BUZKOVÁ Pavla 22.10.1885-15.4.1949: Porovnání verzí
(BUZKOVÁ_Pavla_22.10.1885-15.4.1949) |
|||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Pavla BUZKOVÁ | | jméno = Pavla BUZKOVÁ | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Buzkova Pavla portret.png |
| datum narození = 22.10.1885 | | datum narození = 22.10.1885 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Ohnišov u Rychnova nad Kněžnou |
| datum úmrtí = 15.4.1949 | | datum úmrtí = 15.4.1949 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
− | | povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | + | | povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848<br />63- Spisovatel<br />65- Literární historik, kritik nebo teoretik<br /> |
− | 63- Spisovatel | + | |
− | 65- Literární historik, kritik nebo teoretik | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 361-362 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''BUZKOVÁ, Pavla''' ''(roz. Ježková), * 22. 10. 1885 Ohnišov u Rychnova nad Kněžnou, † 15. 4. 1949 Praha, prozaička, publicistka'' | ||
+ | |||
+ | V rodišti nabyla základního vzdělání a do sedmnácti let žila | ||
+ | s rodiči, jimž pomáhala v hospodářství. 1902–03 studovala | ||
+ | současně tři ročníky měšťanské školy na Žižkově (Praha), | ||
+ | 1905 absolvovala učitelský ústav, 1906 kurs pro pokračovací | ||
+ | školy. Na Žižkově poznala učitele Kamila B. (1874–1950), | ||
+ | který jí značně pomohl a za něhož se 1907 provdala. 1905–06 | ||
+ | učila na obecné škole v Ostravě a Hronově, kde se zapojila | ||
+ | do veřejné práce v ženském odboru Severočeské jednoty, | ||
+ | 1906 vstoupila pod vlivem budoucího manžela do Masarykovy | ||
+ | realistické (pokrokové) strany, zájmy strany zastupovala | ||
+ | v ženských učitelských spolcích, v některých dosáhla velkého | ||
+ | vlivu, 1906–07 vyučovala na dívčí pokračovací škole v Hronově. | ||
+ | Po sňatku musela zůstat v domácnosti. 1909–11 externě | ||
+ | studovala na filozofické fakultě pražské univerzity literaturu | ||
+ | a divadelní vědu u V. Tilleho, 1910–14 vedla učňovskou | ||
+ | besídku Vzdělávacího sboru na Vinohradech, jehož byla | ||
+ | jednatelkou. Spolupracovala s P. Moudrou a O. Stránskou- | ||
+ | -Absolonovou při organizování realistických žen (programový | ||
+ | spisek ''Pokrokový názor na ženskou otázku'', 1909). Po vypuknutí | ||
+ | první světové války se zapojila do ženské odbojové sítě – spojkou k ní byl její manžel – a zasloužila se o masovou | ||
+ | podporu ''Manifestu českých spisovatelů''. Se skupinou J. Hajšmana | ||
+ | vstoupila na jaře 1918 do České strany (národně) socialistické, | ||
+ | opět se angažovala v ženských organizacích, např. | ||
+ | předsedala národně socialistickým ženám v Dejvicích (Praha). | ||
+ | Od 1938 stála v politickém ústraní. Její literární dílo | ||
+ | lze rozdělit do tří skupin. První tvoří eseje, v nichž zastávala | ||
+ | etický kodex Masarykovy filozofie (''Proč český člověk nemůže'' | ||
+ | ''být římským katolíkem'', ''Legionářská tragédie'', ''Krize ženskosti'', | ||
+ | ''Srdce na štít''). Masarykovské pojetí mravnosti, feminismu | ||
+ | a etického socialismu prostoupilo i její dílo prozaické. Novela | ||
+ | ''Mlhy úsvitu'' (1920) nastínila otázku intelektuální rovnocennosti | ||
+ | muže a ženy v manželství, romány ''Mlází'' (1930) a ''Přerod'' (1943) řešily možnosti přerodu soudobé české vesnice. | ||
+ | Úvahový prvek v nich převážil estetické akcenty. Nejcennější | ||
+ | jsou literární studie (''Žena v životě a díle Macharově'', ''Šaldovy'' | ||
+ | ''Loutky'' ''a dělníci boží'', soubor kritických rozborů ''České drama'', | ||
+ | polemika ''O Národní divadlo''). Tři významné příspěvky | ||
+ | věnovala Haně Kvapilové jako přípravu k monografii, kterou | ||
+ | nedokončila. Vydala básně a dramata B. Benešové, přátelství | ||
+ | uzavřela s T. Novákovou, B. Benešovou a R. Svobodovou, | ||
+ | jim věnovala řadu časopiseckých statí. Publikovala pod pseudonymy | ||
+ | Staša Pavlová, Pavla Rychtářová, Hana Rychtářová, | ||
+ | Hana. V pozůstalosti je uložena nevydaná monografie ''Svět'' | ||
+ | ''divadla''. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' bibliografie in: LČL 1, s. 343. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' F. Pražák, Spisovatelé učitelé, 1946, s. 37n.; Kulturní adresář 1936; Kunc | ||
+ | 1, s. 62n.; A. Pražák, Za P. B., in: Lidové noviny 22. 4. 1949, s. 5; LČL 1, | ||
+ | s. 342n.; OSND 1/2, s. 820; MSN 1, s. 698; MČE 1, s. 631; J. Mourková, | ||
+ | P. B., 1963, edice inventářů PNP č. 31; J. Vopravil, Slovník pseudonymů | ||
+ | v české a slovenské literatuře, 1973, s. 445; lv, Po stopách P. B., in: Pochodeň | ||
+ | 19. 4. 1979. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' SOkA Náchod; LA PNP Praha; částečně Archiv AV ČR Praha; Biografický | ||
+ | archiv ÚČL Praha. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/53967 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
+ | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | [[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]] | [[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1885]] | [[Kategorie:1885]] | ||
+ | [[Kategorie:Ohnišov]] | ||
[[Kategorie:1949]] | [[Kategorie:1949]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 10. 10. 2019, 15:57
Pavla BUZKOVÁ | |
Narození | 22.10.1885 |
---|---|
Místo narození | Ohnišov u Rychnova nad Kněžnou |
Úmrtí | 15.4.1949 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 63- Spisovatel 65- Literární historik, kritik nebo teoretik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 361-362 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43490 |
BUZKOVÁ, Pavla (roz. Ježková), * 22. 10. 1885 Ohnišov u Rychnova nad Kněžnou, † 15. 4. 1949 Praha, prozaička, publicistka
V rodišti nabyla základního vzdělání a do sedmnácti let žila s rodiči, jimž pomáhala v hospodářství. 1902–03 studovala současně tři ročníky měšťanské školy na Žižkově (Praha), 1905 absolvovala učitelský ústav, 1906 kurs pro pokračovací školy. Na Žižkově poznala učitele Kamila B. (1874–1950), který jí značně pomohl a za něhož se 1907 provdala. 1905–06 učila na obecné škole v Ostravě a Hronově, kde se zapojila do veřejné práce v ženském odboru Severočeské jednoty, 1906 vstoupila pod vlivem budoucího manžela do Masarykovy realistické (pokrokové) strany, zájmy strany zastupovala v ženských učitelských spolcích, v některých dosáhla velkého vlivu, 1906–07 vyučovala na dívčí pokračovací škole v Hronově. Po sňatku musela zůstat v domácnosti. 1909–11 externě studovala na filozofické fakultě pražské univerzity literaturu a divadelní vědu u V. Tilleho, 1910–14 vedla učňovskou besídku Vzdělávacího sboru na Vinohradech, jehož byla jednatelkou. Spolupracovala s P. Moudrou a O. Stránskou- -Absolonovou při organizování realistických žen (programový spisek Pokrokový názor na ženskou otázku, 1909). Po vypuknutí první světové války se zapojila do ženské odbojové sítě – spojkou k ní byl její manžel – a zasloužila se o masovou podporu Manifestu českých spisovatelů. Se skupinou J. Hajšmana vstoupila na jaře 1918 do České strany (národně) socialistické, opět se angažovala v ženských organizacích, např. předsedala národně socialistickým ženám v Dejvicích (Praha). Od 1938 stála v politickém ústraní. Její literární dílo lze rozdělit do tří skupin. První tvoří eseje, v nichž zastávala etický kodex Masarykovy filozofie (Proč český člověk nemůže být římským katolíkem, Legionářská tragédie, Krize ženskosti, Srdce na štít). Masarykovské pojetí mravnosti, feminismu a etického socialismu prostoupilo i její dílo prozaické. Novela Mlhy úsvitu (1920) nastínila otázku intelektuální rovnocennosti muže a ženy v manželství, romány Mlází (1930) a Přerod (1943) řešily možnosti přerodu soudobé české vesnice. Úvahový prvek v nich převážil estetické akcenty. Nejcennější jsou literární studie (Žena v životě a díle Macharově, Šaldovy Loutky a dělníci boží, soubor kritických rozborů České drama, polemika O Národní divadlo). Tři významné příspěvky věnovala Haně Kvapilové jako přípravu k monografii, kterou nedokončila. Vydala básně a dramata B. Benešové, přátelství uzavřela s T. Novákovou, B. Benešovou a R. Svobodovou, jim věnovala řadu časopiseckých statí. Publikovala pod pseudonymy Staša Pavlová, Pavla Rychtářová, Hana Rychtářová, Hana. V pozůstalosti je uložena nevydaná monografie Svět divadla.
D: bibliografie in: LČL 1, s. 343.
L: F. Pražák, Spisovatelé učitelé, 1946, s. 37n.; Kulturní adresář 1936; Kunc 1, s. 62n.; A. Pražák, Za P. B., in: Lidové noviny 22. 4. 1949, s. 5; LČL 1, s. 342n.; OSND 1/2, s. 820; MSN 1, s. 698; MČE 1, s. 631; J. Mourková, P. B., 1963, edice inventářů PNP č. 31; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 445; lv, Po stopách P. B., in: Pochodeň 19. 4. 1979.
P: SOkA Náchod; LA PNP Praha; částečně Archiv AV ČR Praha; Biografický archiv ÚČL Praha.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera