CAMPANUS Jan 27.12.1572-13.12.1622: Porovnání verzí

Verze z 11. 10. 2016, 19:48

Jan CAMPANUS
Narození	27.12.1572
Místo narození	Vodňany
Úmrtí	13.12.1622
Místo úmrtí	Praha
Povolání	63- Spisovatel 61- Pedagog 77- Hudební skladatel
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43685

CAMPANUS, Jan (též VODŇANSKÝ, vl. jm. Kumpán), * 27. 12. 1572 Vodňany, † 13. 12. 1622 Praha, pedagog, humanistický básník

Studoval od 1590 na pražské univerzitě (1593 bakalář, 1596 mistr). 1593–98 působil ve škole v Teplicích, pak přešel nakrátko do Prahy a mezi 1600–03 byl správcem kutnohorských škol. Od 1603 až do konce života pobýval opět v Praze, mimo jiné jako profesor řečtiny a latinské poezie a čelný představitel univerzity (děkan s přestávkami 1605–15, prorektor 1612, 1620, rektor 1621). Dvakrát se oženil, 1612 se Zuzanou Rychovou († 1613) a 1615 s Lidmilou Revírovou. Z dětí ho přežili pouze dva synové, Jan a Tobiáš. Aby po bělohorských událostech zachránil samostatnost pražské univerzity před spojením s jezuitskou akademií, přestoupil v listopadu 1622 od vyznání podobojí ke katolickému. Během následujícího měsíce však po vyčerpávajícím a marném zápasu o udržení školy zemřel. Jeho osudy se staly námětem románu Zikmunda Wintra Mistr Kampanus (1909).

Patřil k nejnadanějším představitelům latinského humanistického básnictví v Čechách. Zajímal se o témata náboženská i světská (příležitostná a historická), brilantně ovládal všechny literární formy. Básnické tvorbě se počal věnovat 1591. Od té doby publikoval 65 děl a souborů, z nichž většina ještě sestávala ze značného počtu samostatných básní, kromě toho napsal přes 600 gratulačních skladeb a příspěvků do prologových částí knih svých přátel. Literární tvorbu, spjatou velkým dílem s životem univerzity, podepisoval též anagramem aMICVs (magister Ioannes Campanus Vodnianus). Zejména po smrti Jiřího Carolida (1612), který v C. spatřoval nežádoucího konkurenta, došla jeho díla značného ohlasu mezi domácími humanisty (v zahraničí získával výraznější popularitu naopak Carolides).

K nejcennějším titulům patří dvousvazková rýmovaná parafráze biblických žalmů s náboženskými písněmi Odarum sacrarum (Praha 1611–12, zkrácený přetisk Amberg 1613, rozšířené jednosvazkové znění Frankfurt nad Mohanem 1618). Uveřejnění předcházelo několik přípravných prací, zvláště Psalmi poenitentiales (1604), v nichž navázal na časoměrnou žalmickou poezii Vavřince Benedikta z Nudožer. V rukopise zůstala latinská školní hra z českého dávnověku Bretislaus, jejíž provedení na univerzitní půdě bylo 1604 katolickou cenzurou zakázáno.

Měl pravděpodobně též soukromou tiskárnu, mezi 1603–06 zřejmě užíval tiskařský lis v Karolinu. S největší pravděpodobností tak vystřídal astronoma Tychona Brahe, který provozoval vedlejší tiskařskou činnost 1599–1601. Z C. dílny však žádný příležitostný či soukromý tisk neznáme.

L: K. Beránek, Z dějin Akademické tiskárny v Praze, in: AUC – Historia Universitatis Carolinae Pragensis 6/2, 1965, s. 91n.; J. Branberger, Lyra Kampanova, 1942; K. Chyba, Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860, in: Sborník Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1–19 (přílohy), 1966–1984, s. 68; M. Koldová, Jezuitská tiskárna v Praze (1635–1773) na základě archivních pramenů ze Státního ústředního archivu, 2003 (diplomová práce na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze); J. Král (ed.), M. J. C. Vodňanského komedie Břetislav, 1915; HS 1, s. 161; LČL 1, s. 349n.; J. Martínek, Z pobělohorské básnické tvorby Mistra C., in: Zprávy jednoty klasických filologů 3, 1961, s. 90; O. Odložilík, M. J. C., 1938; RHB 1, s. 254n.; Voit, s. 149.

Petr Voit