Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky CARLONE Carlo Innocenzo 1686-17.5.1775

{{Infobox - osoba
| jméno = Carlo Innocenzo CARLONE
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = listopad 1686
| místo narození = Scaria u Coma (Itálie)
| datum úmrtí = 17.5.1775
| místo úmrtí = Scaria u Coma (Itálie)
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik

| jiná jména = 
}}

'''CARLONE, Carlo Innocenzo''' ''(též CARLONI, Carlo, Innozenz), * listopad 1686 Scaria u Coma (Itálie), † 17. 5. 1775 Scaria u Coma (Itálie), malíř, kreslíř''

Původem z rodiny štukatéra a architekta Giovanniho Battisty
C., byl mladším bratrem Diega Franceska C. Jeho matka
pocházela z rodiny Alliů, jeho (druhá) žena byla dcerou
štukatéra Giacoma Antonia Corbelliniho. Sám rovněž začínal
jako štukatér, ale záhy se přeorientoval na malířství. Byl
žákem Giulia Quaglia z Laina, s nímž spolupracoval v Benátkách,
Udine a rovněž v Lublani. Jeho počáteční tvorbu
poznamenal vliv učitele a F. Trevisaniho. Ve 30. letech 18.
století přešel na styl odlehčeného internacionálního rokoka,
ve třetí fázi své tvorby po polovině 18. století se jeho paleta
prosvětlila, kresba byla přitom výraznější, C. se přiblížil tvorbě
G. B. Tiepola a S. Ricciho. V některých pozdních pracích
lze objevit i vzor Giovanniho Battisty Pittoniho.

Po 1706 pobýval v Římě, o dva roky později působil při výzdobě
kostela voršilek v Innsbrucku. 1712 pracoval pro farní
kostel v Kirchbergu u Wagramu a vytvořil oltářní obraz ''Sv.''
''Anna učí P. Marii'' v karmelitském kostele v Linci. Asi o rok
později se stal freskařem ve službách pasovských biskupů.
Již 1715 přišel do Vídně na přání Evžena Savojského, pro
kterého realizoval fresku v mramorovém sále Dolního Belvederu
(spolu s kvadraturistou Marcantoniem Chiarinim)
oslavující objednavatele. Krátce nato vytvořil také nástropní
obraz do schodištní haly paláce Daun-Kinských. 1717 pracoval
na dekoracích zemského domu v Linci a o dva roky
později na farním a poutním kostele Nejsv. Trojice v městečku
Paura (obě práce prováděl s kvadraturistou Franceskem
Massentou). Patrně ve stejné době působil ve württemberské
rezidenci v Ludwigsburgu (dokončeno 1721) a též ve Vratislavi,
v kapli tamního dómu. Až do 1723 jej zaměstnávaly
práce v Horním Belvederu ve Vídni, kde (spolu s kvardaturistou
Gaetanem Fantim) vyzdobil velký mramorový sál
freskou oslavující opět stavebníka, prince Evžena Savojského.
Prováděl ale i další fresky v Horním Belvederu (v kapli
jsou signovány a datovány 1723) a současně zřejmě maloval
oltářní obraz pro sirotčinec ve Vídni (signovaný a datovaný
1724). Pracoval rovněž pro vídeňský kostel sv. Michaela
(1725). Na zimu se většinou vracel do svého rodiště, takže
do stejného časového rámce spadají i práce v Balerně (Ticino,
Švýcarsko), v Comu a Mellu. 1727 pokrýval freskou
farní kostel v Groß-Siegharts (Dolní Rakousy). Krátce nato
přesídlil do Prahy, kde se podílel na dekoraci barokního
schodiště staroměstského paláce Clam-Gallasů, vytvořil tam
fresky i v dalších dvou sálech. Ještě 1729 pobýval v Praze
(nechal tam pokřtít svou dceru). 1730 byl znovu povolán
do Ludwigsburgu, kde do 1733 zdobil freskami nový palác
a galerii předků. Současně pracoval pro württemberský dvůr
na zámku Heinsheim (1731), pro benediktinská opatství
ve Weingartenu a v Einsiedelnu, po 1734 pro markraběte
Karla Viléma Fridricha v slavnostním sále rezidence v Ansbachu.
1737 se vrátil do Itálie, pak vytvářel fresky dómu
v Monze (po 1738), pracoval v Tagliunu (1745–47) a v Bergamu
(1747). Z let 1745–46 pocházejí C. nástěnné malby
ve vile hraběte Lechi v Montirone (Brescia). V Miláně
působil v paláci Gallarati Scotti (1747–52), pak se znovu
vrátil do Německa na zámek Augustusburg v Brühlu, kam
ho povolal kolínský kurfiřt Klement August. Opět se objevil
v Itálii, v Lodi, v Brescii, v paláci Gaifami dělal fresky
schodištní věže. Ještě významnější jsou C. fresky v tamním
kostele S. Maria degli Angeli. V Bergamu pak zdobil kostel
S. Michele all’Arco a tamní dóm, působil však i na řadě dalších
míst v severní Itálii a jižním Švýcarsku (Ticino). K posledním
pracím patřily fresky v Cima na Luganském jezeře
(Švýcarsko). Vedle tvorby fresek namaloval C. i celou řadu
portrétů, zvláště svých příbuzných z rodiny Allio.

'''L:''' Thieme – Becker 6, s. 5n.; BL 1, s. 183; Toman 1, s. 124; H. Voss, Die
Frühwerke von C. C. in Österreich, in: Arte Lombarda 6, 1961, s. 238n.;
P. Preiss, C. I. C., in: Umění 11, 1963, s. 127n.; A. Barigozzi Brini – K. Garas,
C. I. C., Milano 1967; A. Barigozzi Brini, Aggiornamenti e contributi
allo studio di C. I. C., in: Arte Lombarda 49, 1978, s. 52n.; G. Schäffer, Die
Werkstatt des C. I. C. in Passau (1709–1714), in: tamtéž, s. 60n.; G. Biavati,
Tre disegni inediti di C. I. C.…, in: tamtéž, s. 52n.; A. Barigozzi Brini,
C. I. C. Un artista fra barocco lombardo e barocco europeo, in: tamtéž, 1991,
č. 3–4, s. 163n.; Saur 16, s. 450n.

Pavel Vlček

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]

[[Kategorie:1686]]
[[Kategorie:Scaria u Coma]]
[[Kategorie:1775]]