CANAL de Malabaila Josef Emanuel 3.6.1745-20.2.1826: Porovnání verzí

Verze z 13. 8. 2019, 13:50

Josef Emanuel CANAL de Malabaila
Narození	3.6.1745
Místo narození	Vídeň (Rakousko)
Úmrtí	20.2.1826
Místo úmrtí	Praha
Povolání	6- Botanik 19- Ekonom nebo statistik
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43689

CANAL de Malabaila, Josef Emanuel, * 3. 6. 1745 Vídeň (Rakousko), † 20. 2. 1826 Praha, důstojník, osvícenec, botanik, mecenáš

Byl synem sardinského vyslance ve Vídni. Jako šlechtic byl předurčen pro vojenskou službu, kterou vykonával v sardinské armádě do 1770. V hodnosti podplukovníka tuto životní dráhu opustil a nadále se věnoval filantropii a svým uměleckým i vědeckým zálibám. Žil převážně v Praze. Dobročinné snahy ho sblížily se zednářským hnutím. 1785 se účastnil významného jednání ve Vídni, při kterém se stanovily obsahové priority a organizační zásady tohoto hnutí v celé habsburské monarchii. C. se stal provinciálním velmistrem a v této funkci podpořil vznik sirotčince a chudobince sv. Jana Křtitele v Praze. 1787 založil ústav pro zchudlé služebníky a jejich vdovy a také v dalších letech pomáhal dobročinným institucím. Z osvícenských ideálů, které vyznával, vycházela i jeho podpora národohospodářských organizací, jejichž úkolem bylo zlepšit existenční podmínky lidových vrstev. Věnoval se zejména Vlastenecké hospodářské společnosti, 1789 se stal jejím řádným členem a 1793 předsedou.

Pražská veřejnost vysoce cenila zřízení a zpřístupnění rozsáhlé zahrady za Koňskou branou na Královských Vinohradech, která se po zakladateli nazývala Kanálka. Potřebné pozemky zakoupil C. 1787. V zahradě, která měla sloužit odpočinku, poučení a estetické výchově, se pěstovaly exotické rostliny i štěpařské novinky, určené k povznesení domácího zemědělství a sadařství. Součástí zahrady byl botanický ústav, který měl přednáškami významných odborníků (např. Karla Bořivoje Presla) i praktickými ukázkami pěstebních postupů přispět ke změnám v zemědělské produkci, v ovocnářství i v okrasném zahradnictví. 1811 zde nechal C. zřídit i pokusný cukrovar, ve kterém vyučoval prof. Franz Wilibald Schmidt výrobě cukru z řepy.

Jako mecenáš podpořil C. vydání významných botanických publikací, zejména Schmidtovy Květeny Čech (4 svazky, 1793–94) a díla Hortus Canalius Ignaze Tausche. C. také sám publikoval.

Proslul navíc jako ctitel hudebního umění, měl domácí kapelu, ve které se uplatnili a vzdělávali mnozí talentovaní hudebníci. Za zásluhy byl jmenován čestným měšťanem pražským a k jeho poctě psali obdivovatelé oslavné básně (např. J. Conrad, Die jungen Bürger Prags an den Grafen Kanal). V závěru života, kdy zednáři stanuli mimo zákon a osvícenské ideály se staly pro státní moc podezřelé, se z veřejného dění postupně vytrácel.

D: in: Abhandlung über das Johanniskorn und die deutsche Moor hirse, b. d. (německy a česky); Belehrung für den Landmann, wie er seine Erdäpfel vor dem Verderbnisse schützen, besser benützen, und jahre lang zum Genuße aufbewahren könne, 1805 (německy a česky).

L: Mittheilungen der k. k. Mährisch-Schlesischen Gesellschaft 10, 1826, s. 169; OSN 16, s. 686; MSN 1, s. 729; MČE 1, s. 649; ÖBL 1, s. 134; J. Hanuš, Národní museum a naše obrození 1, 1923, rejstřík; J. Janko, Vědy o životě v českých zemích 1750–1950, 1997, s. 27, 71, 122n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavla Vošahlíková