CARDA Karl 6.4.1870-12.11.1943: Porovnání verzí

Z Personal
(CARDA_Karl_6.4.1870-12.11.1943)
 
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Karl CARDA
 
| jméno = Karl CARDA
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Carda Karl portret.jpg
 
| datum narození = 6.4.1870
 
| datum narození = 6.4.1870
| místo narození =  
+
| místo narození = Vídeň (Rakousko)
 
| datum úmrtí = 12.11.1943
 
| datum úmrtí = 12.11.1943
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 1- Matematik
 
| povolání = 1- Matematik
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Karl CARDA
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 388
 +
}}
 +
 
 +
'''CARDA, Karl,''' ''* 6. 4. 1870 Vídeň (Rakousko), † 12. 11. 1943 Praha, matematik''
 +
 
 +
Studoval 1890–94 na filozofické fakultě vídeňské univerzity
 +
zejména matematiku, fyziku a chemii. Obhájil disertaci
 +
z problematiky teorie algebraických funkcí na riemannovské
 +
ploše (''Zur Theorie der algebraischen Funktionen auf einer zweiblättrigen''
 +
''Riemannschen Fläche''). Oponenty byli Emil Weyr
 +
a Gustav von Escherich. V červenci 1894 byl promován doktorem
 +
filozofie. Státní zkoušky k učitelství matematiky a fyziky
 +
složil v následujícím roce. Stipendium mu umožnilo pobyt
 +
na univerzitě v Lipsku 1895/96, kde poslouchal zejména
 +
přednášky významného norského matematika Sophuse Lie,
 +
který se v té době zabýval spojitými grupami a chtěl v Lipsku
 +
vytvořit centrum pro jejich studium.
 +
 
 +
Od 1896 působil C. na katedrách matematiky německých
 +
technických škol. Nejprve byl čtyři roky asistentem v Brně,
 +
kde suploval přednášky Emila Welsche. 1901 byl jmenován
 +
soukromým docentem na vídeňské univerzitě a 1902 se stal
 +
asistentem na vídeňské technice. Ucházel se pak o uvolněné
 +
místo profesora matematiky na pražské technice, které však
 +
získal vídeňský Karl Zsigmondy. Jeho mimořádná profesura
 +
ve Vídni se tím uprázdnila a C. ji 1. 10. 1905 získal. O rok
 +
později si opět místa vyměnili, ovšem už jako řádní profesoři.
 +
V Praze pak C. působil až do svého penzionování 1939.
 +
 
 +
Také se věnoval problematice Bernoulliho čísel ve vztahu
 +
k určitým integrálům, dále hypereliptickým funkcím, diferenciálním
 +
rovnicím. V diferenciální geometrii se zaměřil
 +
na plochy konstantní křivosti. Pod vlivem Lieovým se soustředil
 +
na problematiku bodových transformací v trojrozměrném
 +
prostoru, na teorii invariantů a teorii grup. Publikoval
 +
dvě desítky článků, které vydával většinou v časopisech
 +
''Monatshefte für Mathematik und Physik'' a ''Sitzungsberichte der Akademie der Wissenschaften'' ve Vídni.
 +
 
 +
'''L:''' Poggendorff 4–6; P. Šišma, Matematika na německé technice v Brně,
 +
2002, rejstřík; M. Toepell, Mitgliedergesamtverzeichnis der Deutschen Mathematiker-Vereinigung 1890–1990, München 1991.
 +
 
 +
Jaroslav Folta
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:1- Matematik]]
 
[[Kategorie:1- Matematik]]
  
 
[[Kategorie:1870]]
 
[[Kategorie:1870]]
 +
[[Kategorie:Vídeň]]
 
[[Kategorie:1943]]
 
[[Kategorie:1943]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Aktuální verze z 11. 10. 2019, 13:38

Karl CARDA
Narození 6.4.1870
Místo narození Vídeň (Rakousko)
Úmrtí 12.11.1943
Místo úmrtí Praha
Povolání 1- Matematik
Citace Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 388

CARDA, Karl, * 6. 4. 1870 Vídeň (Rakousko), † 12. 11. 1943 Praha, matematik

Studoval 1890–94 na filozofické fakultě vídeňské univerzity zejména matematiku, fyziku a chemii. Obhájil disertaci z problematiky teorie algebraických funkcí na riemannovské ploše (Zur Theorie der algebraischen Funktionen auf einer zweiblättrigen Riemannschen Fläche). Oponenty byli Emil Weyr a Gustav von Escherich. V červenci 1894 byl promován doktorem filozofie. Státní zkoušky k učitelství matematiky a fyziky složil v následujícím roce. Stipendium mu umožnilo pobyt na univerzitě v Lipsku 1895/96, kde poslouchal zejména přednášky významného norského matematika Sophuse Lie, který se v té době zabýval spojitými grupami a chtěl v Lipsku vytvořit centrum pro jejich studium.

Od 1896 působil C. na katedrách matematiky německých technických škol. Nejprve byl čtyři roky asistentem v Brně, kde suploval přednášky Emila Welsche. 1901 byl jmenován soukromým docentem na vídeňské univerzitě a 1902 se stal asistentem na vídeňské technice. Ucházel se pak o uvolněné místo profesora matematiky na pražské technice, které však získal vídeňský Karl Zsigmondy. Jeho mimořádná profesura ve Vídni se tím uprázdnila a C. ji 1. 10. 1905 získal. O rok později si opět místa vyměnili, ovšem už jako řádní profesoři. V Praze pak C. působil až do svého penzionování 1939.

Také se věnoval problematice Bernoulliho čísel ve vztahu k určitým integrálům, dále hypereliptickým funkcím, diferenciálním rovnicím. V diferenciální geometrii se zaměřil na plochy konstantní křivosti. Pod vlivem Lieovým se soustředil na problematiku bodových transformací v trojrozměrném prostoru, na teorii invariantů a teorii grup. Publikoval dvě desítky článků, které vydával většinou v časopisech Monatshefte für Mathematik und Physik a Sitzungsberichte der Akademie der Wissenschaften ve Vídni.

L: Poggendorff 4–6; P. Šišma, Matematika na německé technice v Brně, 2002, rejstřík; M. Toepell, Mitgliedergesamtverzeichnis der Deutschen Mathematiker-Vereinigung 1890–1990, München 1991.

Jaroslav Folta