Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky CAIS Oldřich 12.5.1921-9.9.1982

{{Infobox - osoba
| jméno = Oldřich CAIS
| obrázek = Cais Oldrich portret.JPG
| datum narození = 12.5.1921
| místo narození = Poděbrady
| datum úmrtí = 9.9.1982
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 2- Fyzik

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 371-372
}}

'''CAIS, Oldřich,''' ''* 12. 5. 1921 Poděbrady, † 9. 9. 1982 Praha, strojní inženýr, pedagog''

Po absolvování Vyšší průmyslové školy v Pardubicích, obor
letecká specializace, nastoupil 1940 do firmy Letov v Letňanech,
kde pracoval v experimentálním oddělení. To bylo
1944 převedeno k firmě Junkers v Praze-Dejvicích, v dubnu
1945 se opět vrátilo do letňanského podniku. Od října 1945
do května 1946 absolvoval C. povinnou vojenskou prezenční
službu. 1946–47 pracoval jako konstruktér plynových spotřebičů
u firmy Karma v Praze. Od 1948 působil v továrně
Aero, n. p., v pevnostní zkušebně (1954 převedena v rámci
reorganizace do Výzkumného leteckého ústavu v Letňanech).
Při zaměstnání vystudoval 1951–56 Strojní fakultu
ČVUT v Praze, specializaci přesná mechanika, kterou ukončil
II. státní zkouškou s výborným prospěchem. Až do 1959
se intenzivně zabýval rozvojem pevnostních zkoušek draků
letadel na zemi a rozvojem moderních tenzometrických
metod, zkušebních zařízení a vytvářením základů pro dynamické
draky letadel. Pak byl jmenován výzkumným pracovníkem
a 1960 navržen na aspirantské studium v oboru
mechanika tuhých a poddajných těles a prostředí. Disertační
práci na téma ''Předběžné rozbory únavové životnosti draků letadel''
obhájil 1966. O rok později byl jmenován samostatným
vědeckým pracovníkem a byly mu svěřeny nejobtížnější
úkoly odboru při prokazování životnosti letounů L-29. Přispěl
k řešení vážných závad draku letounu, nejen L-29, ale
i jiných typů. Na základě mimořádného požadavku exportu
zpracoval 1962 původní metodu průkazu únavové životnosti
kovových kluzáků. Vypracoval konkrétní podklady a směrnice
a zasloužil se o to, že kluzák L-13 Blaník byl první na světě
s objektivně prokázanou bezpečnou únavovou životností.
Významně se podílel na prokazování únavové životnosti
letounů Ae 45 a L 200. Aplikace této metody byla kladně
hodnocena i britským Královským zkušebním leteckým
ústavem (RAE). Externě přednášel na katedře stavby letadel
předmět pevnost a zkoušky leteckých konstrukcí na Vojenské
akademii Antonína Zápotockého (VAAZ) v Brně. 1968
nastoupil jako odborný asistent na katedru nauky o pružnosti
a pevnosti Strojní fakulty ČVUT, o rok později se v oboru
habilitoval. V základním studiu přednášel metodiku a analýzu
pevnostních výpočtů strojních součástí v elastickém
a plastickém stavu při statickém, dynamickém i rázovém
namáhání, specializoval se na experimentální metody (tenzometrické,
optické a analogové) pro zjišťování napjatosti
strojních součástí. Ve vyšších ročnících učil teorii pružnosti,
plasticity a další speciální aplikace. Ve vědeckovýzkumné
práci se zabýval problémy napjatosti za vysokých teplot, dále
výpočtovými metodami v oblasti trvalých přetvoření a otázkami
životnosti strojních součástí. Byl vynikajícím pedagogem,
vedl aspiranty a přijal členství v komisi pro obhajoby
kandidátských disertačních prací. Spolupracoval na státním
výzkumném úkolu Výzkum životnosti leteckých částí při
kmitavém zatížení s proměnlivou amplitudou. Působil jako
expert pro otázky životnosti a spolehlivosti letadel, strojních
částí a zařízení. Navázal kontakty s domácími i zahraničními
závody a výzkumnými ústavy, pracoval v několika komisích
RVHP. 1968 mu bylo propůjčeno vyznamenání Za zásluhy
o výstavbu. Od 1954 byl držitelem Stříbrného plachtařského
odznaku FAI (Féderation Aéronautique Internationale)
a členem Aeroklubu republiky Československé.

'''D:''' Předběžné rozbory únavové životnosti draků letadel, 1965; Únavová pevnost
strojních částí a konstrukcí, 1974.

'''L:''' Strojní fakulta ČVUT 1976–77, 1976, s. 29; Z. Kuliš, Vzpomínka na naše
předchůdce: Doc. Ing. O. C., CSc., in: Bulletin of Applied Mechanics 7,
2006, s. 139n.

'''P:''' Archiv ČVUT, fond Vysoká škola strojního a elektrotechnického inženýrství
(VŠSEL) 1879–1951, fond Fakulta strojní ČVUT (FS) 1951 – současnost.

Jiřina Masnerová

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:2- Fyzik]]

[[Kategorie:1921]]
[[Kategorie:Poděbrady]]
[[Kategorie:1982]]
[[Kategorie:Praha]]