CARL Alois 4.4.1765-11.9.1831

Z Personal
Alois CARL
Narození 4.4.1765
Místo narození Eberndorf (Rakousko)
Úmrtí 11. 9. 1831
Místo úmrtí Uherské Hradiště
Povolání 15- Lékaři
6- Botanik
Citace Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 388

CARL, Alois, * 4. 4. 1765 Eberndorf (Rakousko), † 11. 9. 1831 Uherské Hradiště, lékař

Korutanský rodák získal 1793 doktorský titul na vídeňské lékařské fakultě. Proslul na Moravě jako propagátor variolace (očkování proti neštovicím lymfou z pravých neštovic). Jednotlivé osoby očkoval od 1791. Vynalezl vlastní očkovací jehlu a 1796 založil v Brně první očkovací stanici. O svých zkušenostech s očkováním uveřejnil v Brně 1796–1800 čtyři publikace. Poté, co anglický lékař Edward Jenner objevil bezpečnější metodu imunizace vakcinací kravskými neštovicemi (1796), se stal jeho nadšeným stoupencem. Od 1800 působil několik let v Praze, kde 1801 vydal publikaci o ochranném očkování, poslední práci na toto téma pak 1807 uveřejnil ve Vídni. 1818 odešel do Uherského Hradiště, kde dosáhl jmenování krajským fyzikem Hradišťského kraje. Vedle toho se zabýval floristikou. Sběry prováděl v Čechách i na Moravě. Uložení C. botanických rukopisů je dnes neznámé. 1802 vydal v Praze spolu s Josefem Dobrovským dílo Entwurf eines Pflanzensystems nach Zahlen und Verhältnissen. Zemřel jako oběť cholerové epidemie.

D: bibliografie in: A. C. P. Callisen, Medizinisches Schriftsteller-Lexicon jetzt lebenden Aerzte… 3, Copenhagen 1830, s. 467n.

L: E. Rozsívalová, Začátky očkování chrániček proti neštovicím u nás, in: ČLČ 93, 1954, s. 25n.; L. Sinkulová, Dějiny československého lékařství 2, 1965, s. 142n.; Wurzbach 24, s. 380; BL 1, s. 182; I. Klášterský – A. Hrabětová – J. Duda, Botanikové na českém a moravskoslezském území od nejstarších dob, in: Zprávy Československé společnosti pro dějiny věd a techniky při ČSAV, 1970, č. 14–15, s. 64 (s botanickou bibliografií); J. Janko, Vědy o životě v českých zemích 1750–1950.

P: Archiv der Universität Wien, Rigorosenprotokoll; MZA Brno, matrika zemřelých Uherské Hradiště II, s. 33.

Ludmila Hlaváčková, Marie Makariusová