Biografický slovník
CAIS Oldřich 12.5.1921-9.9.1982: Porovnání verzí
(CAIS_Oldřich_12.5.1921-9.9.1982) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 12.5.1921 | | datum narození = 12.5.1921 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Poděbrady |
| datum úmrtí = 9.9.1982 | | datum úmrtí = 9.9.1982 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 2- Fyzik | | povolání = 2- Fyzik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''CAIS, Oldřich,''' ''* 12. 5. 1921 Poděbrady, † 9. 9. 1982 Praha, strojní inženýr, pedagog'' | ||
| + | |||
| + | Po absolvování Vyšší průmyslové školy v Pardubicích, obor | ||
| + | letecká specializace, nastoupil 1940 do fi rmy Letov v Letňanech, | ||
| + | kde pracoval v experimentálním oddělení. To bylo | ||
| + | 1944 převedeno k fi rmě Junkers v Praze-Dejvicích, v dubnu | ||
| + | 1945 se opět vrátilo do letňanského podniku. Od října 1945 | ||
| + | do května 1946 absolvoval C. povinnou vojenskou prezenční | ||
| + | službu. 1946–47 pracoval jako konstruktér plynových spotřebičů | ||
| + | u fi rmy Karma v Praze. Od 1948 působil v továrně | ||
| + | Aero, n. p., v pevnostní zkušebně (1954 převedena v rámci | ||
| + | reorganizace do Výzkumného leteckého ústavu v Letňanech). | ||
| + | Při zaměstnání vystudoval 1951–56 Strojní fakultu | ||
| + | ČVUT v Praze, specializaci přesná mechanika, kterou ukončil | ||
| + | II. státní zkouškou s výborným prospěchem. Až do 1959 | ||
| + | se intenzivně zabýval rozvojem pevnostních zkoušek draků | ||
| + | letadel na zemi a rozvojem moderních tenzometrických | ||
| + | metod, zkušebních zařízení a vytvářením základů pro dynamické | ||
| + | draky letadel. Pak byl jmenován výzkumným pracovníkem | ||
| + | a 1960 navržen na aspirantské studium v oboru | ||
| + | mechanika tuhých a poddajných těles a prostředí. Disertační | ||
| + | práci na téma ''Předběžné rozbory únavové životnosti draků letadel'' | ||
| + | obhájil 1966. O rok později byl jmenován samostatným | ||
| + | vědeckým pracovníkem a byly mu svěřeny nejobtížnější | ||
| + | úkoly odboru při prokazování životnosti letounů L-29. Přispěl | ||
| + | k řešení vážných závad draku letounu, nejen L-29, ale | ||
| + | i jiných typů. Na základě mimořádného požadavku exportu | ||
| + | zpracoval 1962 původní metodu průkazu únavové životnosti | ||
| + | kovových kluzáků. Vypracoval konkrétní podklady a směrnice | ||
| + | a zasloužil se o to, že kluzák L-13 Blaník byl první na světě | ||
| + | s objektivně prokázanou bezpečnou únavovou životností. | ||
| + | Významně se podílel na prokazování únavové životnosti | ||
| + | letounů Ae 45 a L 200. Aplikace této metody byla kladně | ||
| + | hodnocena i britským Královským zkušebním leteckým | ||
| + | ústavem (RAE). Externě přednášel na katedře stavby letadel | ||
| + | předmět pevnost a zkoušky leteckých konstrukcí na Vojenské | ||
| + | akademii Antonína Zápotockého (VAAZ) v Brně. 1968 | ||
| + | nastoupil jako odborný asistent na katedru nauky o pružnosti | ||
| + | a pevnosti Strojní fakulty ČVUT, o rok později se v oboru | ||
| + | habilitoval. V základním studiu přednášel metodiku a analýzu | ||
| + | pevnostních výpočtů strojních součástí v elastickém | ||
| + | a plastickém stavu při statickém, dynamickém i rázovém | ||
| + | CAIS | ||
| + | 372 | ||
| + | namáhání, specializoval se na experimentální metody (tenzometrické, | ||
| + | optické a analogové) pro zjišťování napjatosti | ||
| + | strojních součástí. Ve vyšších ročnících učil teorii pružnosti, | ||
| + | plasticity a další speciální aplikace. Ve vědeckovýzkumné | ||
| + | práci se zabýval problémy napjatosti za vysokých teplot, dále | ||
| + | výpočtovými metodami v oblasti trvalých přetvoření a otázkami | ||
| + | životnosti strojních součástí. Byl vynikajícím pedagogem, | ||
| + | vedl aspiranty a přijal členství v komisi pro obhajoby | ||
| + | kandidátských disertačních prací. Spolupracoval na státním | ||
| + | výzkumném úkolu Výzkum životnosti leteckých částí při | ||
| + | kmitavém zatížení s proměnlivou amplitudou. Působil jako | ||
| + | expert pro otázky životnosti a spolehlivosti letadel, strojních | ||
| + | částí a zařízení. Navázal kontakty s domácími i zahraničními | ||
| + | závody a výzkumnými ústavy, pracoval v několika komisích | ||
| + | RVHP. 1968 mu bylo propůjčeno vyznamenání Za zásluhy | ||
| + | o výstavbu. Od 1954 byl držitelem Stříbrného plachtařského | ||
| + | odznaku FAI (Féderation Aéronautique Internationale) | ||
| + | a členem Aeroklubu republiky Československé. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Předběžné rozbory únavové životnosti draků letadel, 1965; Únavová pevnost | ||
| + | strojních částí a konstrukcí, 1974. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Strojní fakulta ČVUT 1976–77, 1976, s. 29; Z. Kuliš, Vzpomínka na naše | ||
| + | předchůdce: Doc. Ing. O. C., CSc., in: Bulletin of Applied Mechanics 7, | ||
| + | 2006, s. 139n. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Archiv ČVUT, fond Vysoká škola strojního a elektrotechnického inženýrství | ||
| + | (VŠSEL) 1879–1951, fond Fakulta strojní ČVUT (FS) 1951 – současnost. | ||
| + | |||
| + | Jiřina Masnerová | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:2- Fyzik]] | [[Kategorie:2- Fyzik]] | ||
Verze z 8. 10. 2016, 11:33
| Oldřich CAIS | |
 | |
| Narození | 12.5.1921 |
|---|---|
| Místo narození | Poděbrady |
| Úmrtí | 9.9.1982 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 2- Fyzik |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=53051 |
CAIS, Oldřich, * 12. 5. 1921 Poděbrady, † 9. 9. 1982 Praha, strojní inženýr, pedagog
Po absolvování Vyšší průmyslové školy v Pardubicích, obor letecká specializace, nastoupil 1940 do fi rmy Letov v Letňanech, kde pracoval v experimentálním oddělení. To bylo 1944 převedeno k fi rmě Junkers v Praze-Dejvicích, v dubnu 1945 se opět vrátilo do letňanského podniku. Od října 1945 do května 1946 absolvoval C. povinnou vojenskou prezenční službu. 1946–47 pracoval jako konstruktér plynových spotřebičů u fi rmy Karma v Praze. Od 1948 působil v továrně Aero, n. p., v pevnostní zkušebně (1954 převedena v rámci reorganizace do Výzkumného leteckého ústavu v Letňanech). Při zaměstnání vystudoval 1951–56 Strojní fakultu ČVUT v Praze, specializaci přesná mechanika, kterou ukončil II. státní zkouškou s výborným prospěchem. Až do 1959 se intenzivně zabýval rozvojem pevnostních zkoušek draků letadel na zemi a rozvojem moderních tenzometrických metod, zkušebních zařízení a vytvářením základů pro dynamické draky letadel. Pak byl jmenován výzkumným pracovníkem a 1960 navržen na aspirantské studium v oboru mechanika tuhých a poddajných těles a prostředí. Disertační práci na téma Předběžné rozbory únavové životnosti draků letadel obhájil 1966. O rok později byl jmenován samostatným vědeckým pracovníkem a byly mu svěřeny nejobtížnější úkoly odboru při prokazování životnosti letounů L-29. Přispěl k řešení vážných závad draku letounu, nejen L-29, ale i jiných typů. Na základě mimořádného požadavku exportu zpracoval 1962 původní metodu průkazu únavové životnosti kovových kluzáků. Vypracoval konkrétní podklady a směrnice a zasloužil se o to, že kluzák L-13 Blaník byl první na světě s objektivně prokázanou bezpečnou únavovou životností. Významně se podílel na prokazování únavové životnosti letounů Ae 45 a L 200. Aplikace této metody byla kladně hodnocena i britským Královským zkušebním leteckým ústavem (RAE). Externě přednášel na katedře stavby letadel předmět pevnost a zkoušky leteckých konstrukcí na Vojenské akademii Antonína Zápotockého (VAAZ) v Brně. 1968 nastoupil jako odborný asistent na katedru nauky o pružnosti a pevnosti Strojní fakulty ČVUT, o rok později se v oboru habilitoval. V základním studiu přednášel metodiku a analýzu pevnostních výpočtů strojních součástí v elastickém a plastickém stavu při statickém, dynamickém i rázovém CAIS 372 namáhání, specializoval se na experimentální metody (tenzometrické, optické a analogové) pro zjišťování napjatosti strojních součástí. Ve vyšších ročnících učil teorii pružnosti, plasticity a další speciální aplikace. Ve vědeckovýzkumné práci se zabýval problémy napjatosti za vysokých teplot, dále výpočtovými metodami v oblasti trvalých přetvoření a otázkami životnosti strojních součástí. Byl vynikajícím pedagogem, vedl aspiranty a přijal členství v komisi pro obhajoby kandidátských disertačních prací. Spolupracoval na státním výzkumném úkolu Výzkum životnosti leteckých částí při kmitavém zatížení s proměnlivou amplitudou. Působil jako expert pro otázky životnosti a spolehlivosti letadel, strojních částí a zařízení. Navázal kontakty s domácími i zahraničními závody a výzkumnými ústavy, pracoval v několika komisích RVHP. 1968 mu bylo propůjčeno vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. Od 1954 byl držitelem Stříbrného plachtařského odznaku FAI (Féderation Aéronautique Internationale) a členem Aeroklubu republiky Československé.
D: Předběžné rozbory únavové životnosti draků letadel, 1965; Únavová pevnost strojních částí a konstrukcí, 1974.
L: Strojní fakulta ČVUT 1976–77, 1976, s. 29; Z. Kuliš, Vzpomínka na naše předchůdce: Doc. Ing. O. C., CSc., in: Bulletin of Applied Mechanics 7, 2006, s. 139n.
P: Archiv ČVUT, fond Vysoká škola strojního a elektrotechnického inženýrství (VŠSEL) 1879–1951, fond Fakulta strojní ČVUT (FS) 1951 – současnost.
Jiřina Masnerová
