BURKERT Rudolf 31.10.1904-?1985: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 352-353
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 10. 10. 2019, 14:43

Rudolf BURKERT
Narození 31.10.1904
Místo narození Polubný v Jizerských horách
Úmrtí ?1985
Místo úmrtí (Německo)
Povolání 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 352-353

BURKERT, Rudolf (též PURKERT), * 31. 10. 1904 Polubný v Jizerských horách, † ? 1985 ? (Německo), lyžař

Vyučený sklář patřil mezi přirozené lyžařské talenty, vyrůstající v převážně německém podhůří Jizerských hor a Krkonoš. Na základě dohody, kterou 1922 uzavřel Hauptverband der deutschen Sportvereine (Ústřední svaz německých spolků pro zimní sporty) se Svazem lyžařů RČS, reprezentoval B. Československo na ZOH i světových šampionátech. Jako první Středoevropan překonal absolutní nadvládu severských skokanů a na ZOH 1928 ve Sv. Mořici získal pro ČSR bronzovou medaili (skoky 57 a 59,5 m); na stejné olympiádě obsadil 12. místo ve sdruženém závodě (18 km běh a skok na lyžích), když jeho skok o délce 62 m byl vůbec nejdelším v celé soutěži.

Jako sdruženář zvítězil na MS 1927 v Cortině d’Ampezzo, jako skokan na lyžích získal stříbrnou medaili na MS 1933 v Innsbrucku; zúčastnil se také lyžařského MS 1929 v Zakopaném (11. ve skoku, 17. v závodě sdruženém). Jeho lyžařskou kariéru ukončilo těžké zranění (1934), po němž se vrátil k povolání skláře, později pracoval jako řidič; nepřestal ale sledovat lyžařské závody a věnoval se jejich organizaci, ještě v šedesátých letech pomáhal s úpravou běžeckých tratí v okolí Tanvaldu.

Za války nebyl povolán do německé armády, po 1945 nebyl zařazen do odsunu a žil v Tanvaldu; z Československa odešel 1969 do Německé spolkové republiky.

L: ETK 1/1, s. 90, 2/1, s. 85; Malá encyklopedie lyžování, 1987, s. 319 (jako Purkert); Almanach československých olympioniků, 1987, s. 232; F. Kolář a kol., Kdo byl kdo – naši olympionici, 1999, s. 70n.; Tomeš 1, s. 163n.

Miloslav Martínek