CANEVALLE Carlo Antonio 19.2.1688-2.5.1740: Porovnání verzí

Z Personal
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 381
 
}}
 
}}
  
'''CANEVALLE, Carlo Antonio''' ''(Karl Anton) (též CANEVALE, CANEVALLI), * 19. 2. 1688 (datum křtu) Praha, † 2. 5. 1740 (datum pohřbu) Praha, architekt, stavitel''
+
'''CANEVALLE, Carlo Antonio''' ''(též CANEVALE, CANEVALLI, Karl Anton), * 19. 2. 1688 (datum křtu) Praha, † 2. 5. 1740 (datum pohřbu) Praha, architekt, stavitel''
  
 
Byl synem Marca Antonia C. (1652–1711) a Františky.
 
Byl synem Marca Antonia C. (1652–1711) a Františky.

Aktuální verze z 11. 10. 2019, 13:26

Carlo Antonio CANEVALLE
Narození 19.2.1688
Místo narození Praha
Úmrtí 2.5.1740
Místo úmrtí Praha
Povolání 74- Architekt
Citace Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 381
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43700

CANEVALLE, Carlo Antonio (též CANEVALE, CANEVALLI, Karl Anton), * 19. 2. 1688 (datum křtu) Praha, † 2. 5. 1740 (datum pohřbu) Praha, architekt, stavitel

Byl synem Marca Antonia C. (1652–1711) a Františky. Po složení přísahy věrnosti se 11. 4. 1712 stal měšťanem na Novém Městě pražském. 27. 8. 1712 se v Praze oženil s Johannou Zuzanou (či Rosinou) Marticelliovou († 1740). Křtu jeho potomků se účastnil architekt František Maxmilián Kaňka a štukatér Tommaso Soldati. Konec svého života prožíval údajně nuzně v bídném stavu, ač bydlel ve vlastním, nikterak ale výstavném domě v Široké ulici.

Jeho činnost nebyla uspokojivě objasněna, přestože se C. jméno spojuje s několika nanejvýš zajímavými stavbami. Bezpečně doložený kostel sv. Mikuláše ve Vraclavi u Vysokého Mýta ukazuje na vysokou kvalitu jeho návrhů a realizací. Projekt této dynamicky pojaté stavby, financované a vybudované 1724–26 městem Vysoké Mýto, vyhotovil 1721. Ústřední prostor vytvořil na základě oválu, v průčelí se objevuje zvlněná křivka, ukazující na jeho příklon k vrcholně barokní dynamické tvorbě. Jistě se účastnil přestavby (1723–29) a nelze ani vyloučit, že byl autorem barokní podoby kostela sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, která se nedochovala, protože chrám byl posléze regotizován. Připisuje se mu také velmi pozoruhodný kostel sv. Jana Křtitele na Makové hoře u Smolotel (1719–22), založený opět na centrálním oválu. Dynamičnost hmotového rozložení ještě podtrhují na koso postavené věže. Dále se s jeho jménem spojují kostel sv. Jana Nepomuckého v Rožmitále pod Třemšínem (1729–32) a návrh fary v Popovicích (1730).

L: Z. Wirth, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese vysokomýtském 16, 1902, s. 236n.; J. Čarek, Sv. Mikuláš pod Vraclaví, 1946, passim; Toman 1, s. 123; I. Kořán, Umění a umělci baroka v Hradci Králové, in: Umění 19, 1971, s. 53n.; E. Poche a kol., Umělecké památky Čech 3, 1980, s. 261, s. 376n., 4, 1982, s. 265n.; P. Preiss, Italští umělci v Praze, 1986, s. 335n.; Saur 16, s. 138; R. Baťková, Umělecké památky Prahy. Nové Město, 1998, s. 726; KSN 2, s. 245; Architekti, s. 97.

Pavel Vlček