CALÁBEK Jan 8.3.1903-29.1.1992: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 29.1.1992
 
| datum úmrtí = 29.1.1992
 
| místo úmrtí = Brno
 
| místo úmrtí = Brno
| povolání = 6- Botanik
+
| povolání = 6- Botanik<br />85- Filmař nebo filmový podnikatel<br />61- Pedagog
 
+
85- Filmař nebo filmový podnikatel
+
61- Pedagog
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 374-375
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 11. 10. 2019, 13:10

Jan CALÁBEK
Narození 8.3.1903
Místo narození Výkleky u Přerova
Úmrtí 29.1.1992
Místo úmrtí Brno
Povolání 6- Botanik
85- Filmař nebo filmový podnikatel
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 374-375

CALÁBEK, Jan, * 8. 3. 1903 Výkleky u Přerova, † 29. 1. 1992 Brno, botanik, rostlinný fyziolog, popularizátor vědy, pedagog, odborný spisovatel

Pocházel z rolnické rodiny. Po maturitě na reálce v Lipníku nad Bečvou (1922) se zapsal na Přírodovědeckou fakultu MU v Brně, kde studoval 1922–27. Roku 1924 se stal demonstrátorem, později pomocným asistentem, v Ústavu pro fyziologii rostlinnou MU vedeném prof. Vladimírem Úlehlou, který ho ovlivnil přednáškami z oboru rostlinné fyziologie a naučil ho využívat fi lmovou kameru ke studiu životních dějů rostlin. První státní zkoušku složil 1925. Studia ukončil 1927 druhou státní zkouškou z přírodopisu a ze zeměpisu. Po vojenské službě se vrátil k Úlehlovi, avšak dostal pouze místo nehonorovaného asistenta. Na Přírodovědecké fakultě MU složil rigorózní zkoušky z botaniky, fyziologie rostlin, zoologie a byl 1929 promován doktorem přírodních věd (RNDr.). Vědeckou dráhu zahájil studiem vlivů působících na bobtnání biokoloidů. Do biologické koloidní chemie zavedl autografi ckou metodu, kterou objevil inhibiční vliv ultrafi alového záření na intenzitu tohoto bobtnání. 1927–29 zkoumal společně s docentem Vladimírem Morávkem chování gelů vyskytujících se v rakovinných nádorech. Hydrataci tumorů se snažili vysvětlit působením bobtnání ve vodním režimu živé tkáně. 1929–30 studoval také otázky alkoholického kvašení a věnoval se fyziologii sacharomycetů. Výsledkem této práce byl zejména Slovník kvasného průmyslu, který vydal společně s J. Machem.

Nastoupil na podzim 1930 jako zatímní profesor na českou státní reálku v Brně v Křenové ulici, kde 1933 dostal definitivu. 1931 se oženil se Svatavou Jakešovou a spolu měli syny Milana a Mojmíra. V září 1939 přešel na reálné gymnázium v Brně-Králově Poli. Za nacistické okupace sestavoval odborné česko-německé slovníky. Po osvobození se vrátil k vědecké práci a napsal habilitaci o působení mechanického tlaku na rostoucí rostlinnou tkáň. V prosinci 1946 byl na Přírodovědecké fakultě MU habilitován pro obor rostlinné fyziologie. V oblasti bioenergetiky prokázal, že na souhře hodnot mechanického tlaku rostoucího kořene, na osmotické hodnotě vakuol kořenové tkáně a na obsahu vody v půdě závisí schopnost kořene pronikat tvrdou půdou. C. byl uvolněn pro pedagogickou a filmovou práci na univerzitě, do března 1950 však působil i jako středoškolský profesor. 1948/49 byl na Pedagogické fakultě MU pověřen přednáškami a cvičeními z všeobecné biologie a z metodiky vyučování přírodopisu (biologie). Tam také 1950 definitivně přešel (od 1951 Vyšší škola pedagogická) a stal se vedoucím přírodopisného semináře. 1951 byl jmenován státním docentem a 1955 profesorem fyziologie rostlin. Přednášel obecnou i soustavnou botaniku, obecnou biologii a rostlinnou fyziologii. 1954–59 vedl biologický ústav, který byl 1956 reorganizován na katedru biologie. Pro filmovou práci zřídil ve škole malé pracoviště, které bylo využíváno až do začátku sedmdesátých let.

V červnu 1959 C. získal uvolněné místo profesora na tehdejší Agronomické fakultě VŠZ (dnes MZLU) v Brně. Řádným profesorem byl jmenován 1966. V čele katedry mikrobiologie a botaniky (později obecné a speciální botaniky) stál 1960–70, poté odešel do důchodu. 1954–65 současně vedl Laboratoř biologického filmu ČSAV v Brně (později přejmenována na Laboratoř pro studium životních dějů filmem). Po její reorganizaci řídil od 1965 Laboratoř vědeckého filmu při Ústavu přístrojové techniky ČSAV. Jeho publikace byly těsně spjaty s prací na vědeckém filmu, pro kterou zrekonstruoval a popsal zařízení k filmové registraci růstu rostlin. V září 1970 byl jmenován vedoucím pracoviště pro vědecký a výzkumný film při katedře botaniky Agronomické fakulty VŠZ v Brně, tam 1972–75 vedl i Ústav výukové a vědecké kinematografie. Současně a později byl zaměstnán v nově zřízené Laboratoři biologie lesa při Ústavu pro výzkum obratlovců ČSAV v Brně (od 1973), v oddělení biologie lesa Botanického ústavu ČSAV (1974–82), Ústavu experimentální fytotechniky ČSAV (1983–86) a v Ústavu systematické a ekologické biologie ČSAV (1987–88).

Pořídil už koncem studia několik sběrných snímků pro Úlehlův hodinový dokument Pohyby rostlin, který byl promítán s velkým ohlasem na Výstavě soudobé kultury v Brně (1928). Dále oba spolupracovali na snímku Mizející svět o lidových zvycích na Slovácku (1933). Byl scenáristou, kameramanem a režisérem svého prvního samostatného filmu Vývoj obilí, s nímž měl úspěch na kongresu ve Vídni. Své nejvýznamnější filmové experimenty natočil až po druhé světové válce (např. Jak roste chléb, Povrchové napětí, Rostlina a voda, Výživa rostlin, Samovolné pohyby rostlin, Autonomní pohyby rostlin, Morfologie květu a Květenství), kdy pracoval na Přírodovědecké a na Pedagogické fakultě MU, VŠZ a v ČSAV. Jeho filmografi e obsahuje více než padesát populárněvědeckých, výukových a dokumentárních snímků pro tehdejší Krátký film, Československou televizi, ČSAV a vysoké školy. Za své průkopnické filmy získal 1949–77 bezpočet ocenění, poct a vyznamenání doma a ve světě (mj. národní, ministerské ceny, státní cenu, ceny UNESCO a za účast na světových výstavách EXPO, hlavní, velké a druhé ceny, zlaté, stříbrné a bronzové medaile, plakety, umělecké prémie, diplomy, zvláštní, čestná a pochvalná uznání na mezinárodních filmových festivalech, festivalech vědeckotechnických, vědecko- didaktických či zemědělských filmů a na mezinárodních kolokviích výzkumné a výukové kinematografie).

Byl členem Filmové rady (filmové sekce umělecké rady ministerstva kultury), Mezinárodní společnosti pro vědecký film, čestným členem Mezinárodní společnosti pro vědeckou kinematografi i (AICS) a Společnosti výukového filmu v Polsku. Dále předsedal biologické sekci Československé společnosti pro šíření politických a vědeckých poznatků a Československé společnosti pro vědeckou kinematografii při ČSAV. Propagoval specifickou metodu, tzv. časosběrné snímání experimentu pomocí filmové kamery, kterou při vedl k dokonalosti. Filmy sloužily jako vědecký materiál, popularizovaly poznatky o životě rostlin, používaly se k výuce. Jeho jméno a práce se staly známými a populárními na všech kontinentech. Byla po něm pojmenována ulice v Brně-Líšni a porota festivalu Academia Film Olomouc uděluje prestižní Cenu J. C. za vědecký a populárněvědecký pořad. MZLU zřídila 2007 Síň vědecké kinematografie prof. C. Jeho syn doc. RNDr. Milan C. (* 1936) působí jako odborník na elektrochemické zdroje elektrické energie a na metodiku měření složek vnitřního odporu na Fakultě elektrotechnické VUT v Brně.

D: výběr: The Swelling of Biocolloids. I. Ultraviolet Rays and Awelling of Agar-Agar, in: Protoplasma 3, 1927, č. 1, s. 17n.; The Swelling of Biocolloids. II. Swelling of Fresh, Wilted and Dry Agar-Agar Gells, in: tamtéž 7, 1929, č. 4, s. 541n.; Quellung der Gele die aus Cholesterin, Lezithin und Gelatine zusammengesetzt sind, in: Kolloid Zeitschrift 50, 1930, č. 2, s. 141n. (s V. Morávkem); Česko-německý a německo-český slovník chemicko- technologický. Průmysl kvasný, 1931 (s J. Machem); Pracovní výkon rostoucí rostlinné tkáně, in: Spisy Přírodovědecké fakulty MU Brno, č. 284, 1947, s. 1n.; Time-lapse cinematography in plant physiology, in: Science and Film 4, 1955, č. 2, s. 13n.; Durchfl usskeimungsgefäss zur Filmregistrierung des Wachstums der Keimwurzeln, in: Research Film 2, 1956, č. 3, s. 127n.; Contribution to the Study of the Mechanism of Autonomic Movements of Plants, in: Folia Přírodovědecké fakulty UJEP v Brně, sv. 9, Biologia 18, spis 5, 1968, s. 29n.; závěrečné výzkumné zprávy – Vliv různých faktorů na výši mechanického tlaku klíčního kořene, 1975; Studium prvních fází růstu ječmene filmem, 1975; filmy výzkumné, populárněvědecké, televizní, výukové, dokumentární a propagační – Audiovizuální centrum MZLU (http://avc. mendelu.cz/videobase/index.php).

L: Vznik a vývoj vědecké kinematografie v Brně, in: Rozpravy ČSAV 99, 1989, seš. 2 (kde soupis publikací a filmografie); P. Kňáva, J. C. Cesta k filmu, 2000, s. 104n. (kde soupis publikací a filmografie); J. Šebánek, Prof. RNDr. J. C. sedmdesátníkem, in: Acta Universitatis Agriculturae. Sborník VŠZ v Brně, A, 1973, s. 779n.; A. Míšková, Tradice a vývoj vědecké kinematografie v Československé akademii věd, in: Práce z dějin ČSAV, 1987, č. 2, s. 193n.; Statutární město Brno. Slavné osobnosti (http://www.brno. cz/index.php/); Encyklopedie dějin města Brna (http://www.encyklopedie. brna.cz/home/).

P: rodinný archiv Brno; Archiv AV ČR Praha; Archiv MU Brno, MZLU Brno (Univerzitní archiv a Audiovizuální centrum); rodinný archiv Jindřicha Grepla, Brno; Národní filmový archiv, Praha; Archiv Krátkého filmu, a. s., Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Alena Mikovcová