CELERIN Josef 19.11.1898-22.4.1971: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 400
 
}}
 
}}
 
'''CELERIN, Josef''', ''* 19. 11. 1898 Plzeň, † 22. 4. 1971 Praha, operní zpěvák''
 
'''CELERIN, Josef''', ''* 19. 11. 1898 Plzeň, † 22. 4. 1971 Praha, operní zpěvák''

Aktuální verze z 11. 10. 2019, 17:27

Josef CELERIN
Narození 19.11.1898
Místo narození Plzeň
Úmrtí 22.4.1971
Místo úmrtí Praha
Povolání 78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 400

CELERIN, Josef, * 19. 11. 1898 Plzeň, † 22. 4. 1971 Praha, operní zpěvák

Maturoval 1918 na učitelském ústavu v Českých Budějovicích, nastoupil jako učitel a současně pohostinsky vystupoval v divadle a hlasově se dále zdokonaloval v českobudějovické hudební škole. Po čtyřech letech byl 1922 v Budějovicích angažován jako sólista opery i operety. 1924–29 působil jako sólista opery v Olomouci, tam si také vybudoval základ svého repertoáru. V té době hostoval v pražském Národním divadle, kde 1925 poprvé vystoupil jako Vodník v Dvořákově Rusalce. Od 1. 1. 1930 se stal členem opery Národního divadla v Praze. V posledních letech éry Otakara Ostrčila byl oporou především smetanovského repertoáru. Ve studiu zpěvu pokračoval u C. Emericha a M. Jeníka. Za protektorátu, v době uplatňování nacistických rasových zákonů na tzv. smíšená manželství, byl 30. 6. 1942 penzionován. V sezoně 1943/44 mohl ještě vystupovat v Plzni, ale v posledním roce války byl nasazen v pracovním táboře. O těchto třech letech zanechal svědectví ve vzpomínce Mé odmlčení, otištěné v brožuře Jaro Národního divadla v Praze (1945). Od 9. 5. 1945 Národní divadlo C. opět angažovalo. Během celého svého působení tam vytvořil na 240 rolí; 1961 byl jmenován jeho zasloužilým členem. Na odpočinek odešel 31. 8. 1962, avšak až do 1968 v Národním divadle ještě hostoval. Kritika oceňovala jeho pěveckou inteligenci a zodpovědnost, s níž od počátku angažmá přistupoval k řadě rolí v operách B. Smetany (Kecala v Prodané nevěstě zpíval více než stokrát), A. Dvořáka, ale také G. Verdiho (např. Sparafucile, Rigoletto), W. A. Mozarta (Komtur, Don Giovanni). Postupně byl obsazován do menších úloh, ale také z nich dokázal vytvořit propracované jevištní typy. Ztvárnil rovněž role v soudobých českých a slovenských novinkách, mj. v dílech J. B. Foerstera Srdce a Bloud, R. Karla Smrt kmotřička, V. Nováka Lucerna, K. Háby Jánošík, O. Ostrčila Honzovo království, O. Jeremiáše Bratři Karamazovi, J. Cikkera Vzkříšení ap.

D: role ND Praha – výběr: Marbuel, A. Dvořák, Čert a Káča, 1930; Matouš, také Paloucký, B. Smetana, Hubička, 1930; Kecal, B. Smetana, Prodaná nevěsta, 1930; Gremin, P. I. Čajkovskij, Evžen Oněgin, 1930; Beneš, B. Smetana, Čertova stěna, 1931; Basilio, G. Rossini, Lazebník sevillský, 1931; Sparafucille, G. Verdi, Rigoletto, 1931; Jolos, Z. Fibich – J. Vrchlický, Smrt Hippodamie, 1932; Komtur, W. A. Mozart, Don Giovanni, 1935; Vodník, A. Dvořák, Rusalka, 1936; Farář-Jezevec, L. Janáček, Příhody lišky Bystroušky, 1937; Chrudoš, B. Smetana, Libuše, 1938; Ramfis, G. Verdi, Aida, 1939; Janek, V. Blodek, V studni, 1941; Malina, B. Smetana, Tajemství, 1946, Velký inkvizitor, G. Verdi, Don Carlos, 1946; Hrabě Vilém z Harrasova, A. Dvořák, Jakobín, 1951; Oldřich Rokycanský, resp. Kmet, B. Smetana, Braniboři v Čechách, 1952; Kuno, C. M. Weber, Čarostřelec, 1952.

L: HS 1, s. 163n.; ND a jeho předchůdci, s. 58 (se soupisem rolí); KRL, s. 604; K. Nedbal, Půl století s českou operou, 1959, s. 183, 397; Dvacet let divadla v Olomouci 1920–1940, 1940, s. 21, 32; F. Pala, Opera Národního divadla v období Otakara Ostrčila, 1962–1970, rejstřík; www.archiv.narodni- divadlo.cz (soupis rolí).

P: dokumentace v Divadelním ústavu Praha.

Vlasta Reittererová