Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BURIAN Tomáš Akvin 5.6.1802-22.1.1874

{{Infobox - osoba
| jméno = Tomáš Akvin BURIAN
| obrázek = Burian Tomas Akvin portret.jpg
| datum narození = 5.6.1802
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 22.1.1874
| místo úmrtí = Wiener Neustadt (Rakousko)
| povolání = 63- Spisovatel<br />61- Pedagog

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 345-346
}}

'''BURIAN, Tomáš Akvin''' ''(též Thomas Aquin), * 5. 6. 1802 Praha, † 22. 1. 1874 Wiener Neustadt (Rakousko), voják, pedagog, spisovatel''

Rodiče byli sloužící u vlasteneckého důstojníka Jana Jeníka
z Bratřic v Praze. Prostředí, v němž B. vyrůstal, probudilo
jeho české národní povědomí a určilo i profesní dráhu. 1827
ukončil šestiletou vyšší dělostřeleckou školu v Pešti a stal
se učitelem vojenských předmětů druhého dělostřeleckého
pluku ve Vídni. Zásadní význam měla jeho jazykozpytná
a pedagogická činnost na vojenské akademii ve Vídeňském
Novém Městě, kde působil od května 1831 jako profesor
češtiny. Podílel se na slovotvorné činnosti Jungmannovy
generace v oblasti české vojenské terminologie. Navázal
konzultace s Františkem Palackým a Josefem Jungmannem
a přesvědčil je o nutnosti nahradit běžně užívanou vojenskou
mluvu, v níž hybridní termíny byly německé s českými koncovkami,
autentickými českými výrazy. Tvořil je oživováním
zapomenutých středověkých českých vojenských pojmů, zachováním
vyhovujících slov ze současného výraziva či přejímáním
ekvivalentů ze soudobé platné vojenské terminologie
polské či ruské. B. vojenská terminologie byla kodifikována
tím, že se stala součástí Jungmannova česko-německého slovníku.
Do života se nová česká vojenská terminologie dostávala
neoficiálními iniciativami vlasteneckých důstojníků a B.
překlady služebních řádů i prvními pokusy o původní české
učebnice vojenských věd. B. zásluhou bylo i zavádění českého
velení, které mj. užívala i česká národní garda za revoluce
1848. B. velení posloužilo Miroslavovi Tyršovi v šedesátých
letech 19. století vedle francouzského reglementu jako základ
pro vytvoření dokonalého českého způsobu velení. 1838 B.
vydal první moderní učebnici české gramatiky pro Němce:
''Ausführliches theoretisch-praktisches Lehrbuch der böhmischen''
''Sprache für Deutsche''. Její význam překročil rámec učební
pomůcky pro vojenskou školu. Z této mluvnice se učiločeskému jazyku i v habsburské rodině. Poptávka si v krátké
době vyžádala další tři vydání. Na doporučení Pavla Josefa
Šafaříka se podle B. gramatiky přednášelo na katedrách
v Čechách a na Moravě. Nečekaný odbyt učebnice v českém
vnitrozemí i v německých oblastech zemí Koruny české svědčil
o úspěšném postupu masové agitace českého národního
hnutí a procesu počešťování zgermanizovaných Čech i Moravy.
Další okruh B. působnosti spočíval v pokusech o vojenské
historiografické bádání, z něhož vedle několika studií
v ''Časopise českého musea'' (1836, 1845) byl důležitý nedokončený
rukopis ''České válečnictví od nejstarších dob až do XVI.''
''století''. B. patřil k prvním hlasatelům konzervativní varianty
českého austroslavismu, která se v počátcích české politiky
snažila propojit úsilí o moderní českou jazykovou svébytnost
s velkorakouským patriotismem a odporem proti velkoněmeckému
programu. Jazykové a národní povědomí rozvíjel
mezi českými, jihoslovanskými a polskými kadety a důstojníky
akademie ve Vídeňském Novém Městě, kdy na podporu
požadavků velícího jazyka v tzv. slovanské mateřštině uváděl
argumenty o rozhodující úloze vojáků slovanského původu
ve vojenských operacích rakouské armády a snižoval úlohu
mužstva německého původu. Národní povědomí v duchu
jazykového nacionalismu aktivizoval i u české a chorvatské
menšiny v Dolních Rakousích. Z Vídně udržoval B. rozsáhlou
korespondenci s vlastenci z Prahy a dalších českých měst,
kteří využívali jeho konexe u dvorské společnosti. Z těchto
důvodů získal přezdívku „českého konzula bez platu“.

'''L:''' J. Rataj, Podíl T. B. na vytvoření české vojenské terminologie a na rozvoji
vyučování mateřskému jazyku, in: Literární archiv PNP, č. 8–9, 1973–1974,
s. 317n.; 250 Jahre Fremdsprachenausbildung im österreichischen Militär
am Beispiel des Tschechischen, Wien 2002 (ed. J. Ernst); F. Baťha, T. B.,
1963), S. Newerkla, Intendierte und Tatsächliche Sprachwirklichkeit in
Böhmen, Wien 1999, s. 112n.

'''P:''' LA PNP Praha, pozůstalost; rukopisné oddělení NM v Praze.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/68994 Bibliografie dějin Českých zemí]

Jan Rataj

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:1802]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1874]]
[[Kategorie:Wiener Neustadt]]