Biografický slovník
CANEVALLE Giovanni Domenico st. ?1637-27.8.1685: Porovnání verzí
(CANEVALLE_Giovanni_Domenico_st_1637-27.8.1685) |
|||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Giovanni Domenico st CANEVALLE | + | | jméno = Giovanni Domenico st. CANEVALLE |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 1637 | | datum narození = 1637 | ||
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''CANEVALLE, Giovanni Domenico st.''' ''(též CANEVALE, CANEVALLI, CANEVALLY, KAMAWALY, KONEWAL), * kolem 1637 Praha, † 27. 8. 1685 Praha, stavitel'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z rozvětvené rodiny italských stavitelů a architektů | ||
| + | usedlé po generace v Praze. Patrně se 1665 dal zapsat | ||
| + | do staroměstského zednického cechu, ale měšťanství získal | ||
| + | na Hradčanech o dva roky později. Pak pracoval v Klatovech, | ||
| + | nakonec přesídlil na Staré Město pražské, kde se 1673 | ||
| + | stal měšťanem. Podle svědectví při různých příležitostech | ||
| + | lze předpokládat, že byl v přátelském poměru s Giovannim | ||
| + | Domenikem Orsim, po jeho smrti s Jeanem Baptistou Matheyem, | ||
| + | pro které pracoval. Patrně tedy sám nebyl tvůrčím | ||
| + | architektem. Nejpozději od 1676 až do 1685 byl dvorním | ||
| + | zednickým mistrem Pražského hradu. | ||
| + | |||
| + | Dohlížel na stavbu jezuitského kostela v Klatovech v nepřítomnosti | ||
| + | Orsiho (1666–70), obdobné postavení zaujímal | ||
| + | v Zákupech (1671–72), a domu bosých karmelitánek u kostela | ||
| + | sv. Josefa na Malé Straně. 1676–82 uskutečnil přestavbu | ||
| + | kostela Zvěstování P. Marii augustiniánů poustevníků ve Svaté | ||
| + | Dobrotivé (Zaječov). Po Orsiho smrti (1679) byl spolu | ||
| + | s Martinem Alliem pověřen výstavbou opevnění na Novém | ||
| + | Městě pražském. Patrně od 1680 vedl stavbu křižovnického | ||
| + | kostela sv. Františka Serafinského v Praze podle Matheyiho | ||
| + | projektu. Zmiňován byl rovněž v souvislosti s Gallasovským | ||
| + | domem na Starém Městě pražském před jeho velkou přestavbou. | ||
| + | Vytvořil návrhy na změnu štítu na Kolowratské kapli | ||
| + | na Svaté Hoře u Příbrami. | ||
| + | |||
| + | Jeho vnukem byl rovněž stavitel totožného jména | ||
| + | (1688–1727), který pracoval pro hraběte Bredu a Jana Josefa | ||
| + | Valdštejna, jeho práce dnes nejsou známy. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Dlabač 1, s. 263; Thieme – Becker 5, s. 5; M. Mrázová-Schusterová, | ||
| + | K otázce projektanta jesuitského kostela v Klatovech, in: Umění 12, 1964, | ||
| + | s. 84; E. Poche a kol., Umělecké památky Čech 3, 1980, s. 182, 4, 1982, | ||
| + | s. 327; P. Preiss, Italští umělci v Praze, 1986, s. 160n.; P. Vlček – P. Sommer | ||
| + | – D. Foltýn, Encyklopedie českých klášterů, 1997, s. 305, 520, 692; | ||
| + | R. Baťková (ed.), Umělecké památky Prahy. Nové Město, 1998, s. 179; | ||
| + | E. Maur, Česká barokní sýpka, in: Ars baculum vitae, NG Praha, 1996, | ||
| + | s. 158n.; P. Macek – P. Zahradník, Zámecký areál v Zákupech, in: Průzkumy | ||
| + | památek 3, 1996, č. 2, s. 11; P. Vlček, (ed.) Umělecké památky Prahy. Staré | ||
| + | Město a Josefov, 1996, s. 501; Saur 16, s. 138n.; P. Vlček – E. Havlová, | ||
| + | Praha 1610–1700, 1998, s. 224; P. Vlček (ed.), Umělecké památky Prahy. | ||
| + | Malá Strana, 1999, s. 185; KSN 2, s. 245; Architekti, s. 99n.; Toman 1, | ||
| + | s. 123; PSN 1, s. 310; ISN 3, s. 257; I. Ebelová (ed.), Zápisná kniha pražských | ||
| + | stavitelů, 1639–1903, in: Fontes historiae artium 4, 1996; P. Macek – | ||
| + | P. Vlček – P. Zahradník, František Maximilián Kaňka, „in regno Bohemiae | ||
| + | aedilis famosissimus“, in: Umění 40, 1992, s. 206, 222. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Archiv hl. m. Prahy, Knihy měšťanů, Hradčany, č. 573, 69a; Staré Město, | ||
| + | č. 537, 190a; NA Praha, SM S 21 3/5 a 4/4; SOA Třeboň, pracoviště | ||
| + | Jindřichův Hradec, Rodinný archiv Černínů, Pražské domy, VIII F a; SOA | ||
| + | Zámrsk, Rodinný archiv Kolowratů, 1084, kart. 45. | ||
| + | |||
| + | Pavel Vlček | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:74- Architekt]] | [[Kategorie:74- Architekt]] | ||
Verze z 15. 10. 2016, 18:18
| Giovanni Domenico st. CANEVALLE | |
 | |
| Narození | 1637 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 27.8.1685 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 74- Architekt |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43693 |
CANEVALLE, Giovanni Domenico st. (též CANEVALE, CANEVALLI, CANEVALLY, KAMAWALY, KONEWAL), * kolem 1637 Praha, † 27. 8. 1685 Praha, stavitel
Pocházel z rozvětvené rodiny italských stavitelů a architektů usedlé po generace v Praze. Patrně se 1665 dal zapsat do staroměstského zednického cechu, ale měšťanství získal na Hradčanech o dva roky později. Pak pracoval v Klatovech, nakonec přesídlil na Staré Město pražské, kde se 1673 stal měšťanem. Podle svědectví při různých příležitostech lze předpokládat, že byl v přátelském poměru s Giovannim Domenikem Orsim, po jeho smrti s Jeanem Baptistou Matheyem, pro které pracoval. Patrně tedy sám nebyl tvůrčím architektem. Nejpozději od 1676 až do 1685 byl dvorním zednickým mistrem Pražského hradu.
Dohlížel na stavbu jezuitského kostela v Klatovech v nepřítomnosti Orsiho (1666–70), obdobné postavení zaujímal v Zákupech (1671–72), a domu bosých karmelitánek u kostela sv. Josefa na Malé Straně. 1676–82 uskutečnil přestavbu kostela Zvěstování P. Marii augustiniánů poustevníků ve Svaté Dobrotivé (Zaječov). Po Orsiho smrti (1679) byl spolu s Martinem Alliem pověřen výstavbou opevnění na Novém Městě pražském. Patrně od 1680 vedl stavbu křižovnického kostela sv. Františka Serafinského v Praze podle Matheyiho projektu. Zmiňován byl rovněž v souvislosti s Gallasovským domem na Starém Městě pražském před jeho velkou přestavbou. Vytvořil návrhy na změnu štítu na Kolowratské kapli na Svaté Hoře u Příbrami.
Jeho vnukem byl rovněž stavitel totožného jména (1688–1727), který pracoval pro hraběte Bredu a Jana Josefa Valdštejna, jeho práce dnes nejsou známy.
L: Dlabač 1, s. 263; Thieme – Becker 5, s. 5; M. Mrázová-Schusterová, K otázce projektanta jesuitského kostela v Klatovech, in: Umění 12, 1964, s. 84; E. Poche a kol., Umělecké památky Čech 3, 1980, s. 182, 4, 1982, s. 327; P. Preiss, Italští umělci v Praze, 1986, s. 160n.; P. Vlček – P. Sommer – D. Foltýn, Encyklopedie českých klášterů, 1997, s. 305, 520, 692; R. Baťková (ed.), Umělecké památky Prahy. Nové Město, 1998, s. 179; E. Maur, Česká barokní sýpka, in: Ars baculum vitae, NG Praha, 1996, s. 158n.; P. Macek – P. Zahradník, Zámecký areál v Zákupech, in: Průzkumy památek 3, 1996, č. 2, s. 11; P. Vlček, (ed.) Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov, 1996, s. 501; Saur 16, s. 138n.; P. Vlček – E. Havlová, Praha 1610–1700, 1998, s. 224; P. Vlček (ed.), Umělecké památky Prahy. Malá Strana, 1999, s. 185; KSN 2, s. 245; Architekti, s. 99n.; Toman 1, s. 123; PSN 1, s. 310; ISN 3, s. 257; I. Ebelová (ed.), Zápisná kniha pražských stavitelů, 1639–1903, in: Fontes historiae artium 4, 1996; P. Macek – P. Vlček – P. Zahradník, František Maximilián Kaňka, „in regno Bohemiae aedilis famosissimus“, in: Umění 40, 1992, s. 206, 222.
P: Archiv hl. m. Prahy, Knihy měšťanů, Hradčany, č. 573, 69a; Staré Město, č. 537, 190a; NA Praha, SM S 21 3/5 a 4/4; SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, Rodinný archiv Černínů, Pražské domy, VIII F a; SOA Zámrsk, Rodinný archiv Kolowratů, 1084, kart. 45.
Pavel Vlček
