CANEVALLE Carlo Antonio 19.2.1688-2.5.1740: Porovnání verzí

Z Personal
(CANEVALLE_Carlo_Antonio_19.2.1688-2.5.1740)
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Carlo Antonio CANEVALLE
+
}}
 +
 
 +
'''CANEVALLE, Carlo Antonio''' ''(Karl Anton) (též CANEVALE, CANEVALLI), * 19. 2. 1688 (datum křtu) Praha, † 2. 5. 1740 (datum pohřbu) Praha, architekt, stavitel''
 +
 
 +
Byl synem Marca Antonia C. (1652–1711) a Františky.
 +
Po složení přísahy věrnosti se 11. 4. 1712 stal měšťanem
 +
na Novém Městě pražském. 27. 8. 1712 se v Praze oženil
 +
s Johannou Zuzanou (či Rosinou) Marticelliovou († 1740).
 +
Křtu jeho potomků se účastnil architekt František Maxmilián
 +
Kaňka a štukatér Tommaso Soldati. Konec svého života
 +
prožíval údajně nuzně v bídném stavu, ač bydlel ve vlastním,
 +
nikterak ale výstavném domě v Široké ulici.
 +
 
 +
Jeho činnost nebyla uspokojivě objasněna, přestože se C. jméno
 +
spojuje s několika nanejvýš zajímavými stavbami. Bezpečně
 +
doložený kostel sv. Mikuláše ve Vraclavi u Vysokého Mýta
 +
ukazuje na vysokou kvalitu jeho návrhů a realizací. Projekt
 +
této dynamicky pojaté stavby, financované a vybudované
 +
1724–26 městem Vysoké Mýto, vyhotovil 1721. Ústřední
 +
prostor vytvořil na základě oválu, v průčelí se objevuje zvlněná
 +
křivka, ukazující na jeho příklon k vrcholně barokní dynamické
 +
tvorbě. Jistě se účastnil přestavby (1723–29) a nelze
 +
ani vyloučit, že byl autorem barokní podoby kostela sv. Petra
 +
a Pavla na Vyšehradě, která se nedochovala, protože chrám
 +
byl posléze regotizován. Připisuje se mu také velmi pozoruhodný
 +
kostel sv. Jana Křtitele na Makové hoře u Smolotel
 +
(1719–22), založený opět na centrálním oválu. Dynamičnost
 +
hmotového rozložení ještě podtrhují na koso postavené věže.
 +
Dále se s jeho jménem spojují kostel sv. Jana Nepomuckého
 +
v Rožmitále pod Třemšínem (1729–32) a návrh fary v Popovicích
 +
(1730).
 +
 
 +
'''L:''' Z. Wirth, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese
 +
vysokomýtském 16, 1902, s. 236n.; J. Čarek, Sv. Mikuláš pod Vraclaví,
 +
1946, passim; Toman 1, s. 123; I. Kořán, Umění a umělci baroka v Hradci
 +
Králové, in: Umění 19, 1971, s. 53n.; E. Poche a kol., Umělecké památky
 +
Čech 3, 1980, s. 261, s. 376n., 4, 1982, s. 265n.; P. Preiss, Italští umělci
 +
v Praze, 1986, s. 335n.; Saur 16, s. 138; R. Baťková, Umělecké památky
 +
Prahy. Nové Město, 1998, s. 726; KSN 2, s. 245; Architekti, s. 97.
 +
 
 +
Pavel Vlček
  
== Literatura ==
 
Praha 2004; s. 97
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:74- Architekt]]
 
[[Kategorie:74- Architekt]]

Verze z 15. 10. 2016, 16:08

Carlo Antonio CANEVALLE
Narození 19.2.1688
Místo narození Praha
Úmrtí 2.5.1740
Místo úmrtí Praha
Povolání 74- Architekt

CANEVALLE, Carlo Antonio (Karl Anton) (též CANEVALE, CANEVALLI), * 19. 2. 1688 (datum křtu) Praha, † 2. 5. 1740 (datum pohřbu) Praha, architekt, stavitel

Byl synem Marca Antonia C. (1652–1711) a Františky. Po složení přísahy věrnosti se 11. 4. 1712 stal měšťanem na Novém Městě pražském. 27. 8. 1712 se v Praze oženil s Johannou Zuzanou (či Rosinou) Marticelliovou († 1740). Křtu jeho potomků se účastnil architekt František Maxmilián Kaňka a štukatér Tommaso Soldati. Konec svého života prožíval údajně nuzně v bídném stavu, ač bydlel ve vlastním, nikterak ale výstavném domě v Široké ulici.

Jeho činnost nebyla uspokojivě objasněna, přestože se C. jméno spojuje s několika nanejvýš zajímavými stavbami. Bezpečně doložený kostel sv. Mikuláše ve Vraclavi u Vysokého Mýta ukazuje na vysokou kvalitu jeho návrhů a realizací. Projekt této dynamicky pojaté stavby, financované a vybudované 1724–26 městem Vysoké Mýto, vyhotovil 1721. Ústřední prostor vytvořil na základě oválu, v průčelí se objevuje zvlněná křivka, ukazující na jeho příklon k vrcholně barokní dynamické tvorbě. Jistě se účastnil přestavby (1723–29) a nelze ani vyloučit, že byl autorem barokní podoby kostela sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, která se nedochovala, protože chrám byl posléze regotizován. Připisuje se mu také velmi pozoruhodný kostel sv. Jana Křtitele na Makové hoře u Smolotel (1719–22), založený opět na centrálním oválu. Dynamičnost hmotového rozložení ještě podtrhují na koso postavené věže. Dále se s jeho jménem spojují kostel sv. Jana Nepomuckého v Rožmitále pod Třemšínem (1729–32) a návrh fary v Popovicích (1730).

L: Z. Wirth, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese vysokomýtském 16, 1902, s. 236n.; J. Čarek, Sv. Mikuláš pod Vraclaví, 1946, passim; Toman 1, s. 123; I. Kořán, Umění a umělci baroka v Hradci Králové, in: Umění 19, 1971, s. 53n.; E. Poche a kol., Umělecké památky Čech 3, 1980, s. 261, s. 376n., 4, 1982, s. 265n.; P. Preiss, Italští umělci v Praze, 1986, s. 335n.; Saur 16, s. 138; R. Baťková, Umělecké památky Prahy. Nové Město, 1998, s. 726; KSN 2, s. 245; Architekti, s. 97.

Pavel Vlček