StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie BURKART Ignaz 2.6.1827-22.8.1904

Ignaz BURKART
Narození	2.6.1827
Místo narození	Spiessheim u Mohuče (Německo)
Úmrtí	22.8.1904
Místo úmrtí	Brno
Povolání	69- Knihtiskař nebo typograf
Citace	Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 351-352
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43424

BURKART, Ignaz (též Ignác), * 2. 6. 1827 Spiessheim u Mohuče (Německo), † 22. 8. 1904 Brno, knihtiskař, vydavatel

Byl nemanželským synem Elisy, starší neprovdané sestry Wilhelma B., knihtiskaře a pozdějšího majitele tiskárny ve Veselé ulici č. 13 v Brně. Po dokončení školní docházky nastoupil 1841 jako praktikant do tiskárny vdovy po Rudolfu Rohrerovi. Po třech letech byl propuštěn a do 1854 pracoval jako akcidenční sazeč. Se strýcem Wilhelmem B., do té doby ředitelem Rohrerovy tiskárny, založili 1854 vlastní tiskárnu. B. se v Brně-Zábrdovicích 28. 10. 1861 oženil s Marií Dexheimerovou, s níž měl dva syny. Po smrti strýce se stal 1867 jediným majitelem tiskárny a 1877 ji dal přestěhovat z nároží České a Solniční ulice do nedaleké ulice Běhounské č. 24, kde byla zřízena i litografická dílna. Podnik pracující nadále pod původním názvem „Wilhelm B.“ vedl samostatně do 1895. Pak přibral za společníky oba syny: Wilhelma († 1897), knihtiskaře a c. k. poručíka pěšího pluku, a Eduarda (1865–1941), knihkupce. Syn Wilhelm, který se ujal funkce obchodvedoucího firmy, po dvou letech předčasně zemřel. Firmu řídili nadále otec B. s Eduardem jako vedoucím uměleckých ateliérů.

Podnik „Wilhelm B.“ po celou dobu B. vedení prosperoval a vypracoval se ve významnou (druhou největší) tiskárnu v Brně. B. ji vybavoval postupně nejmodernější tiskařskou technikou: v provozu pracovalo šest rychlolisů, tři dvou- cylindrové rychlolisy na výrobu časopisů, čtyři ruční lisy, tři lisy tyglovky (americké příklopové tiskařské stroje získané přímo z New Yorku a zavedené 1875 poprvé v Rakousku- Uhersku), dva aparáty na stereotypii a galvanoplastiku, vlastní písmolijna a knihařská dílna. Později přibyly moderně vybavená chemigrafická a litografická dílna, grafický a fotografický ateliér a další nové tiskařské stroje včetně rotačky. Zpočátku v podniku našlo obživu přibližně šedesát pracovníků, jejichž počet vzrostl na sto.

B. rozšiřoval postupně nakladatelskou a vydavatelskou činnost zaměřenou na knižní novinky. Ve značně rozmanité produkci od odborných a populárně-naučných prací až po publikace beletristické, básnické a zábavné byly zastoupeny nejen německé tituly, ale velkým dílem i české. Nechyběly ani učebnice, slovníky, statistiky a kalendáře. 1878 převzal náklad politického deníku Mährisch-schlesischer Correspondent, jenž od 1882 vydával jako první nakladatel ve dvou vydáních denně, ranním a večerním. Od 1882 v nich zavedl odborné přílohy, jako např. Mitteilungen des Mährischen Gewerbe-Museums, Das rothe Kreuz, Mitteilungen für den mährischen Jagdschutzverein, Schützen-Zeitung, Erziehungsund Unterrichtszeitung, Hausfrauen-Zeitung a Bank- und Versicherungs- Zeitung. Vydával a tiskl i další noviny a periodika: úřední list Brünner Zeitung s přílohou Brünner Morgenpost (obojí od 1881), převzal vydávání česky psaných Moravských novin, založených 1879, či odborných a zábavných časopisů Brünner Handels- und Gewerbeblatt (1868–73), Das neue illustrierte Blatt (1892–1904), Mährisches Haus- und Familienblatt, Illustriertes Sonn- und Feiertags-Unterhaltungsblatt, Honigbiene von Brünn a Verhandlungen des Naturforschenden Vereines in Brünn, dále i Rodinnou kroniku, neboli Ilustrované poučné a zábavné listy pro lid (též v německé verzi Illustrierte Drei-Kreuzer Bibliothek zur Unterhaltung und Belehrung, 1883–87), Hospodářskou besídku, Rodinné listy románové a Včelu brněnskou. Za specialitu je považováno dílo s názvem Burkart’s Sammlung der wichtigsten europäischen Holzarten in charakteristischen Schnitten, jež c. k. ministerstvo obchodu doporučilo jako učebnici pro odborné školy. Kromě knih, novin a časopisů tiskl také např. slavnostní diplomy, vyznamenání, adresy, vizitky, losy, cenné papíry a úřední formuláře. Do tisku novátorsky zaváděl různá vyobrazení (portréty, krajiny, budovy, žánrové obrázky) produkované firemním fotoateliérem se zvláštním oddělením pro reprodukci uměleckých děl.

B. se dopracoval značného úspěchu. Jeho výrobky byly oceněny mj. na světové výstavě ve Vídni (1873), umělecko-průmyslové výstavě v Mnichově (1876) a na světové výstavě v Paříži (1878). 1881 obdržel na celoněmecké výstavě patentů a chráněných vzorů ve Frankfurtu nad Mohanem stříbrnou medaili, 11. 5. 1887 byl jmenován císařským radou a 2. 12. 1898 byl vyznamenán rytířským křížem řádu Františka Josefa I. Byl i řádným či čestným členem několika dobročinných, osvětových, kulturních a humanitárních spolků v Brně a na Moravě, spoluzaložil a podporoval spolek Německý dům v Brně, organizoval fond k podpoře brněnského německého divadla a Červeného kříže. Jako člen přípravné komise Jubilejní výstavy v Brně (1888) se zasloužil o její značný úspěch a ohlas.

L: Heller 4, s. 20n.; GIÖ 6, s. 144n.; BL 1, s. 173; E. Pilwein – H. Schneider, Lexikon bedeutender Brünner Deutscher 1800–2000, Schwäbisch Gmünd 2000, s. 55; Myška, s. 71; H. Heller, Aus eigener Kraft. Biographische Skizze zum fünfzigjährigen Berufs-Jubiläum des Buchdruckers I. B., kais. Rath, Chef der Buchdruckerei und Verlagsfirma W. B. etc. in Brünn, 1891; W. B.’s Buchdruckerei. Abteilung für Klischee-Erzeugung, 1906; J. Janák, Brněnské tiskárny v letech 1848–1918, in: Knihtisk v Brně a na Moravě, 1987, s. 43n. a passim.

P: Archiv města Brna, fond B 1/39 Kartotéka domovského práva, listy č. 3733, 3737, 3740 a 59 354.

Milena Flodrová