CANEVALLE Marco Antonio 28.9.1652-15.12.1711

Z Personal
Marco Antonio CANEVALLE
Narození 28.9.1652
Místo narození Lanzo (Itálie)
Úmrtí 15.12.1711
Místo úmrtí Praha
Povolání 74- Architekt
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43694

CANEVALLE, Marco Antonio (též CANEVALLI, CANNAWALY, CHANIVALLI, KANAVAL, KANAVALLI, Marcantonio), * 28. 9. 1652 Lanzo (Itálie), † 15. 12. 1711 Praha (datum pohřbu), architekt, stavitel

Původem italský architekt byl bratrem Giovanniho Battisty C. a otcem Carla Antonia C. (1688–1740). 1674 se nechal spolu s bratrem zapsat do pražského staroměstského cechu jako zedník, 1680 se stal měšťanem na Novém Městě v Praze. Podle účasti na domácích slavnostech se přátelil s rodinou della Torre a Allio a se Silvestrem Carlonem. Začínal asi u svobodného pána Goltsche, dále pracoval pro Pachty z Rájova, později i pro Gallase, Dietrichsteiny, Eggenbergy a Valdštejny; jeho školení není známo.

Také počátky stavitelské kariéry zůstávají neobjasněny, nepochybně začínal jako polír, jako zednický mistr nejpozději 1682 vychovával vlastní učně. Přitom nabyl určitého majetku, takže v Praze vlastnil postupně několik domů. 1691 byl doložen při úpravách kostela a františkánského kláštera v Hejnicích. V Liberci stavěl kostel sv. Kříže (1695–98), ve Frýdlantu opravoval (1696 a 1698) zámek, na Hradčanech v Praze pak Dietrichsteinské domy (1696). Zřejmě se již od 1695 připravoval na svou nejdůležitější ranou stavbu, rozšíření a přestavbu zámku v Mnichově Hradišti, uskutečněnou 1696–1702. Pozoruhodný byl zámecký kostel v Duchcově (1698–1705), vytvořený pro Valdštejny. Takřka současně (1698–1704) vznikalo i vůbec jeho nejvýznamnější dílo, kostel sv. Voršily pro konvent voršilek na Novém Městě pražském, jímž ovlivnil tvorbu následujícího desetiletí. Stavba, zahájená tichým obřadem položení základního kamene za účasti architekta 4. 4. 1699, vytvořila první rytmicky sestavený prostor zaklenutý baldachýnovými klenbami velkého rozponu. Konstrukce si vynutila i pozoruhodně řešené boční průčelí. Schéma prostorové skladby tohoto kostela pak bylo opakováno v nejvýznamnějších sakrálních stavbách následného období, v dílech tzv. pohybového baroka (kostel sv. Kláry v Chebu), ale uplatnilo se i u méně radikálních staveb (dominikánský kostel v Ústí nad Labem). C. dále stavěl kostel N. Trojice ve Vratislavicích nad Nisou (1700–01), po 1704 navrhoval rozšíření zámku v Loučeni. Další práce již nebyly tolik významné, s výjimkou novostavby kostela Navštívení P. Marie v Petrovicích u Rakovníka (na panství Jana Josefa Valdštejna), zbudované 1714–15.

L: Dlabač 1, s. 264, 273; Thieme – Becker 5, s. 501; K. B. Mádl, M. A. C., in: PA 33, 1922–23, s. 105n.; Toman 1, s. 123n.; H. Machálková, M. A. C., 1951, disertační práce FF UK Praha; L. Wratislavová, M. A. C. a Švarcenberský palác na Hradčanech, in: Zprávy památkové péče 18, 1958, s. 29n.; J. Jihlavec, Příspěvky k dějinám výtvarné kultury na Mnichovohradišťsku v letech 1697–1711, in: Umění 8, 1960, s. 612n.; E. Poche a kol., Umělecké památky Čech 1, 1977, s. 177, 335, 347, 370, 456, 2, 1978, s. 239, 411, 412, 497, 3, 1980, s. 278, 443; EČVU, s. 80; V. Naňková, Na okraj dvou článků o barokní architektuře v Čechách, in: Umění 24, 1976, s. 125, 141; táž, Kostel sv. Voršily v Praze, 1986, in: SPFFBU, Filozofika 30–31, 1986/87, s. 33n.; E. Poche (ed.), Praha na úsvitu nových dějin, 1988, s. 354n.; DČVU 2/2, 1989, s. 396n.; NEČVU 1, s. 100; P. Vlček (ed.), Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov, 1996, s. 186; Saur 16, s. 139n.; R. Baťková (ed.), Umělecké památky Prahy. Nové Město, 1998, s. 169, 170, 359; P. Vlček (ed.), Umělecké památky Prahy. Pražský hrad a Hradčany, 2000, s. 418n.; Architekti, s. 100; ISN 3, s. 257; BL 1, s. 179; OSN 12, s. 46; PSN 1, s. 310; KSN 2, s. 245; I. Ebelová (ed.), Zápisná kniha pražských stavitelů, 1639–1903, in: Fontes historiae artium 4, 1996.

P: Archiv hl. m. Prahy, Knihy měšťanských práv, Nové Město, č. 560, fol. 275a; NA Praha, SM P 106/P 90; SOA Litoměřice, pracoviště Litoměřice, Velkostatek Libochovice IV N a, b; SOA Třeboň, Velkostatek Orlík II B 2/5; NA Praha, Archiv pražského arcibiskupství I, recepta, kart. 1005.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Vlček