Biografický slovník
CÍSAŘ Ferdinand 26.2.1850-14.6.1932: Porovnání verzí
(CÍSAŘ_Ferdinand_1850-14.6.1932) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Ferdinand CÍSAŘ | | jméno = Ferdinand CÍSAŘ | ||
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Cisar Ferdinand portret.jpg |
| − | | datum narození = 1850 | + | | datum narození = 26.2.1850 |
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Ledčice u Mělníka |
| datum úmrtí = 14.6.1932 | | datum úmrtí = 14.6.1932 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Loučeň u Nymburka |
| − | | povolání = 63- Spisovatel | + | | povolání = 63- Spisovatel<br />49- Náboženský nebo církevní činitel |
| − | 49- Náboženský nebo církevní činitel | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 420 |
| + | }} | ||
| + | '''CÍSAŘ, Ferdinand''', ''* 26. 2. 1850 Ledčice u Mělníka, † 14. 6. 1932 Loučeň u Nymburka, evangelický farář, překladatel, spisovatel'' | ||
| − | + | Pocházel z rodiny malého zemědělce a obchodníka. Po absolvování | |
| + | gymnázia v Praze a v Těšíně studoval bohosloví nejprve | ||
| + | ve Vídni, pak v saském Halle, kde získal doktorát teologie, | ||
| + | a v Edinburghu. Dále se na filozofické fakultě vídeňské | ||
| + | univerzity věnoval cizím jazykům a na proslulé teologické | ||
| + | fakultě skotské presbyteriánské církve v Edinburghu studia | ||
| + | ukončil a získal tam četné celoživotní přátele. 8. 12. 1874 byl | ||
| + | ordinován na kazatele evangelické církve helvetského vyznání | ||
| + | ve Vanovicích u Boskovic. Pak se stal diasporním kazatelem | ||
| + | v Roudnici nad Labem, vikářem ve Vanovicích a 1875–77 | ||
| + | kazatelem v Novém Městě na Moravě (dnes sbory Českobratrské | ||
| + | církve evangelické). Od prosince 1877 do 1922 | ||
| + | pracoval jako farář a evangelický katecheta na obecné škole | ||
| + | v Kloboukách u Brna. 1899 byl zvolen superintendentem | ||
| + | evangelické reformované církve na Moravě. Podporoval úsilí | ||
| + | o spojení evangelické církve augšpurského a helvetského vyznání | ||
| + | v církev českobratrskou. 1918 přijal členství v prvním | ||
| + | synodním výboru nově vzniklé Českobratrské církve evangelické. | ||
| + | Zasloužil se i o zřízení Komenského teologické fakulty | ||
| + | v Praze. Zvláště na počátku dvacátých let mu vadil nárůst | ||
| + | modernistických směrů a liberálních tendencí v teologii, | ||
| + | proti nimž po celý život bojoval, a vlivem skotského presbytarianismu | ||
| + | zůstal přísným konzervativcem. 1922 rezignoval | ||
| + | na úřad superintendanta i na funkci faráře v Kloboukách | ||
| + | a odešel do výslužby. Uchýlil se do Prahy a dožil v ústraní. | ||
| + | |||
| + | C. byl znám mezinárodní spoluprací s církvemi skotskou | ||
| + | a valdenskou, znalostí jazyků, překlady z angličtiny (mj. De | ||
| + | Witt Talmage, ''Ohavnosti moderní společnosti'', 1878; S. Smiles, | ||
| + | ''Povinnost'', 1887 a J. Tulloch, ''Vstup do života''), sympatiemi | ||
| + | k odkazu Mistra Mikuláše z Drážďan, Petra Chelčického | ||
| + | a českých bratří a svým řečnickým uměním. Svá kázání často | ||
| + | rýmoval, proto byla lehce zapamatovatelná, zajímavá a přitažlivá | ||
| + | a ve své době zlidověla. Vydal sbírku kázání ''Od srdce'' | ||
| + | ''k srdci'' (1874) a přednášku ''O tom nejdůležitějším'' (1874), kterou | ||
| + | proslovil v roudnické jednotě Říp. V Kloboukách 1881 | ||
| + | uspořádal zdařilou toleranční slavnost. Sepsal a vydal ''Pamětní'' | ||
| + | ''spis jubilejní slavnosti toleranční'' (1882), dále ''Po stu letech'' | ||
| + | (1884), ''Katechismus mateřský'' (1886), ''Katechismus Nagyův'' | ||
| + | ''(Elsnerův)'' (1886), postilu, čili sbírku kázání ''Chléb života'' | ||
| + | (1892) a společně se svým švagrem Dr. Františkem Kozákem | ||
| + | postilu ''Slova víry'' (1904 a 1905). Založil, vedl a po třicet let | ||
| + | přispíval do časopisu ''Hus''. Příspěvky publikoval i v ''Hlasech'' | ||
| + | ''ze Sionu''. | ||
| + | |||
| + | Patrně hlavně C. vlivem byl okolo 1880 do řad reformovaných | ||
| + | evangelíků získán i T. G. Masaryk, dříve katolík, který | ||
| + | se stal jeho přítelem a obdivovatelem. Jejich vztah přetrval | ||
| + | i v době, kdy se Masaryk obrátil k soudobé německé protestantské | ||
| + | liberální teologii (což C. ostře odsoudil) a kdy se stal | ||
| + | prezidentem republiky. Již dříve C. pracoval v Masarykem | ||
| + | vedené realistické lidové straně. C. neměl rodinu a cele se oddal | ||
| + | práci duchovního. Byl i vlastencem, humanitním pracovníkem | ||
| + | (od 1907 uváděn jako člen užšího výboru Zemského | ||
| + | komitétu moravského pro ochranu dítek a péči o mládež) | ||
| + | a bojovníkem proti alkoholismu. Získal řád železné koruny, | ||
| + | jmenování čestným doktorem bohosloví evangelických | ||
| + | teologických fakult ve Vídni a v Ženevě a čestné občanství | ||
| + | Klobouk u Brna, kde byl pochován. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSN 5, s. 398; MSN 1, s. 811; OSND 1/2, s. 898; ISN 4, s. 7; KSN 2, | ||
| + | s. 313; ČBS, s. 83; Tomeš 1, s. 172; J. Toul, Jubilejní kniha českobratrské | ||
| + | evangelické rodiny. K 150letému jubileu Tolerančního patentu 1781–1931, | ||
| + | 1931, s. 47; F. Bednář – E. Havelka (ed.), Památce superintendenta Dra | ||
| + | F. C., 1932; R. Malý, Náboženské osobnosti jihovýchodní Moravy. F. C. | ||
| + | a evangelická tradice na Slovácku, in: Malovaný kraj. Národopisný a vlastivědný | ||
| + | časopis Slovácka 60, 2006, č. 6, s. 12n.; http://ledcice.wz.cz/www/ | ||
| + | mistopis.php. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/272205 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Gustav Novotný, Ladislav Beneš | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
| Řádka 19: | Řádka 91: | ||
[[Kategorie:1850]] | [[Kategorie:1850]] | ||
| + | [[Kategorie:Ledčice]] | ||
[[Kategorie:1932]] | [[Kategorie:1932]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Loučeň]] |
Aktuální verze z 11. 10. 2019, 19:29
| Ferdinand CÍSAŘ | |
 | |
| Narození | 26.2.1850 |
|---|---|
| Místo narození | Ledčice u Mělníka |
| Úmrtí | 14.6.1932 |
| Místo úmrtí | Loučeň u Nymburka |
| Povolání |
63- Spisovatel 49- Náboženský nebo církevní činitel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 420 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43989 |
CÍSAŘ, Ferdinand, * 26. 2. 1850 Ledčice u Mělníka, † 14. 6. 1932 Loučeň u Nymburka, evangelický farář, překladatel, spisovatel
Pocházel z rodiny malého zemědělce a obchodníka. Po absolvování gymnázia v Praze a v Těšíně studoval bohosloví nejprve ve Vídni, pak v saském Halle, kde získal doktorát teologie, a v Edinburghu. Dále se na filozofické fakultě vídeňské univerzity věnoval cizím jazykům a na proslulé teologické fakultě skotské presbyteriánské církve v Edinburghu studia ukončil a získal tam četné celoživotní přátele. 8. 12. 1874 byl ordinován na kazatele evangelické církve helvetského vyznání ve Vanovicích u Boskovic. Pak se stal diasporním kazatelem v Roudnici nad Labem, vikářem ve Vanovicích a 1875–77 kazatelem v Novém Městě na Moravě (dnes sbory Českobratrské církve evangelické). Od prosince 1877 do 1922 pracoval jako farář a evangelický katecheta na obecné škole v Kloboukách u Brna. 1899 byl zvolen superintendentem evangelické reformované církve na Moravě. Podporoval úsilí o spojení evangelické církve augšpurského a helvetského vyznání v církev českobratrskou. 1918 přijal členství v prvním synodním výboru nově vzniklé Českobratrské církve evangelické. Zasloužil se i o zřízení Komenského teologické fakulty v Praze. Zvláště na počátku dvacátých let mu vadil nárůst modernistických směrů a liberálních tendencí v teologii, proti nimž po celý život bojoval, a vlivem skotského presbytarianismu zůstal přísným konzervativcem. 1922 rezignoval na úřad superintendanta i na funkci faráře v Kloboukách a odešel do výslužby. Uchýlil se do Prahy a dožil v ústraní.
C. byl znám mezinárodní spoluprací s církvemi skotskou a valdenskou, znalostí jazyků, překlady z angličtiny (mj. De Witt Talmage, Ohavnosti moderní společnosti, 1878; S. Smiles, Povinnost, 1887 a J. Tulloch, Vstup do života), sympatiemi k odkazu Mistra Mikuláše z Drážďan, Petra Chelčického a českých bratří a svým řečnickým uměním. Svá kázání často rýmoval, proto byla lehce zapamatovatelná, zajímavá a přitažlivá a ve své době zlidověla. Vydal sbírku kázání Od srdce k srdci (1874) a přednášku O tom nejdůležitějším (1874), kterou proslovil v roudnické jednotě Říp. V Kloboukách 1881 uspořádal zdařilou toleranční slavnost. Sepsal a vydal Pamětní spis jubilejní slavnosti toleranční (1882), dále Po stu letech (1884), Katechismus mateřský (1886), Katechismus Nagyův (Elsnerův) (1886), postilu, čili sbírku kázání Chléb života (1892) a společně se svým švagrem Dr. Františkem Kozákem postilu Slova víry (1904 a 1905). Založil, vedl a po třicet let přispíval do časopisu Hus. Příspěvky publikoval i v Hlasech ze Sionu.
Patrně hlavně C. vlivem byl okolo 1880 do řad reformovaných evangelíků získán i T. G. Masaryk, dříve katolík, který se stal jeho přítelem a obdivovatelem. Jejich vztah přetrval i v době, kdy se Masaryk obrátil k soudobé německé protestantské liberální teologii (což C. ostře odsoudil) a kdy se stal prezidentem republiky. Již dříve C. pracoval v Masarykem vedené realistické lidové straně. C. neměl rodinu a cele se oddal práci duchovního. Byl i vlastencem, humanitním pracovníkem (od 1907 uváděn jako člen užšího výboru Zemského komitétu moravského pro ochranu dítek a péči o mládež) a bojovníkem proti alkoholismu. Získal řád železné koruny, jmenování čestným doktorem bohosloví evangelických teologických fakult ve Vídni a v Ženevě a čestné občanství Klobouk u Brna, kde byl pochován.
L: OSN 5, s. 398; MSN 1, s. 811; OSND 1/2, s. 898; ISN 4, s. 7; KSN 2, s. 313; ČBS, s. 83; Tomeš 1, s. 172; J. Toul, Jubilejní kniha českobratrské evangelické rodiny. K 150letému jubileu Tolerančního patentu 1781–1931, 1931, s. 47; F. Bednář – E. Havelka (ed.), Památce superintendenta Dra F. C., 1932; R. Malý, Náboženské osobnosti jihovýchodní Moravy. F. C. a evangelická tradice na Slovácku, in: Malovaný kraj. Národopisný a vlastivědný časopis Slovácka 60, 2006, č. 6, s. 12n.; http://ledcice.wz.cz/www/ mistopis.php.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Gustav Novotný, Ladislav Beneš
