CASTELLI Albin Benedict 14.3.1822-31.10.1892: Porovnání verzí
(CASTELLI_Alwin_13.2.1822-31.10.1892) |
|||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = | + | | jméno = Albin Benedict CASTELLI |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
− | | datum narození = | + | | datum narození = 14.3.1822 |
− | | místo narození = | + | | místo narození = Drážďany (Německo) |
| datum úmrtí = 31.10.1892 | | datum úmrtí = 31.10.1892 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Velké Březno u Ústí nad Labem |
| povolání = 11- Geolog | | povolání = 11- Geolog | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''CASTELLI, Albin Benedict''' ''(též Alwin), * 14. 3. 1822 Drážďany (Německo), † 31. 10. 1892 Velké Březno u Ústí nad Labem, báňský odborník, manažer'' | ||
+ | |||
+ | Potomek rodiny exulanta Andrease Zschörnera, který jako luterán | ||
+ | za třicetileté války odešel z Čech do Saska. C. děd Christian | ||
+ | G. Zschörner byl v 18. století malířem divadelních dekorací | ||
+ | v drážďanském Dvorním divadle; podle dobové módy si | ||
+ | poitalštil příjmení na Castelli. U saského královského dvora | ||
+ | působil i C. otec Friedrich Christian jako komorní hudebník | ||
+ | a inspektor dvorní kapely. C. navštěvoval 1832–38 tzv. Kreuzschule | ||
+ | v Drážďanech, 1838–40 gymnázium ve Freibergu | ||
+ | a 1841–45 tamní báňskou akademii. K jeho učitelům patřily | ||
+ | mezinárodně uznávané osobnosti, mj. fyzik Ferdinand Reich, | ||
+ | geolog Carl Bernhard von Cotta, mineralog Johann Friedrich | ||
+ | August Breithaupt, báňští odborníci M. F. Gätzschmann | ||
+ | a Julius L. Weisbach. Po ukončení studií působil 1845–87 | ||
+ | v hnědouhelných dolech (Salesler Kohlen-Gewerkschaft) | ||
+ | v Horních Zálezlech u Ústí nad Labem. Začínal jako vrchní | ||
+ | důlní dozorce a měřič, později horní správce a konečně, nejspíše | ||
+ | od 1880, ředitel těžařstva. U obcí Horní Zálezly, Byňov, | ||
+ | Proboštov a Suletice se těžily sloje v izolované terciérní pánvi | ||
+ | uvnitř těles vulkanických hornin. C. projevil při řízení otvírek | ||
+ | a těžby ve složitých tektonických podmínkách vynikající odborné | ||
+ | a organizační schopnosti. Úspěšná těžba byla podmíněna | ||
+ | i vysokou kvalitou uhlí (místy šlo až o přírodní hnědouhelný | ||
+ | koks). C. se seznámil s geologickými poměry širšího okolí | ||
+ | dolů a Velkého Března. Udržoval kontakty s řadou badatelů, | ||
+ | sám nikdy nepublikoval. Na základě jím vyhotovených důlních | ||
+ | map a profilů psali pak o této části Českého středohoří | ||
+ | J. Jokély (1858), Jan Krejčí (1869), pravděpodobně i A. E. | ||
+ | Reuss (1852). C. shromáždil rozsáhlou sbírku nerostů a fosilií, | ||
+ | kterou pak badatelsky využíval mj. i E. Bořický. Podnítil | ||
+ | zájem o terciérní flóru Českého středohoří u drážďanského | ||
+ | paleobotanika Hermanna Engelhardta; pravidelně ho navštěvoval | ||
+ | mineralog F. A. Breithaupt, který 1866 popsal novou | ||
+ | varietu nerostu titanitu a pojmenoval ji castellit (tento název | ||
+ | se však neujal). G. Laube popsal 1898 z jeho sbírky terciérní | ||
+ | žáby z proslulé lokality u Suletic. Spolu s majitelem panství | ||
+ | Velké Březno hrabětem Karlem Chotkem zajistil výstavbu | ||
+ | silnice údolím Homolského potoka, kterou využívaly i doly. | ||
+ | Stal se dopisujícím členem vědeckých společností v Německu, | ||
+ | Velké Británii, Rakousku-Uhersku, Rusku a USA, čestným | ||
+ | členem vídeňské Geologické společnosti a společnosti | ||
+ | Isis v Drážďanech. 1887 odešel do výslužby, poslední léta žil | ||
+ | ve Velkém Březně, pohřben byl ve Valtířově. Na jeho počest | ||
+ | pojmenovali Z. Kvaček a H. Walther 1981 nový druh terciérní | ||
+ | cesmínovité rostliny nalezené u Kundratic Ilex castelli. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' H. Prescher – Ch. Hebig, Ein halbes Jahrtausend Geowissenschaftler aus | ||
+ | und in Sachsen, in: Schriften des Staatlichen Museums für Mineralogie und | ||
+ | Geologie Dresden 8, 1998, s. 16; C. Schiffner, Aus dem Leben alter Freiberger | ||
+ | Bergstudenten 1, Freiberg 1935, s. 323n.; M. Radoň, A. B. C., in: Zprávy | ||
+ | a studie Regionálního muzea v Teplicích 24, 2002, s. 189n.; týž, A. B. C., in: | ||
+ | Geolines 15, 2003, s. 200; BL 1, s. 185. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' rukopisné zprávy, důlní mapy a další písemnosti ve fondech SOkA Děčín | ||
+ | a SOkA Litoměřice. | ||
+ | |||
+ | Pavel Vlašímský | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:11- Geolog]] | [[Kategorie:11- Geolog]] | ||
[[Kategorie:1822]] | [[Kategorie:1822]] | ||
+ | [[Kategorie:Drážďany]] | ||
[[Kategorie:1892]] | [[Kategorie:1892]] | ||
+ | [[Kategorie:Velké Březno]] |
Verze z 22. 10. 2016, 17:33
Albin Benedict CASTELLI | |
Narození | 14.3.1822 |
---|---|
Místo narození | Drážďany (Německo) |
Úmrtí | 31.10.1892 |
Místo úmrtí | Velké Březno u Ústí nad Labem |
Povolání | 11- Geolog |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43757 |
CASTELLI, Albin Benedict (též Alwin), * 14. 3. 1822 Drážďany (Německo), † 31. 10. 1892 Velké Březno u Ústí nad Labem, báňský odborník, manažer
Potomek rodiny exulanta Andrease Zschörnera, který jako luterán za třicetileté války odešel z Čech do Saska. C. děd Christian G. Zschörner byl v 18. století malířem divadelních dekorací v drážďanském Dvorním divadle; podle dobové módy si poitalštil příjmení na Castelli. U saského královského dvora působil i C. otec Friedrich Christian jako komorní hudebník a inspektor dvorní kapely. C. navštěvoval 1832–38 tzv. Kreuzschule v Drážďanech, 1838–40 gymnázium ve Freibergu a 1841–45 tamní báňskou akademii. K jeho učitelům patřily mezinárodně uznávané osobnosti, mj. fyzik Ferdinand Reich, geolog Carl Bernhard von Cotta, mineralog Johann Friedrich August Breithaupt, báňští odborníci M. F. Gätzschmann a Julius L. Weisbach. Po ukončení studií působil 1845–87 v hnědouhelných dolech (Salesler Kohlen-Gewerkschaft) v Horních Zálezlech u Ústí nad Labem. Začínal jako vrchní důlní dozorce a měřič, později horní správce a konečně, nejspíše od 1880, ředitel těžařstva. U obcí Horní Zálezly, Byňov, Proboštov a Suletice se těžily sloje v izolované terciérní pánvi uvnitř těles vulkanických hornin. C. projevil při řízení otvírek a těžby ve složitých tektonických podmínkách vynikající odborné a organizační schopnosti. Úspěšná těžba byla podmíněna i vysokou kvalitou uhlí (místy šlo až o přírodní hnědouhelný koks). C. se seznámil s geologickými poměry širšího okolí dolů a Velkého Března. Udržoval kontakty s řadou badatelů, sám nikdy nepublikoval. Na základě jím vyhotovených důlních map a profilů psali pak o této části Českého středohoří J. Jokély (1858), Jan Krejčí (1869), pravděpodobně i A. E. Reuss (1852). C. shromáždil rozsáhlou sbírku nerostů a fosilií, kterou pak badatelsky využíval mj. i E. Bořický. Podnítil zájem o terciérní flóru Českého středohoří u drážďanského paleobotanika Hermanna Engelhardta; pravidelně ho navštěvoval mineralog F. A. Breithaupt, který 1866 popsal novou varietu nerostu titanitu a pojmenoval ji castellit (tento název se však neujal). G. Laube popsal 1898 z jeho sbírky terciérní žáby z proslulé lokality u Suletic. Spolu s majitelem panství Velké Březno hrabětem Karlem Chotkem zajistil výstavbu silnice údolím Homolského potoka, kterou využívaly i doly. Stal se dopisujícím členem vědeckých společností v Německu, Velké Británii, Rakousku-Uhersku, Rusku a USA, čestným členem vídeňské Geologické společnosti a společnosti Isis v Drážďanech. 1887 odešel do výslužby, poslední léta žil ve Velkém Březně, pohřben byl ve Valtířově. Na jeho počest pojmenovali Z. Kvaček a H. Walther 1981 nový druh terciérní cesmínovité rostliny nalezené u Kundratic Ilex castelli.
L: H. Prescher – Ch. Hebig, Ein halbes Jahrtausend Geowissenschaftler aus und in Sachsen, in: Schriften des Staatlichen Museums für Mineralogie und Geologie Dresden 8, 1998, s. 16; C. Schiffner, Aus dem Leben alter Freiberger Bergstudenten 1, Freiberg 1935, s. 323n.; M. Radoň, A. B. C., in: Zprávy a studie Regionálního muzea v Teplicích 24, 2002, s. 189n.; týž, A. B. C., in: Geolines 15, 2003, s. 200; BL 1, s. 185.
P: rukopisné zprávy, důlní mapy a další písemnosti ve fondech SOkA Děčín a SOkA Litoměřice.
Pavel Vlašímský