StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie BĚLIČ Jaromír 24.3.1914-6.12.1977

Jaromír BĚLIČ
Narození	24.3.1914
Místo narození	Násedlovice u Kyjova
Úmrtí	6.12.1977
Místo úmrtí	Praha
Povolání	55- Jazykovědec
Citace	Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 352-353
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40775

BĚLIČ, Jaromír, * 24. 3. 1914 Násedlovice u Kyjova, † 6. 12. 1977 Praha, jazykovědec, pedagog, organizátor vědeckého života

Pocházel z učitelské rodiny. Bratr Oldřich B. (1920–2002) byl hispanistou. 1926 začal studovat kyjovské reálné gymnázium. Po maturitě (1934) si zapsal bohemistiku a germanistiku na brněnské univerzitě, promoval těsně před začátkem druhé světové války. Do 1938 se věnoval zvláště literárněvědným problémům, postupně pak lingvistice, česko-polským vztahům a slovanské vzájemnosti. Na fakultě ho ovlivnili: profesor slovanských literatur Frank Wollman (z jeho podnětu napsal studii Havlíček a Slované) a lingvista František Trávníček, u něhož se začal zajímat o dialekty. Během druhé světové války vyučoval na reálném gymnáziu v Kyjově. Zároveň se tam angažoval v ilegální KSČ. 1945 získal na brněnské univerzitě doktorát filozofie (PhDr.), 1947 se habilitoval pro obor český jazyk. 1949 byl jmenován profesorem na filozofické fakultě v Olomouci. 1945–46 pracoval v lexikografickém oddělení Ústavu pro jazyk český (ÚJČ) ČAVU a spoluzakládal dialektologické oddělení. Badatelsky ho zajímal rodný region. 1954 popsal v díle Dolská nářečí na Moravě rozsáhlejší nářeční oblast a její vnitřní diferenciaci. Dialektům se později věnoval i jako redaktor ediční řady vydávané ČSAV – Česká nářečí. Dialektologická studia uzavřel syntézou Nástin české dialektologie (1972), prvním soustavným fonologickým a morfologickým rozborem tradiční venkovské češtiny. 1946–57 přednášel na Palackého univerzitě v Olomouci, 1949–52 tam byl děkanem filozofické fakulty, 1953 rektorem Vysoké školy pedagogické. Od poloviny 40. let se věnoval K. H. Borovskému, jehož básnické dílo vydal v ediční řadě Národní knihovna (1951). Ve stati Zásady Palackého v otázkách jazykové kultury (1949) se zabýval jazykovými otázkami v době obrození. 1955 se B. stal členem korespondentem ČSAV, od 1957 přednášel český jazyk na Filozofické fakultě UK v Praze. Dále byl členem vědeckých institucí a společností: od 1956 členem pravopisné komise, od 1959 vedl autorský kolektiv Pravidel českého pravopisu. V 50. letech spolupracoval na učebnici českého jazyka pro národní školy. Po moskevském slavistickém sjezdu 1958 se stal českým zástupcem při Mezinárodním komitétu slavistů, v 70. letech působil v užší redakční radě připravovaného Slovanského jazykového atlasu. Jako člen Československého komitétu slavistů (od 1961) se podílel na přípravách českého jazykového atlasu. Od 1961 vedl Letní školu slovanských studií na UK v Praze. V 60. letech se vrátil k lexikografii. Napsal vysokoškolskou příručku Malý staročeský slovník a několik dílčích lexikografických studií. B. prosadil zkoumání dosud opomíjených a nepopulárních jazykových jevů. V ÚJČ založil lexikální archiv běžné mluvy, publikoval několik průkopnických studií, např. K otázce obecné češtiny, Ke zkoumání městské mluvy. V 70. letech vedl Kabinet pro vydání díla J. A. Komenského. Byl dlouholetým předsedou vědeckého kolegia jazykovědy ČSAV, nositelem vyznamenání Za zásluhy o výstavbu, důstojnického kříže řádu Polonia restituta a členem Société Linguistique de Paris. Rovněž manželka Helena B. byla lingvistka a slavistka.

D: soupis in: M. Tylová, Bibliografický soupis publikační činnosti profesora J. B., in: Naše řeč 57, 1974, s. 42n.; Malý staročeský slovník, 1979.

L: Kdo je kdo 1, 1969, s. 66n.; M. Komárek, K šedesátinám J. B., in: Naše řeč 57, 1974, s. 1n.; S. Utěšený, J. B. šedesátiletý, in: Slovo a slovesnost 35, 1974, s. 81n.; nekrolog: J. Kunc, Kdy zemřeli…? 1975–1979, s. 4; Kudělka – Šimeček, s. 38n. (kde soupis díla); KSN 1, s. 66; PSN 1, 1962, s. 195; NBS 1984, s. 48; MČE 1, 1984, s. 404; Od Hradské cesty 1985, s. 104; ČBS, s. 36; Tomeš 1, s. 71.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jana Šámalová