BUZKOVÁ Pavla 22.10.1885-15.4.1949: Porovnání verzí

Z Personal
(BUZKOVÁ_Pavla_22.10.1885-15.4.1949)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 22.10.1885
 
| datum narození = 22.10.1885
| místo narození =  
+
| místo narození = Ohnišov u Rychnova nad Kněžnou
 
| datum úmrtí = 15.4.1949
 
| datum úmrtí = 15.4.1949
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
 
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
 
63- Spisovatel
 
63- Spisovatel
Řádka 11: Řádka 11:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Pavla BUZKOVÁ
+
}}
 +
 
 +
'''BUZKOVÁ, Pavla''' ''(roz. Ježková), * 22. 10. 1885 Ohnišov u Rychnova nad Kněžnou, † 15. 4. 1949 Praha, prozaička, publicistka''
 +
 
 +
V rodišti nabyla základního vzdělání a do sedmnácti let žila
 +
s rodiči, jimž pomáhala v hospodářství. 1902–03 studovala
 +
současně tři ročníky měšťanské školy na Žižkově (Praha),
 +
1905 absolvovala učitelský ústav, 1906 kurs pro pokračovací
 +
školy. Na Žižkově poznala učitele Kamila B. (1874–1950),
 +
který jí značně pomohl a za něhož se 1907 provdala. 1905–06
 +
učila na obecné škole v Ostravě a Hronově, kde se zapojila
 +
do veřejné práce v ženském odboru Severočeské jednoty,
 +
1906 vstoupila pod vlivem budoucího manžela do Masarykovy
 +
realistické (pokrokové) strany, zájmy strany zastupovala
 +
v ženských učitelských spolcích, v některých dosáhla velkého
 +
vlivu, 1906–07 vyučovala na dívčí pokračovací škole v Hronově.
 +
Po sňatku musela zůstat v domácnosti. 1909–11 externě
 +
studovala na filozofické fakultě pražské univerzity literaturu
 +
a divadelní vědu u V. Tilleho, 1910–14 vedla učňovskou
 +
besídku Vzdělávacího sboru na Vinohradech, jehož byla
 +
jednatelkou. Spolupracovala s P. Moudrou a O. Stránskou-
 +
-Absolonovou při organizování realistických žen (programový
 +
spisek ''Pokrokový názor na ženskou otázku'', 1909). Po vypuknutí
 +
první světové války se zapojila do ženské odbojové sítě – spojkou k ní byl její manžel – a zasloužila se o masovou
 +
podporu ''Manifestu českých spisovatelů''. Se skupinou J. Hajšmana
 +
vstoupila na jaře 1918 do České strany (národně) socialistické,
 +
opět se angažovala v ženských organizacích, např.
 +
předsedala národně socialistickým ženám v Dejvicích (Praha).
 +
Od 1938 stála v politickém ústraní. Její literární dílo
 +
lze rozdělit do tří skupin. První tvoří eseje, v nichž zastávala
 +
etický kodex Masarykovy filozofie (''Proč český člověk nemůže''
 +
''být římským katolíkem'', ''Legionářská tragédie'', ''Krize ženskosti'',
 +
''Srdce na štít''). Masarykovské pojetí mravnosti, feminismu
 +
a etického socialismu prostoupilo i její dílo prozaické. Novela
 +
''Mlhy úsvitu'' (1920) nastínila otázku intelektuální rovnocennosti
 +
muže a ženy v manželství, romány ''Mlází'' (1930) a ''Přerod'' (1943) řešily možnosti přerodu soudobé české vesnice.
 +
Úvahový prvek v nich převážil estetické akcenty. Nejcennější
 +
jsou literární studie (''Žena v životě a díle Macharově'', ''Šaldovy''
 +
''Loutky'' ''a dělníci boží'', soubor kritických rozborů ''České drama'',
 +
polemika ''O Národní divadlo''). Tři významné příspěvky
 +
věnovala Haně Kvapilové jako přípravu k monografii, kterou
 +
nedokončila. Vydala básně a dramata B. Benešové, přátelství
 +
uzavřela s T. Novákovou, B. Benešovou a R. Svobodovou,
 +
jim věnovala řadu časopiseckých statí. Publikovala pod pseudonymy
 +
Staša Pavlová, Pavla Rychtářová, Hana Rychtářová,
 +
Hana. V pozůstalosti je uložena nevydaná monografie ''Svět''
 +
''divadla''.
 +
 
 +
'''D:''' bibliografie in: LČL 1, s. 343.
 +
 
 +
'''L:''' F. Pražák, Spisovatelé učitelé, 1946, s. 37n.; Kulturní adresář 1936; Kunc
 +
1, s. 62n.; A. Pražák, Za P. B., in: Lidové noviny 22. 4. 1949, s. 5; LČL 1,
 +
s. 342n.; OSND 1/2, s. 820; MSN 1, s. 698; MČE 1, s. 631; J. Mourková,
 +
P. B., 1963, edice inventářů PNP č. 31; J. Vopravil, Slovník pseudonymů
 +
v české a slovenské literatuře, 1973, s. 445; lv, Po stopách P. B., in: Pochodeň
 +
19. 4. 1979.
 +
 
 +
'''P:''' SOkA Náchod; LA PNP Praha; částečně Archiv AV ČR Praha; Biografický
 +
archiv ÚČL Praha.
 +
 
 +
Martin Kučera
 +
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]]
 
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
 
[[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]]
 
[[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]]
 
 
[[Kategorie:1885]]
 
[[Kategorie:1885]]
 +
[[Kategorie:Ohnišov]]
 
[[Kategorie:1949]]
 
[[Kategorie:1949]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 20. 2. 2017, 20:33

Pavla BUZKOVÁ
Narození 22.10.1885
Místo narození Ohnišov u Rychnova nad Kněžnou
Úmrtí 15.4.1949
Místo úmrtí Praha
Povolání

47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 63- Spisovatel

65- Literární historik, kritik nebo teoretik
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43490

BUZKOVÁ, Pavla (roz. Ježková), * 22. 10. 1885 Ohnišov u Rychnova nad Kněžnou, † 15. 4. 1949 Praha, prozaička, publicistka

V rodišti nabyla základního vzdělání a do sedmnácti let žila s rodiči, jimž pomáhala v hospodářství. 1902–03 studovala současně tři ročníky měšťanské školy na Žižkově (Praha), 1905 absolvovala učitelský ústav, 1906 kurs pro pokračovací školy. Na Žižkově poznala učitele Kamila B. (1874–1950), který jí značně pomohl a za něhož se 1907 provdala. 1905–06 učila na obecné škole v Ostravě a Hronově, kde se zapojila do veřejné práce v ženském odboru Severočeské jednoty, 1906 vstoupila pod vlivem budoucího manžela do Masarykovy realistické (pokrokové) strany, zájmy strany zastupovala v ženských učitelských spolcích, v některých dosáhla velkého vlivu, 1906–07 vyučovala na dívčí pokračovací škole v Hronově. Po sňatku musela zůstat v domácnosti. 1909–11 externě studovala na filozofické fakultě pražské univerzity literaturu a divadelní vědu u V. Tilleho, 1910–14 vedla učňovskou besídku Vzdělávacího sboru na Vinohradech, jehož byla jednatelkou. Spolupracovala s P. Moudrou a O. Stránskou- -Absolonovou při organizování realistických žen (programový spisek Pokrokový názor na ženskou otázku, 1909). Po vypuknutí první světové války se zapojila do ženské odbojové sítě – spojkou k ní byl její manžel – a zasloužila se o masovou podporu Manifestu českých spisovatelů. Se skupinou J. Hajšmana vstoupila na jaře 1918 do České strany (národně) socialistické, opět se angažovala v ženských organizacích, např. předsedala národně socialistickým ženám v Dejvicích (Praha). Od 1938 stála v politickém ústraní. Její literární dílo lze rozdělit do tří skupin. První tvoří eseje, v nichž zastávala etický kodex Masarykovy filozofie (Proč český člověk nemůže být římským katolíkem, Legionářská tragédie, Krize ženskosti, Srdce na štít). Masarykovské pojetí mravnosti, feminismu a etického socialismu prostoupilo i její dílo prozaické. Novela Mlhy úsvitu (1920) nastínila otázku intelektuální rovnocennosti muže a ženy v manželství, romány Mlází (1930) a Přerod (1943) řešily možnosti přerodu soudobé české vesnice. Úvahový prvek v nich převážil estetické akcenty. Nejcennější jsou literární studie (Žena v životě a díle Macharově, Šaldovy Loutky a dělníci boží, soubor kritických rozborů České drama, polemika O Národní divadlo). Tři významné příspěvky věnovala Haně Kvapilové jako přípravu k monografii, kterou nedokončila. Vydala básně a dramata B. Benešové, přátelství uzavřela s T. Novákovou, B. Benešovou a R. Svobodovou, jim věnovala řadu časopiseckých statí. Publikovala pod pseudonymy Staša Pavlová, Pavla Rychtářová, Hana Rychtářová, Hana. V pozůstalosti je uložena nevydaná monografie Svět divadla.

D: bibliografie in: LČL 1, s. 343.

L: F. Pražák, Spisovatelé učitelé, 1946, s. 37n.; Kulturní adresář 1936; Kunc 1, s. 62n.; A. Pražák, Za P. B., in: Lidové noviny 22. 4. 1949, s. 5; LČL 1, s. 342n.; OSND 1/2, s. 820; MSN 1, s. 698; MČE 1, s. 631; J. Mourková, P. B., 1963, edice inventářů PNP č. 31; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 445; lv, Po stopách P. B., in: Pochodeň 19. 4. 1979.

P: SOkA Náchod; LA PNP Praha; částečně Archiv AV ČR Praha; Biografický archiv ÚČL Praha.

Martin Kučera