na kůru a zdokonaloval se u Moritze Wallersteina
a u kapelníka Mořice Angra. 1890 opustil proti vůli rodiny
práva a odešel do brněnského divadla (1891/92). Již
1891 se ucházel o přijetí do Národního divadla (ND), ale
bylo mu nabídnuto pouze místo sboristy. Získal angažmá
v ruském Tallinnu (nyní Estonsko). V červnu 1893 zpíval
se společností Ladislava Chmelenského při zájezdu ve Vídni
a v červenci se společností Adolfa Baumanna, která provedla
v Berlíně Smetanovu ''Prodanou nevěstu''. Na podzim neuspěl
v Lipsku (po jednom představení dostal výpověď) a byl angažován
do dvorního divadla v Cáchách. 1894–96 vystupoval
v Kolíně nad Rýnem, hostoval v dalších německých městech
a 1896 v Brně. 1896–98 působil v Hannoveru a 1898–1900
v Hamburku; postupně získal pověst pěvce evropského formátu.
Po úspěšném koncertě v Praze 1898 a po vystoupení
pro angažmá 1899 mu správa ND divadla nabídla šestiletou
smlouvu od 1. 7. 1900. B. zpočátku dobře spolupracoval
s šéfem opery Karlem Kovařovicem a podporoval ho
koncertními vystoupeními během stávky orchestru v únoru
1901. Nebyl však schopen přizpůsobit se každodennímu režimu
a často se nedostavil na představení pro indispozice.
Spory se správou divadla vyvrcholily, když krátce před začátkem
premiéry Dvořákovy ''Rusalky'' odřekl vystoupení v roli
prince (31. 3. 1901, zaskočil Bohumil Pták). 1901 z ND
odešel (nedodržel smlouvu). Nastoupil ve dvorní opeře v Budapešti,
1902 v Drážďanech, kde působil v dvorním divadle
do 1911 (opustil město pro společenskou aféru). Zajížděl
na jiné velké scény, kam byl zván zvláště po skvělém provedení
role Herodesa ve Straussově ''Salome'' v Paříži s Emou Destinnovou
(Drážďany 1904, Paříž 1905, dirigent R. Strauss).
1907 a 1909 hostoval v pražském německém divadle. 1908
vystoupil v Bayreuthu v titulní roli Wagnerovy opery ''Parsifal''
(po Destinnové zde byl druhým Čechem). V Německu získal
titul komorního pěvce v Sasku a Württembersku a mnoho
vyznamenání a řádů. 1911 se definitivně rozešel s ND, když
při hostování opět odřekl představení. 1912/13 byl členem
vídeňské dvorní opery. 1907–14 vystupoval vždy mezi lednem
a březnem v Metropolitní opeře v New Yorku (dirigent
G. Mahler, A. Toscanini) a hostoval v dalších amerických
městech. 1913 se stal prvním čestným členem Městského divadla
v Plzni. První světová válka omezila jeho cesty na země
Rakouska-Uherska (1915 opět zpíval několik wagnerovských
rolí v pražském německém divadle). V poválečných letech
pořádal koncerty a vystupoval v Budapešti a ve Vídni. Po zranění
hrdla omylem vypitým louhem (1920) jeho hlas ztrácel
na kvalitě. Nový šéf opery ND Otakar Ostrčil (od 1920) mu
umožnil několik vystoupení, ale na návrat do divadla již B.
nestačily síly. Onemocněl (zřejmě leukémií) a 1924 zemřel.
B. byl pěvcem výjimečných kvalit. Jeho talent přesahoval
obvyklé vybavení operních pěvců. Měl literární nadání, jazykové
schopnosti (při zpěvu dokonale vyslovoval německy,
italsky, maďarsky), přeložil celé cykly písní a tři libreta. Byl
vynikajícím koncertním pěvcem a uspořádal sám nebo s bratrem
Emilem množství vystoupení, jež vyvrcholila dvoudílným
provedením 74 písní 37 soudobých českých skladatelů
(klavír J. Jeremiáš, 23. a 25. 9. 1916 v Praze, texty vydal
ve sborníku ''Čtvrtstoletí české písně''). Díky svým hlasovým
dispozicím mohl B. v divadle zpívat role všech tenorových
oborů; měl přirozený herecký projev a výtečné dramatické
cítění. Postupem času (od angažmá Drážďanech) dával přednost
heroickým rolím, zvláště Wagnerovým (do 1917 zpíval
na německých jevištích sto jedenáctkrát Tristana). Jeho
problémy v komunikaci s divadly se neomezovaly na Prahu.
Absolvoval mnoho soukromých i služebních soudů a platil
četné pokuty. Konflikty vyplývaly z jeho vznětlivé povahy,
nedostatku kázně a psychické lability, jež podlamovala jeho
schopnosti při sebemenším nepříznivém podnětu. V českých
zemích byl pouze hostem a uplatnil zde jen zlomek svého
repertoáru. V ND vystoupil před nástupem angažmá 1899
jako Tannhäuser (R. Wagner: ''Tannhäuser''), Jan Sladký-Kozina
(K. Kovařovic: ''Psohlavci''), Dalibor (B. Smetana: ''Dalibor'')
a Don José (G. Bizet: ''Carmen''). V angažmá připojil z českých
oper roli Jaroměra (Z. Fibich: ''Pád Arkuna'', premiéra 1900),
Jeníka (B. Smetana: ''Prodaná nevěsta'') a Ctirada (Z. Fibich:
''Šárka''), při hostování 1909 Lukáše (B. Smetana: ''Hubička'').
V angažmá nebo při hostováních v ND (1903, 1909, 1910
a 1922) se uvedl také jako Turiddu (P. Mascagni: ''Sedlák''
''kavalír''), Canio (R. Leoncavallo: ''Komedianti''), Lohengrin
(R. Wagner: ''Lohengrin''), Otello (G. Verdi: ''Otello''), Lenský
(P. I. Čajkovskij: ''Eugen Oněgin''), Fra Diavolo (D. Auber: ''Fra''
''Diavolo'') a Werther (J. Massenet: ''Werther''). Jeho hlas byl zachycen
na gramofonových deskách nepříliš dobrých kvalit
(nejstarší 1906).

'''D:''' Ve chvílích oddechu. Veršované dopisy, 1909; Z mých pamětí, 1913;
překlady libret: R. Wagner: Tristan (prov. v Brně 1932), nevydáno; O. Wilde,
Salome (opera R. Strausse, prov. v Olomouci 1922), nevydáno; K. Mašek,
Malíř Rainer (opera F. Picky), neprovedeno.

'''L:''' A. Wenig: K. B., in: Divadelní listy 2, 1901, s. 73; O. Nebuška, K. B. [ke
40. narozeninám], in: Hudební revue 3, 1910, s. 111; K. B., in: Dalibor 31,
1909, s. 337 (první soupis rolí); Z. Nejedlý, K. B., in: Tribuna 11. 1. 1920;
nekrology in: Národní a Stavovské divadlo 3. 10. 1924, tamtéž 17. 10. 1924
autobiografie s přehledem rolí; Listy Hudební matice 4, 1924/25, s. 77n.;
Dalibor 40, 1924, s. 51; Venkov 27. 9. 1924; E. F. Burian, Památník bratří
Burianů, 1929; F. Pujman, Burianům, Karlovi a Emilovi k poctě, [vzpomínky],
1932; J. V. Hradčanský, Komorní pěvec K. B. ve svých veršovaných
dopisech 1–2, 1930, 1933; E. F. Burian, K. B., 1947, edice Kdo je kdo ?;
J. Bartoš, K. B., 1934; Z. Nejedlý, Opera Národního divadla do roku 1900,
Dějiny Národního divadla 3, 1935, s. 368n., 371; A. Rektorys, Naši operní
pěvci, 1958, s. 39n.; E. Kopecký – V. Pospíšil, Slavní pěvci Národního divadla,
1968, s. 12n.; F. Pala – V. Pospíšil, Opera Národního divadla v období
Otakara Ostrčila, zvl. sv. 2, 1964, a 3, 1965, rejstřík ve sv. 6; J. Němeček,
Opera Národního divadla v období Karla Kovařovice, 1–2, 1968, 1969, rejstřík
ve sv. 2; H. Konečná a kol., Čtení o Národním divadle, 1983, s. 106;
L. Eisenberg, Grosses biographisches Lexikon der deutschen Bühnen im 19.
Jh., Leipzig-Berlin 1903, s. 143n.; ODS, s. 363; Pazdírek, s. 122; HS 1,
s. 155n.; K. J. Kutsch – L. Riemens, Unvergängliche Stimmen. Sängerlexikon,
Bern – München 1975, s. 102 (jako Burrian Carl); Grove Opera 1,
s. 651 (jako Burrian Carl); ND a jeho předchůdci, s. 54n.; MGG 3, 2000,
s. 1298n.; Grosses Sängerlexikon (3. vyd.) 1, s. 590n. (jako Burrian); Postavy
brněnského jeviště 2, 1985–1989, s. 235n. (soupis literatury a pramenů).

'''P:''' LA PNP Praha (doklady, korespondence, rukopisy, výstřižky, foto, soupis
P. Nový 1995); Archiv ND Praha; Divadelní oddělení NM; Divadelní ústav
Praha – Dokumentace (kartotéka novinových článků o něm).

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/274728 Bibliografie dějin Českých zemí]

Jitka Ludvová
       
[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
[[Kategorie:1870]]
[[Kategorie:Rousínov]]
[[Kategorie:1924]]
[[Kategorie:Senomaty]]

<gallery>
Burian Emil Karel.jpg|Emil Burian s bratrem Karlem Burianem, 1924
</gallery>