BUTTER Oskar 25.1.1886-17.1.1943: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 57: Řádka 57:
 
bezejmenných, 1986, s. 32; A. Vaněk, Slovník českých a slovenských sociálně
 
bezejmenných, 1986, s. 32; A. Vaněk, Slovník českých a slovenských sociálně
 
politických myslitelů a sociologů 1848–1980, 1986, s. 23; Kolář Elity, s. 30
 
politických myslitelů a sociologů 1848–1980, 1986, s. 23; Kolář Elity, s. 30
(zde správný údaj o místu narození); Tomeš 1, s. 165; <font color="red">Nacistická perzekuce, s. 101-104</font>.
+
(zde správný údaj o místu narození); Tomeš 1, s. 165; <font color="red">Nacistická perzekuce, s. 105-107</font>.
  
 
Martin Kučera
 
Martin Kučera

Verze z 17. 9. 2019, 08:19

Oskar BUTTER
Narození 25.1.1886
Místo narození Podbořanský Rohozec
Úmrtí 17.1.1943
Místo úmrtí Osvětim (Polsko)
Povolání

45- Voják nebo partyzán 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

68- Redaktor nebo žurnalista

BUTTER, Oskar, * 25. 1. 1886 Podbořanský Rohozec, † 17. 1. 1943 Osvětim (Polsko), novinář, sociolog, účastník 1. a 2. odboje

Po maturitě na klasickém gymnáziu v Mladé Boleslavi (1904) a studiu filologie na filozofické fakultě české univerzity v Praze (1904–08, 1911 PhDr.) byl nejprve suplujícím, potom skutečným profesorem češtiny, francouzštiny a němčiny na reálném gymnáziu v Novém Bydžově. 1908–09 absolvoval stipendijní pobyt v Paříži, kde se zaměřil na sociologii tisku. Od mládí se účastnil politické práce v Masarykově České straně pokrokové, přispíval do Času i Naší doby. Od jara 1915 byl jednou z prvních oblastních spojek vznikajícího tajného výboru pro domácí konspiraci (Maffie), od podzimu 1915 pomáhal budovat sekretariát domácí odbojové sítě v čele s F. Bělehrádkem. Měl na starosti vnitřní zpravodajství. Připravoval nové konspirační metody, analyzoval dosažené zkušenosti, vyhodnocoval informace a jeho vedení podléhala zpravodajská ústředna ve Výzkumném ústavu cukrovarnickém. Pod záminkou jazykových exkursí udržoval přímý styk se spojkami Maffie v Lublani (O. Pára), Krakově (K. Locher), Lvově (J. Rozvoda) a Podkarpatsku (Z. Fialka). Na jaře 1918 vstoupil do České strany socialistické a 1918–19 byl členem československé delegace na pařížské mírové konferenci. Od 1920 pracoval ve zpravodajském odboru ministerstva zahraničí, 1923 se stal docentem, 1926 profesorem Svobodné školy politických a sociálních nauk, 1928–31 vydával s V. Švihovským revui Duch novin, kde publikoval řadu prací z dějin českého a středoevropského tisku a kde poprvé v ČSR formuloval základy tzv. vědy o novinách (1931). Od 1932 působil jako redaktor Sociologické revue, 1930–36 generální konzul v Paříži, 1934 tam uveřejnil svoji životní syntézu La presse et les relations politiques internationales. Teorii žurnalistiky budoval na důsledně sociologických základech, čímž se stal průkopníkem sociologie novin. Žurnalistiku viděl jako konkrétní sociologickou oblast poznání. V hodnosti ministerského rady zastupoval 1936–38 přednostu zpravodajského odboru ministerstva zahraničí. Zabýval se antinacistickou propagandou, proto byl po německé okupaci 11. 11. 1939 zatčen, vězněn v Berlíně, koncentračním táboře Buchenwald a vyhlazovacím táboře Osvětim, kde podlehl mučení.

L: Smrt profesora O. B., in: Sociologická revue 12, 1946, č. 1, s. 2n.; Nebylo bezejmenných, 1986, s. 32; A. Vaněk, Slovník českých a slovenských sociálně politických myslitelů a sociologů 1848–1980, 1986, s. 23; Kolář Elity, s. 30 (zde správný údaj o místu narození); Tomeš 1, s. 165; Nacistická perzekuce, s. 105-107.

Martin Kučera