Biografický slovník
BYDŽOVSKÝ Bohumil 14.3.1880-6.5.1969: Porovnání verzí
(BYDŽOVSKÝ_Bohumil_1880-1969) |
|||
| Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Bohumil BYDŽOVSKÝ | | jméno = Bohumil BYDŽOVSKÝ | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| − | | datum narození = 1880 | + | | datum narození = 14.3.1880 |
| místo narození = Duchcov | | místo narození = Duchcov | ||
| − | | datum úmrtí = 1969 | + | | datum úmrtí = 6.5.1969 |
| místo úmrtí = Jindřichův Hradec | | místo úmrtí = Jindřichův Hradec | ||
| povolání = 1- Matematik | | povolání = 1- Matematik | ||
| Řádka 10: | Řádka 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''BYDŽOVSKÝ, Bohumil,''' ''* 14. 3. 1880 Duchcov, † 6. 5. 1969 Jindřichův Hradec, matematik, pedagog'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z rodiny duchcovského inženýra výstavby dolů | ||
| + | a drah, matku ztratil jako čtyřletý. Otec se služebně často | ||
| + | stěhoval, a tak B. navštěvoval školy v Duchcově, Košťanech | ||
| + | u Teplic, Královských Vinohradech (Praha) a Litvínově. Maturoval | ||
| + | 1898 na pražském akademickém gymnáziu, zapsal | ||
| + | se na filozofickou fakultu české univerzity v Praze, kde studoval | ||
| + | matematiku a fyziku. V té době už ovládal vedle latiny | ||
| + | a řečtiny také němčinu, francouzštinu, angličtinu a italštinu. | ||
| + | Jeho učitelé Eduard Weyr a Karel Petr ovlivnili B. zaměření | ||
| + | na geometrii a algebru. Disertaci ''O integrálech hypereliptických'' | ||
| + | vypracoval na námět profesora Petra. Rigorózní zkoušku | ||
| + | skládal z matematiky u profesorů K. Petra, F. Koláčka | ||
| + | a Č. Strouhala a z filozofie u T. G. Masaryka a F. Drtiny. | ||
| + | V listopadu 1903 byl prohlášen doktorem filozofie. Nastoupil | ||
| + | dráhu středoškolského profesora na pražském malostranském | ||
| + | gymnáziu, postupně pak učil na reálkách v Kutné | ||
| + | Hoře, Kladně a v Karlíně (Praha). Svoji praxi zúročil později | ||
| + | při sepisování středoškolských učebnic a při prosazování reformy | ||
| + | výuky matematiky. | ||
| + | |||
| + | Na pražské univerzitě se 1909 habilitoval a jako suplentovi | ||
| + | odboru strojního a elektrotechnického inženýrství na technice | ||
| + | mu byla udělena venia legendi 1911 také na pražské | ||
| + | technice. K výuce na vysokých školách byl ze střední školy | ||
| + | uvolněn na tzv. trvalou dovolenou. 1917 byl jmenován | ||
| + | na pražské univerzitě titulárním mimořádným, 1919 mimořádným | ||
| + | a 1921 řádným profesorem matematiky. Vyučoval | ||
| + | na univerzitě až do jejího uzavření nacisty 1939 (1930/31 | ||
| + | byl děkanem přírodovědecké fakulty). Za války přesídlil | ||
| + | do Veselí nad Lužnicí. Od září 1942 do ledna 1943 byl okupačními | ||
| + | orgány s manželkou internován ve Svatobořicích | ||
| + | u Kyjova na Moravě. Po propuštění se dále podílel na práci | ||
| + | ilegálního Národního výboru ve Veselí. V květnu 1945 zabránil | ||
| + | odjezdu německého obrněného vlaku do bojů proti | ||
| + | pražskému povstání. Po válce se vrátil na Karlovu univerzitu, | ||
| + | 1946/47 se stal jejím rektorem a v následujícím roce | ||
| + | prorektorem. V únoru 1948 v době oslav 600. jubilea UK | ||
| + | a po odstoupení rektora Karla Engliše byl jednomyslnou | ||
| + | volbou znovu na několik měsíců povolán do úřadu rektora. | ||
| + | B. učil téměř šedesát let až do 1957. Během svého života | ||
| + | značně přispěl k rozvoji matematických aktivit. Byl redaktorem | ||
| + | matematické části ''Časopisu pro pěstování matematiky'' | ||
| + | ''a fyziky'', členem výboru Jednoty československých matematiků | ||
| + | a fyziků, 1931–33 a 1945–56 také jejím předsedou. 1953 | ||
| + | byl jmenován akademikem nově budované Československé | ||
| + | akademie věd. Byl členem také jejích předchůdkyň České | ||
| + | akademie věd a umění (1919) a Královské české společnosti | ||
| + | nauk (1929). V roce 1949 se stal předsedou Československé | ||
| + | národní rady badatelské. | ||
| + | |||
| + | K velmi záslužným počinům patřily B. vysokoškolské a středoškolské | ||
| + | učebnice matematiky a geometrie. Badatelsky | ||
| + | se zabýval především teorií nekonečných grup, teorií matic | ||
| + | a determinantů a teorií konfigurací. Věnoval se také filozofii | ||
| + | a historii matematiky, a to až do vysokého věku. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' soupis 66 prací in: http://www.math.muni.cz/math/biografie/bib/hlavni/ | ||
| + | bydzovsk.html. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' ČsB 1, nestr.; K. Koutský, Sedmdesátiny prof. dr. B. B., in: Časopis pro | ||
| + | pěstování matematiky 75, 1950, s. D 349n. (se soupisem 61 prací); K. Šindelář, | ||
| + | Památce B. B., in: tamtéž 95, 1970, s. 100n.; K. Drábek, Sto let od narození | ||
| + | akademika B. B., in: Pokroky matematiky, fyziky a astronomie 25, 1980, | ||
| + | s. 283n.; J. Olejníčková, Scientific work of B. B. – cyclic collineations, 2002; | ||
| + | L. Francová, Život a dílo B. B., disertační práce na Matematicko-fyzikální | ||
| + | fakultě UK Praha 2001 (s bibliografií); K. Šindelář, Vzpomínka na akademika | ||
| + | B. B., in: Časopis pro pěstování matematiky 105, 1980, s. 325n.; Tomeš | ||
| + | 1, s. 165; ČAVU, s. 50. | ||
| + | |||
| + | Jaroslav Folta | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:1- Matematik]] | [[Kategorie:1- Matematik]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1880]] | [[Kategorie:1880]] | ||
[[Kategorie:Duchcov]] | [[Kategorie:Duchcov]] | ||
[[Kategorie:1969]] | [[Kategorie:1969]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Jindřichův Hradec]] |
Verze z 27. 2. 2017, 18:11
| Bohumil BYDŽOVSKÝ | |
 | |
| Narození | 14.3.1880 |
|---|---|
| Místo narození | Duchcov |
| Úmrtí | 6.5.1969 |
| Místo úmrtí | Jindřichův Hradec |
| Povolání |
1- Matematik 61- Pedagog |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43496 |
BYDŽOVSKÝ, Bohumil, * 14. 3. 1880 Duchcov, † 6. 5. 1969 Jindřichův Hradec, matematik, pedagog
Pocházel z rodiny duchcovského inženýra výstavby dolů a drah, matku ztratil jako čtyřletý. Otec se služebně často stěhoval, a tak B. navštěvoval školy v Duchcově, Košťanech u Teplic, Královských Vinohradech (Praha) a Litvínově. Maturoval 1898 na pražském akademickém gymnáziu, zapsal se na filozofickou fakultu české univerzity v Praze, kde studoval matematiku a fyziku. V té době už ovládal vedle latiny a řečtiny také němčinu, francouzštinu, angličtinu a italštinu. Jeho učitelé Eduard Weyr a Karel Petr ovlivnili B. zaměření na geometrii a algebru. Disertaci O integrálech hypereliptických vypracoval na námět profesora Petra. Rigorózní zkoušku skládal z matematiky u profesorů K. Petra, F. Koláčka a Č. Strouhala a z filozofie u T. G. Masaryka a F. Drtiny. V listopadu 1903 byl prohlášen doktorem filozofie. Nastoupil dráhu středoškolského profesora na pražském malostranském gymnáziu, postupně pak učil na reálkách v Kutné Hoře, Kladně a v Karlíně (Praha). Svoji praxi zúročil později při sepisování středoškolských učebnic a při prosazování reformy výuky matematiky.
Na pražské univerzitě se 1909 habilitoval a jako suplentovi odboru strojního a elektrotechnického inženýrství na technice mu byla udělena venia legendi 1911 také na pražské technice. K výuce na vysokých školách byl ze střední školy uvolněn na tzv. trvalou dovolenou. 1917 byl jmenován na pražské univerzitě titulárním mimořádným, 1919 mimořádným a 1921 řádným profesorem matematiky. Vyučoval na univerzitě až do jejího uzavření nacisty 1939 (1930/31 byl děkanem přírodovědecké fakulty). Za války přesídlil do Veselí nad Lužnicí. Od září 1942 do ledna 1943 byl okupačními orgány s manželkou internován ve Svatobořicích u Kyjova na Moravě. Po propuštění se dále podílel na práci ilegálního Národního výboru ve Veselí. V květnu 1945 zabránil odjezdu německého obrněného vlaku do bojů proti pražskému povstání. Po válce se vrátil na Karlovu univerzitu, 1946/47 se stal jejím rektorem a v následujícím roce prorektorem. V únoru 1948 v době oslav 600. jubilea UK a po odstoupení rektora Karla Engliše byl jednomyslnou volbou znovu na několik měsíců povolán do úřadu rektora. B. učil téměř šedesát let až do 1957. Během svého života značně přispěl k rozvoji matematických aktivit. Byl redaktorem matematické části Časopisu pro pěstování matematiky a fyziky, členem výboru Jednoty československých matematiků a fyziků, 1931–33 a 1945–56 také jejím předsedou. 1953 byl jmenován akademikem nově budované Československé akademie věd. Byl členem také jejích předchůdkyň České akademie věd a umění (1919) a Královské české společnosti nauk (1929). V roce 1949 se stal předsedou Československé národní rady badatelské.
K velmi záslužným počinům patřily B. vysokoškolské a středoškolské učebnice matematiky a geometrie. Badatelsky se zabýval především teorií nekonečných grup, teorií matic a determinantů a teorií konfigurací. Věnoval se také filozofii a historii matematiky, a to až do vysokého věku.
D: soupis 66 prací in: http://www.math.muni.cz/math/biografie/bib/hlavni/ bydzovsk.html.
L: ČsB 1, nestr.; K. Koutský, Sedmdesátiny prof. dr. B. B., in: Časopis pro pěstování matematiky 75, 1950, s. D 349n. (se soupisem 61 prací); K. Šindelář, Památce B. B., in: tamtéž 95, 1970, s. 100n.; K. Drábek, Sto let od narození akademika B. B., in: Pokroky matematiky, fyziky a astronomie 25, 1980, s. 283n.; J. Olejníčková, Scientific work of B. B. – cyclic collineations, 2002; L. Francová, Život a dílo B. B., disertační práce na Matematicko-fyzikální fakultě UK Praha 2001 (s bibliografií); K. Šindelář, Vzpomínka na akademika B. B., in: Časopis pro pěstování matematiky 105, 1980, s. 325n.; Tomeš 1, s. 165; ČAVU, s. 50.
Jaroslav Folta
