Biografický slovník
CANAVAL Michael Franz Xaver 6.7.1798-12.4.1868
| Michael Franz Xaver CANAVAL | |
 | |
| Narození | 6.7.1798 |
|---|---|
| Místo narození | Brno |
| Úmrtí | 12.4.1868 |
| Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
| Povolání |
61- Pedagog 63- Spisovatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 379-380 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43690 |
CANAVAL, Michael Franz Xaver, * 6. 7. 1798 Brno, † 12. 4. 1868 Vídeň (Rakousko), pedagog, básník
Byl synem guberniálního koncipisty Michaela C. a Barbary, roz. Skupilové. V Brně 1808–14 absolvoval gramatická i humanitní studia a v tamním biskupském semináři také první dva roky filozofické přípravky. Ve studiu filozofie pokračoval 1817 jako privatista třetího ročníku na olomouckém lyceu. 1818–21 se zapisoval i na právnickou fakultu. Závěrečné zkoušky složil kvůli nemoci až 1823. Pak odešel na vídeňskou univerzitu a věnoval se pomocným vědám historickým, estetice, historii a filozofii. Ve vídeňském muzeu si osvojoval znalosti z archeologie, numismatiky a antiky. 1825 usiloval o místo profesora latinské filologie a obecných dějin na lyceu v Lublani, o rok později na filozofickém institutu v haličském městě Przemyśl, kde 1827 rovněž získal a zastával. Již 1828 žádal o profesuru estetiky a klasické literatury na vratislavské a na olomoucké univerzitě. Ve Vratislavi 4. 9. 1829 složil rigorózní zkoušky a byl promován doktorem filozofie a svobodných umění (PhDr.). Místo ve Vratislavi obdržel 1829 a byl 1832 zvolen i děkanem filozofické fakulty. 1833–44 přednášel na Filozofické fakultě Františkovy univerzity v Olomouci v prvních dvou ročnících filozofie latinskou filologii a střídavě jeden rok estetiku a druhý latinskou klasickou literaturu a řeckou filologii, od října 1842 však suploval i dějiny obecné a rakouských států a numismatiku. 1835 a 1842 byl zvolen děkanem filozofické fakulty a 1839 rektorem univerzity. 1844 přešel na Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity do Prahy, kde přednášel po celou dobu působení v prvních dvou ročnících latinskou filologii, 1844 také řeckou filologii a klasickou literaturu, od 1845 estetiku. Také na pražském učení zastával 1847 úřad děkana filozofické fakulty. Již 1848 u něj propukla blíže neurčitelná duševní choroba (patrně jako důsledek událostí roku 1848) a jeho dráha vysokoškolského pedagoga se uzavřela. 1855 byl převezen do ústavu pro choromyslné ve Vídni, kde byl hospitalizován jako nevyléčitelně nemocný až do své smrti.
Do širšího povědomí pronikl nejen jako pedagog, ale i jako básník. Počátky jeho básnické tvorby spadají do doby, kdy v Olomouci studoval. Patřil k nejnadanějším představitelům tzv. olomoucké básnické školy (Olmützer Dichterschule), v níž se kolem profesora historie Josefa Leonarda Knolla sdružili mladí básníci z řad studentů tamějšího lycea. C. zvítězil 1817 a 1818 v soutěži básníků pořádané Knollem na Svatém Kopečku u Olomouce. Své pozdější básně, eposy, balady či sonety publikoval nejčastěji ve vídeňských časopisech, jako např. Archiv für Geographie, Historie, Staats- und Kriegskunst, Archiv für Geschichte, Statistik, Literatur und Kunst, Abendblatt Mnemosyne, Allgemeine Wiener Musikzeitung či v Brně vydávaném časopisu Moravia. Další část jeho literární tvorby představovaly zejména nekrology významných osobností.
D: výběr: Kaisers Maxens Abschied von Augsburg, 1816; Europas Rettung von der tartarischen Verwüstung durch Jaroslav von Sternberg vor Olmütz 1241, 1818; Rede beim Beginn des Schuljahres 1829/30 an der k. k. philos. Lehranstalt zu Przemysl, Lemberg 1829; Dem erhabenen Kunstfreunde (Fürstl Erzbischof Grafen von Chotek), 1833; Prolog zur Feyer des fünfzigsten Dienstjahres des Freyhern Lauer, 1836; Programm (der Moravia), in: Moravia 1, 1838, č. 1, s. 1n.; Das Museum am k. k. Gymnasium zu Troppau, in: tamtéž, č. 56–58, s. 221n., 225n., 229n.; Dr. Joseph Leonhard Knoll …, in: tamtéž 5, 1842, č. 19–20, s. 73n., 78n.; Beitrag zur Geschichte der Olmützer k. k. Franzens-Universität, in: tamtéž 8, 1845, č. 107, s. 425n.
L: Kosch Lit 2, s. 462 (kde neúplný soupis literatury); BL 1, s. 179 (kde neúplný soupis literatury); ÖBL 1, s. 134 (kde neúplný soupis literatury); výběr: Kapitoly z dějin olomoucké university, 1973, passim; S. Kovářová, Olomoucké působení historika Josefa Leonarda Knolla, in: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas Philosophica, Historica 25, 1990, s. 31n.; J. Bezděčka, Josef Leonhard Knoll – iniciátor moderních olympijských her, in: Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci, 1991, č. 226, s. 52n.; DUK 3, s. 75, 158, 336 a 352; L. Václavek, Němečtí spisovatelé 19. století v Olomouci, in: VVM 40, 1998, s. 333n.; S. Kovářová, Josef Leonard Knoll (1775–1841), in: Historiografie Moravy a Slezska 1, 2001, s. 51n.; W. Maschke, Josef Leonhard Knoll. Versuch einer Würdigung, in: Olmützer Blätter 54, 1/1, 2006, s. 3n.
P: ZA Opava, pracoviště Olomouc, fond Univerzita Olomouc, inv. č. 54, č. knihy 6, Matrika olomoucké university 1725–1855, fol. 992 a 1200, inv. č. 657, č. knihy 609, Série děkanů, profesorů a doktorů … 1828–51, fol. 17, inv. č. 658, č. knihy 610, „Album“ doktorů filosofie a svobodných umění 1833–47, nefol., inv. č. 665, č. knihy 616, Katalog posluchačů filosofické fakulty 1818–19, nefol., inv. č. 763, č. knihy 715, Katalog posluchačů práv, docházky a prospěchu 1821, nefol., inv. č. 814, č. knihy 766, Seznam absolventů právnické fakulty 1821–26, nefol., inv. č. 2184, kart. 544, Personal- Stand der S. kaiserl. königl. Majestät Franz I. allerhöchsten Namen führenden Universität zu Olmütz 1833–44, inv. č. 2205, kart. 547, Personal-Stand des akademischen Senates und der Fakultäten-Lehrkörper an der kaiserl.-königl. Universität zu Prag 1844–49; tamtéž, fond Vědecká knihovna Olomouc, č. knihy 38, Katalog starých tisků (Mährische Druckwerke); tamtéž, fond Sbírka matrik Severomoravského kraje, úmrtní matrika římskokatolické fary Olomouc – sv. Mořic, inv. č. 5611, sign. O III 29, sv. V, fol. 746.
Stanislava Kovářová
