Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky CAVALLAROVÁ Johana 18.5.1863-6.4.1946

{{Infobox - osoba
| jméno = Johana CAVALLAROVÁ
| obrázek = Cavallarova Johanna portret.png
| datum narození = 18.5.1863
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 6.4.1946
| místo úmrtí = Řevnice u Prahy
| povolání = 78- Hudební interpret

| jiná jména = 
}}

'''CAVALLAROVÁ, Johana''' ''(též CAVALLÁROVÁ, KAVALLAROVÁ, KAVALÁROVÁ, Hana, provd. Weissová), * 18. 5. 1863 Praha, † 6. 4. 1946 Řevnice u Prahy, operní zpěvačka, herečka''

Ve svých osmi letech byla angažována do pražského Prozatímního
divadla na dětské role. 1879–81 studovala soukromě
zpěv u Anny Laubové (manželky houslisty Ferdinanda
Lauba). Brzy na sebe upozornila jako temperamentní, dobře
vyškolená zpěvačka koloraturního oboru s hereckými předpoklady,
což potvrdila svým debutem na scéně Prozatímního
divadla 1. 1. 1881 v roli Blanche v operetě Charlese Lecocqua
Malý vévoda, na jehož základě získala angažmá jako sólistka
opery. Se souborem Prozatímního divadla přešla do Národního
divadla, kde působila v operním i činoherním souboru.
Nejvíce se osvědčila v subretním a mladokomickém oboru,
v opeře i operetě. Svým zjevem, komickým talentem a pohybovými
schopnostmi se dobře uplatnila zejména v kalhotkových
rolích. Svůj hlas dále neškolila. V důsledku střídání
žánrů se časem začaly projevovat její nedostatky v hlasové
technice, které nakonec vedly k ochrnutí hlasivek a předčasnému
ukončení kariéry. Naposledy vystoupila 30. 11. 1899.
Po sňatku s ing. J. J. Weissem žila v Řevnicích u Prahy. Sestavila
''Sbírku sólových výstupů, kupletů, dvojzpěvů a příležitostných''
''scén pro dámy'', která vycházela v nakladatelství Fr. A.
Urbánka, smysl pro humor dosvědčila i vzpomínkovým
článkem ''Můj odvod k divadlu'', který napsala na objednávku
redakce časopisu ''Dalibor'' (1911).

V činohře Prozatímního a Národního divadla vytvořila na 25
rolí, většinou drobnějších nebo dětských. V opeře přesáhl počet
jejích postav stovku. K nejvýraznějším úspěchům patřila
role Esmeraldy ve Smetanově ''Prodané nevěstě'', s níž se 1892
zúčastnila zájezdu Národního divadla na Mezinárodní hudební
a divadelní výstavu ve Vídni, dále Jeník v Humperdinckově
''Perníkové chaloupce'', Denisa v Hervéově ''Mamzelle Nitouche''
či titulní role v Lecocquově ''Angot''. Podle vlastního vyjádření
nejraději zpívala Zerlinu v Mozartově ''Donu Giovannim'',
Gemmyho v Rossiniho ''Vilému Tellovi'' a Karolinu ve Smetanových
''Dvou vdovách''. O žánrovém rozpětí jejího umění svědčí
i to, že v jedné sezoně zpívala např. koloraturní roli Olympie
v Offenbachových ''Hoffmannových povídkách'' i mezzosopránovou
Olgu v Čajkovského ''Evženu Oněginovi''. Byla první Terinkou
v Dvořákově ''Jakobínu'' a Hanou ve Foersterově ''Deboře''.
Vystupovala hojně na dobročinných koncertech.

'''D:''' role – výběr: Esmeralda, B. Smetana: Prodaná nevěsta, 1875; Páže Urbain,
G. Meyerbeer: Hugenoti, 1881; Druhý genius, W. A. Mozart: Kouzelná flétna,
1881; Inez, G. Verdi: Troubadour, 1881; Tereza, J. Strauss ml.: Karneval
v Římě, 1882; Regina, J. Offenbach: Princezna trebizondská, 1882; Družička,
C. M. Weber: Čarostřelec, 1883; Berta, A. Dvořák: Šelma sedlák, 1883;
Mercedes, G. Bizet: Carmen, 1884; Siebel, Ch. Gounod: Faust a Markétka,
1884; Zerlina, W. A. Mozart: Don Giovanni, 1884; Gorislava, M. I. Glinka:
Ruslan a Ludmila, 1886; Žofi e, S. Moniuszko: Halka, 1886; Gianetta,
G. Donizetti: Nápoj lásky, 1887; Liduška, A. Dvořák: Král a uhlíř, 1887;
Papagena, W. A. Mozart: Kouzelná flétna, 1887; Blonda, W. A. Mozart:
Únos ze serailu, 1887; Anička, O. Nicolai: Veselé paničky windsorské, 1888;
Amor, později Eurydika, J. Offenbach: Orfeus v podsvětí, 1888; Olympia,
J. Offenbach: Hoffmannovy povídky, 1888; Adéla, později Rosalinda,
J. Strauß: Netopýr, 1888; Olga, P. I. Čajkovskij: Evžen Oněgin, 1888; Terinka,
A. Dvořák: Jakobín, 1889; Fatima, C. M. Weber: Oberon, 1889; Olga, A.
Dargomyžskij: Rusalka, 1889; Mladý pastýř, R. Wagner: Tannhäuser, 1891;
Jadviga, S. Moniuszko: Strašný dvůr, 1891; Barče, B. Smetana: Hubička,
1892; Hana, J. B. Foerster: Debora, 1893; Karolina, B. Smetana: Dvě vdovy,
1893; Galathea, F. Suppé: Krásná Galathea, 1894; Jeník, E. Humperdinck:
Perníková chaloupka, 1895; Musette, G. Puccini: Bohéma, 1898.

'''L:''' OSN 14, s. 101, 28, s. 162, 745; Pazdírek, s. 138; HS 1, s. 162; ND a jeho
předchůdci, s. 57 (se soupisem rolí); J. Ludvová a kol., Hudební divadlo
v českých zemích. Osobnosti 19. století, s. 93n. (se soupisem rolí a bibliografií); KRL 1, s. 597; V. Štěpán – M. Trávníčková, Prozatímní divadlo 1 a 2, 2006 (soupis repertoáru Prozatímního divadla a rejstříky); J. C., in: Dalibor 2, 1880, s. 206, 3, 1881, s. 176, 8, 1886, s. 425, 435, 445 (V. V. Zelený), 9,
1887, s. 53, 125, 286, 325, 15, 1893, s. 38, Hda [= F. K. Hejda], 17, 1895,
s. 127, 366 [R.], 20, 1898, s. 150 [R.]; J. Boleška, Paní Hanně Weissové-C.,
in: tamtéž 21, 1899, s. 21, 242, 325; A. Wenig, O paní Johance Weissové-C.,
in: Divadelní listy 1, 1899/1900, s. 17n., 42n.; B. Benoni, Moje vzpomínky
a dojmy 1, 1917, zejména s. 217n.; Bartoš: PD opera, rejstřík; L. Hájek,
Paměti Augustina Bergra, 1942, zejména s. 18, 122, 176, 199; Z. Nejedlý,
Opera Národního divadla do roku 1900, 1935, rejstřík; L. Novák, Stará
garda Národního divadla, Činohra – opera – balet, 1944, rejstřík; A. Veselý,
J. C., in: Svobodné noviny 9. 4. 1946; P. Pražák, Smetanova Prodaná nevěsta.
Vznik a osudy díla, 1962, s. 95, 114, 221; M. Šulc, Česká operetní kronika.
Vyprávění a fakta, 2002; www.archiv.narodni-divadlo.cz (soupis rolí).

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/274979 Bibliografie dějin Českých zemí]

Vlasta Reittererová

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]

[[Kategorie:1863]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1946]]
[[Kategorie:Řevnice]]

<gallery>
Cavallarova Johanna Marie.png|Johanna Cavallarová jako Marie v Dceři pluku, 1888
</gallery>