BYLANDT-RHEIDT Artur 3.2.1854-6.7.1915: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 366
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 10. 10. 2019, 15:02

Artur BYLANDT-RHEIDT
Narození 3.2.1854
Místo narození Praha
Úmrtí 6.7.1915
Místo úmrtí Baden u Vídně (Rakousko)
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 366

BYLANDT-RHEIDT, Artur, * 3. 2. 1854 Praha, † 6. 7. 1915 Baden u Vídně (Rakousko), politik

Byl synem Artura Maximiliana B. (1821–1891), hraběte, generála a c. a k. ministra války. Po studiu práv vstoupil 1876 do státní služby. Nejprve pracoval jako praktikant na moravském místodržitelství v Brně a od 1878 na vídeňském ministerstvu kultu a vyučování. Od 1879 byl uváděn jako ministeriální koncipista na ministerstvu vnitra. Od 1881 se stal místodržitelským tajemníkem v Brně, od 1882 vedl okresní hejtmanství v Kyjově. 1892 získal jmenování dvorním radou na ministerstvu kultu a vyučování, kde řídil oddělení pro národní a pak pro odborné technické školy, 1897 se stal sekčním šéfem. Od 28. 11. 1897 do 7. 3. 1898 zastával úřad ministra orby (zemědělství) v prvním kabinetu Paula Gautsche a od 7. 3. 1898 do 2. 10. 1899 ministra kultu a vyučování ve vládě ministerského předsedy Franze Antona Thuna. V této funkci mj. umožnil zřízení české vysoké školy technické v Brně, nejstaršího českého učení na Moravě, jehož zakládací dekret panovník podepsal 19. 9. 1899. B. se stal 1900 doživotním členem panské sněmovny a prezidentem senátu správního soudního dvora extra statum. 1902–04 byl jmenován místodržitelem Horního Rakouska. Na období od 1. 1. 1905 do 2. 5. 1906 byl povolán za ministra vnitra do druhé Gautschovy vlády, kde se snažil o obnovení činnosti českého zemského sněmu, jehož zasedání bylo přerušeno v červnu 1904 kvůli obstrukcím českých poslanců. 1906 usiloval o úřad místodržitele na Moravě. Dále se B. 1907 zasadil o zavedení všeobecného volebního práva.

L: Heller 2, s. 12; ÖBL 1, s. 131; BL 1, s. 176; DBE 2, s. 262; A. Czedik, Zur Geschichte der k. k. österreichischen Ministerien 1861–1916. 2. 1893–1904, Teschen – Wien – Leipzig 1917, s. 140n.; J. J. Jahn, Před 25 lety, in: Technický obzor 33, 1924, č. 8, s. 138n.; K. Čupr, PhDr. Antonín Rezek – budovatel České vysoké školy technické v Brně, in: Technik 8, 1938/39, č. 2; L. Záruba, Vznik a vývoj Vysokého učení technického v Brně, in: Brno v minulosti a dnes 3, 1961, s. 220n.; O. Franěk, Dějiny České vysoké školy technické v Brně 1, 1969, s. 65n.; R. Hemmerle, A. von B.-R., Staatsmann. 80. Todestag, in: MSA 120, 1995, s. 8n.; J. Pernes, VUT v Brně oslavuje 105. výročí svého vzniku, in: Události na VUT v Brně 14, 2004, č. 8, s. 12n.; M. Čoupková, Z archivu VUT v Brně: Jak to tehdy bylo …, in: tamtéž, s. 14n.; Sněm království Českého 1908–11, stenoprotokoly, 3. schůze (www.snemovna.cz/cgi-bin/eng/eknih/1908skc/).

Magdalena Čoupková