CANAL de Malabaila Josef Emanuel 3.6.1745-20.2.1826: Porovnání verzí
(CANAL_Josef_Emanuel_3.6.1745-20.2.1826) |
|||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = Josef Emanuel CANAL | + | | jméno = Josef Emanuel CANAL de Malabaila |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 3.6.1745 | | datum narození = 3.6.1745 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Vídeň (Rakousko) |
| datum úmrtí = 20.2.1826 | | datum úmrtí = 20.2.1826 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 6- Botanik | | povolání = 6- Botanik | ||
19- Ekonom nebo statistik | 19- Ekonom nebo statistik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''CANAL de Malabaila, Josef Emanuel,''' ''* 3. 6. 1745 Vídeň (Rakousko), † 20. 2. 1826 Praha, důstojník, osvícenec, botanik, mecenáš'' | ||
+ | |||
+ | Byl synem sardinského vyslance ve Vídni. Jako šlechtic byl | ||
+ | předurčen pro vojenskou službu, kterou vykonával v sardinské | ||
+ | armádě do 1770. V hodnosti podplukovníka tuto životní | ||
+ | dráhu opustil a nadále se věnoval filantropii a svým uměleckým | ||
+ | i vědeckým zálibám. Žil převážně v Praze. Dobročinné | ||
+ | snahy ho sblížily se zednářským hnutím. 1785 se účastnil významného | ||
+ | jednání ve Vídni, při kterém se stanovily obsahové | ||
+ | priority a organizační zásady tohoto hnutí v celé habsburské | ||
+ | monarchii. C. se stal provinciálním velmistrem a v této funkci | ||
+ | podpořil vznik sirotčince a chudobince sv. Jana Křtitele | ||
+ | v Praze. 1787 založil ústav pro zchudlé služebníky a jejich | ||
+ | vdovy a také v dalších letech pomáhal dobročinným institucím. | ||
+ | Z osvícenských ideálů, které vyznával, vycházela i jeho | ||
+ | podpora národohospodářských organizací, jejichž úkolem | ||
+ | bylo zlepšit existenční podmínky lidových vrstev. Věnoval | ||
+ | se zejména Vlastenecké hospodářské společnosti, 1789 se stal | ||
+ | jejím řádným členem a 1793 předsedou. | ||
+ | |||
+ | Pražská veřejnost vysoce cenila zřízení a zpřístupnění rozsáhlé | ||
+ | zahrady za Koňskou branou na Královských Vinohradech, | ||
+ | která se po zakladateli nazývala Kanálka. Potřebné pozemky | ||
+ | zakoupil C. 1787. V zahradě, která měla sloužit odpočinku, | ||
+ | poučení a estetické výchově, se pěstovaly exotické rostliny | ||
+ | i štěpařské novinky, určené k povznesení domácího zemědělství | ||
+ | a sadařství. Součástí zahrady byl botanický ústav, který | ||
+ | měl přednáškami významných odborníků (např. Karla Bořivoje | ||
+ | Presla) i praktickými ukázkami pěstebních postupů | ||
+ | přispět ke změnám v zemědělské produkci, v ovocnářství | ||
+ | i v okrasném zahradnictví. 1811 zde nechal C. zřídit i pokusný | ||
+ | cukrovar, ve kterém vyučoval prof. Franz Wilibald | ||
+ | Schmidt výrobě cukru z řepy. | ||
+ | |||
+ | Jako mecenáš podpořil C. vydání významných botanických | ||
+ | publikací, zejména Schmidtovy ''Květeny Čech'' (4 svazky, | ||
+ | 1793–94) a díla ''Hortus Canalius'' Ignaze Tausche. C. také sám | ||
+ | publikoval. | ||
+ | |||
+ | Proslul navíc jako ctitel hudebního umění, měl domácí kapelu, | ||
+ | ve které se uplatnili a vzdělávali mnozí talentovaní hudebníci. | ||
+ | Za zásluhy byl jmenován čestným měšťanem pražským | ||
+ | a k jeho poctě psali obdivovatelé oslavné básně (např. | ||
+ | J. Conrad, ''Die jungen Bürger Prags an den Grafen Kanal''). | ||
+ | V závěru života, kdy zednáři stanuli mimo zákon a osvícenské | ||
+ | ideály se staly pro státní moc podezřelé, se z veřejného | ||
+ | dění postupně vytrácel. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' in: Abhandlung über das Johanniskorn und die deutsche Moor hirse, b. d. | ||
+ | (německy a česky); Belehrung für den Landmann, wie er seine Erdäpfel vor | ||
+ | dem Verderbnisse schützen, besser benützen, und jahre lang zum Genuße | ||
+ | aufbewahren könne, 1805 (německy a česky). | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Mittheilungen der k. k. Mährisch-Schlesischen Gesellschaft 10, 1826, | ||
+ | s. 169; OSN 16, s. 686; MSN 1, s. 729; MČE 1, s. 649; ÖBL 1, s. 134; | ||
+ | J. Hanuš, Národní museum a naše obrození 1, 1923, rejstřík; J. Janko, Vědy | ||
+ | o životě v českých zemích 1750–1950, 1997, s. 27, 71, 122n. | ||
+ | |||
+ | Pavla Vošahlíková | ||
+ | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:6- Botanik]] | [[Kategorie:6- Botanik]] | ||
Řádka 16: | Řádka 77: | ||
[[Kategorie:1745]] | [[Kategorie:1745]] | ||
+ | [[Kategorie:Vídeň]] | ||
[[Kategorie:1826]] | [[Kategorie:1826]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 13. 10. 2016, 19:42
Josef Emanuel CANAL de Malabaila | |
Narození | 3.6.1745 |
---|---|
Místo narození | Vídeň (Rakousko) |
Úmrtí | 20.2.1826 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
6- Botanik 19- Ekonom nebo statistik |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43689 |
CANAL de Malabaila, Josef Emanuel, * 3. 6. 1745 Vídeň (Rakousko), † 20. 2. 1826 Praha, důstojník, osvícenec, botanik, mecenáš
Byl synem sardinského vyslance ve Vídni. Jako šlechtic byl předurčen pro vojenskou službu, kterou vykonával v sardinské armádě do 1770. V hodnosti podplukovníka tuto životní dráhu opustil a nadále se věnoval filantropii a svým uměleckým i vědeckým zálibám. Žil převážně v Praze. Dobročinné snahy ho sblížily se zednářským hnutím. 1785 se účastnil významného jednání ve Vídni, při kterém se stanovily obsahové priority a organizační zásady tohoto hnutí v celé habsburské monarchii. C. se stal provinciálním velmistrem a v této funkci podpořil vznik sirotčince a chudobince sv. Jana Křtitele v Praze. 1787 založil ústav pro zchudlé služebníky a jejich vdovy a také v dalších letech pomáhal dobročinným institucím. Z osvícenských ideálů, které vyznával, vycházela i jeho podpora národohospodářských organizací, jejichž úkolem bylo zlepšit existenční podmínky lidových vrstev. Věnoval se zejména Vlastenecké hospodářské společnosti, 1789 se stal jejím řádným členem a 1793 předsedou.
Pražská veřejnost vysoce cenila zřízení a zpřístupnění rozsáhlé zahrady za Koňskou branou na Královských Vinohradech, která se po zakladateli nazývala Kanálka. Potřebné pozemky zakoupil C. 1787. V zahradě, která měla sloužit odpočinku, poučení a estetické výchově, se pěstovaly exotické rostliny i štěpařské novinky, určené k povznesení domácího zemědělství a sadařství. Součástí zahrady byl botanický ústav, který měl přednáškami významných odborníků (např. Karla Bořivoje Presla) i praktickými ukázkami pěstebních postupů přispět ke změnám v zemědělské produkci, v ovocnářství i v okrasném zahradnictví. 1811 zde nechal C. zřídit i pokusný cukrovar, ve kterém vyučoval prof. Franz Wilibald Schmidt výrobě cukru z řepy.
Jako mecenáš podpořil C. vydání významných botanických publikací, zejména Schmidtovy Květeny Čech (4 svazky, 1793–94) a díla Hortus Canalius Ignaze Tausche. C. také sám publikoval.
Proslul navíc jako ctitel hudebního umění, měl domácí kapelu, ve které se uplatnili a vzdělávali mnozí talentovaní hudebníci. Za zásluhy byl jmenován čestným měšťanem pražským a k jeho poctě psali obdivovatelé oslavné básně (např. J. Conrad, Die jungen Bürger Prags an den Grafen Kanal). V závěru života, kdy zednáři stanuli mimo zákon a osvícenské ideály se staly pro státní moc podezřelé, se z veřejného dění postupně vytrácel.
D: in: Abhandlung über das Johanniskorn und die deutsche Moor hirse, b. d. (německy a česky); Belehrung für den Landmann, wie er seine Erdäpfel vor dem Verderbnisse schützen, besser benützen, und jahre lang zum Genuße aufbewahren könne, 1805 (německy a česky).
L: Mittheilungen der k. k. Mährisch-Schlesischen Gesellschaft 10, 1826, s. 169; OSN 16, s. 686; MSN 1, s. 729; MČE 1, s. 649; ÖBL 1, s. 134; J. Hanuš, Národní museum a naše obrození 1, 1923, rejstřík; J. Janko, Vědy o životě v českých zemích 1750–1950, 1997, s. 27, 71, 122n.
Pavla Vošahlíková