CÍSAŘ Ferdinand 26.2.1850-14.6.1932: Porovnání verzí
Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| datum úmrtí = 14.6.1932 | | datum úmrtí = 14.6.1932 | ||
| místo úmrtí = Loučeň u Nymburka | | místo úmrtí = Loučeň u Nymburka | ||
− | | povolání = 63- Spisovatel | + | | povolání = 63- Spisovatel<br />49- Náboženský nebo církevní činitel |
− | 49- Náboženský nebo církevní činitel | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
+ | | citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 420 | ||
}} | }} | ||
'''CÍSAŘ, Ferdinand''', ''* 26. 2. 1850 Ledčice u Mělníka, † 14. 6. 1932 Loučeň u Nymburka, evangelický farář, překladatel, spisovatel'' | '''CÍSAŘ, Ferdinand''', ''* 26. 2. 1850 Ledčice u Mělníka, † 14. 6. 1932 Loučeň u Nymburka, evangelický farář, překladatel, spisovatel'' |
Aktuální verze z 11. 10. 2019, 19:29
Ferdinand CÍSAŘ | |
Narození | 26.2.1850 |
---|---|
Místo narození | Ledčice u Mělníka |
Úmrtí | 14.6.1932 |
Místo úmrtí | Loučeň u Nymburka |
Povolání |
63- Spisovatel 49- Náboženský nebo církevní činitel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 420 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43989 |
CÍSAŘ, Ferdinand, * 26. 2. 1850 Ledčice u Mělníka, † 14. 6. 1932 Loučeň u Nymburka, evangelický farář, překladatel, spisovatel
Pocházel z rodiny malého zemědělce a obchodníka. Po absolvování gymnázia v Praze a v Těšíně studoval bohosloví nejprve ve Vídni, pak v saském Halle, kde získal doktorát teologie, a v Edinburghu. Dále se na filozofické fakultě vídeňské univerzity věnoval cizím jazykům a na proslulé teologické fakultě skotské presbyteriánské církve v Edinburghu studia ukončil a získal tam četné celoživotní přátele. 8. 12. 1874 byl ordinován na kazatele evangelické církve helvetského vyznání ve Vanovicích u Boskovic. Pak se stal diasporním kazatelem v Roudnici nad Labem, vikářem ve Vanovicích a 1875–77 kazatelem v Novém Městě na Moravě (dnes sbory Českobratrské církve evangelické). Od prosince 1877 do 1922 pracoval jako farář a evangelický katecheta na obecné škole v Kloboukách u Brna. 1899 byl zvolen superintendentem evangelické reformované církve na Moravě. Podporoval úsilí o spojení evangelické církve augšpurského a helvetského vyznání v církev českobratrskou. 1918 přijal členství v prvním synodním výboru nově vzniklé Českobratrské církve evangelické. Zasloužil se i o zřízení Komenského teologické fakulty v Praze. Zvláště na počátku dvacátých let mu vadil nárůst modernistických směrů a liberálních tendencí v teologii, proti nimž po celý život bojoval, a vlivem skotského presbytarianismu zůstal přísným konzervativcem. 1922 rezignoval na úřad superintendanta i na funkci faráře v Kloboukách a odešel do výslužby. Uchýlil se do Prahy a dožil v ústraní.
C. byl znám mezinárodní spoluprací s církvemi skotskou a valdenskou, znalostí jazyků, překlady z angličtiny (mj. De Witt Talmage, Ohavnosti moderní společnosti, 1878; S. Smiles, Povinnost, 1887 a J. Tulloch, Vstup do života), sympatiemi k odkazu Mistra Mikuláše z Drážďan, Petra Chelčického a českých bratří a svým řečnickým uměním. Svá kázání často rýmoval, proto byla lehce zapamatovatelná, zajímavá a přitažlivá a ve své době zlidověla. Vydal sbírku kázání Od srdce k srdci (1874) a přednášku O tom nejdůležitějším (1874), kterou proslovil v roudnické jednotě Říp. V Kloboukách 1881 uspořádal zdařilou toleranční slavnost. Sepsal a vydal Pamětní spis jubilejní slavnosti toleranční (1882), dále Po stu letech (1884), Katechismus mateřský (1886), Katechismus Nagyův (Elsnerův) (1886), postilu, čili sbírku kázání Chléb života (1892) a společně se svým švagrem Dr. Františkem Kozákem postilu Slova víry (1904 a 1905). Založil, vedl a po třicet let přispíval do časopisu Hus. Příspěvky publikoval i v Hlasech ze Sionu.
Patrně hlavně C. vlivem byl okolo 1880 do řad reformovaných evangelíků získán i T. G. Masaryk, dříve katolík, který se stal jeho přítelem a obdivovatelem. Jejich vztah přetrval i v době, kdy se Masaryk obrátil k soudobé německé protestantské liberální teologii (což C. ostře odsoudil) a kdy se stal prezidentem republiky. Již dříve C. pracoval v Masarykem vedené realistické lidové straně. C. neměl rodinu a cele se oddal práci duchovního. Byl i vlastencem, humanitním pracovníkem (od 1907 uváděn jako člen užšího výboru Zemského komitétu moravského pro ochranu dítek a péči o mládež) a bojovníkem proti alkoholismu. Získal řád železné koruny, jmenování čestným doktorem bohosloví evangelických teologických fakult ve Vídni a v Ženevě a čestné občanství Klobouk u Brna, kde byl pochován.
L: OSN 5, s. 398; MSN 1, s. 811; OSND 1/2, s. 898; ISN 4, s. 7; KSN 2, s. 313; ČBS, s. 83; Tomeš 1, s. 172; J. Toul, Jubilejní kniha českobratrské evangelické rodiny. K 150letému jubileu Tolerančního patentu 1781–1931, 1931, s. 47; F. Bednář – E. Havelka (ed.), Památce superintendenta Dra F. C., 1932; R. Malý, Náboženské osobnosti jihovýchodní Moravy. F. C. a evangelická tradice na Slovácku, in: Malovaný kraj. Národopisný a vlastivědný časopis Slovácka 60, 2006, č. 6, s. 12n.; http://ledcice.wz.cz/www/ mistopis.php.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Gustav Novotný, Ladislav Beneš