CELERIN Josef 19.11.1898-22.4.1971: Porovnání verzí
(CELERIN_Josef_19.11.1898-22.4.1971) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 19.11.1898 | | datum narození = 19.11.1898 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Plzeň |
| datum úmrtí = 22.4.1971 | | datum úmrtí = 22.4.1971 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 78- Hudební interpret | | povolání = 78- Hudební interpret | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''CELERIN, Josef''', ''* 19. 11. 1898 Plzeň, † 22. 4. 1971 Praha, operní zpěvák'' | ||
+ | |||
+ | Maturoval 1918 na učitelském ústavu v Českých Budějovicích, | ||
+ | nastoupil jako učitel a současně pohostinsky vystupoval | ||
+ | v divadle a hlasově se dále zdokonaloval v českobudějovické | ||
+ | hudební škole. Po čtyřech letech byl 1922 v Budějovicích | ||
+ | angažován jako sólista opery i operety. 1924–29 působil | ||
+ | jako sólista opery v Olomouci, tam si také vybudoval základ | ||
+ | svého repertoáru. V té době hostoval v pražském Národním | ||
+ | divadle, kde 1925 poprvé vystoupil jako Vodník v Dvořákově | ||
+ | ''Rusalce''. Od 1. 1. 1930 se stal členem opery Národního | ||
+ | divadla v Praze. V posledních letech éry Otakara Ostrčila | ||
+ | byl oporou především smetanovského repertoáru. Ve studiu | ||
+ | zpěvu pokračoval u C. Emericha a M. Jeníka. Za protektorátu, | ||
+ | v době uplatňování nacistických rasových zákonů na tzv. | ||
+ | smíšená manželství, byl 30. 6. 1942 penzionován. V sezoně | ||
+ | 1943/44 mohl ještě vystupovat v Plzni, ale v posledním | ||
+ | roce války byl nasazen v pracovním táboře. O těchto třech | ||
+ | letech zanechal svědectví ve vzpomínce ''Mé odmlčení'', otištěné | ||
+ | v brožuře ''Jaro Národního divadla v Praze'' (1945). Od 9. 5. | ||
+ | 1945 Národní divadlo C. opět angažovalo. Během celého | ||
+ | svého působení tam vytvořil na 240 rolí; 1961 byl jmenován | ||
+ | jeho zasloužilým členem. Na odpočinek odešel 31. 8. | ||
+ | 1962, avšak až do 1968 v Národním divadle ještě hostoval. | ||
+ | Kritika oceňovala jeho pěveckou inteligenci a zodpovědnost, | ||
+ | s níž od počátku angažmá přistupoval k řadě rolí v operách | ||
+ | B. Smetany (Kecala v ''Prodané nevěstě'' zpíval více než stokrát), | ||
+ | A. Dvořáka, ale také G. Verdiho (např. Sparafucile, ''Rigoletto''), | ||
+ | W. A. Mozarta (Komtur, ''Don Giovanni''). Postupně byl | ||
+ | obsazován do menších úloh, ale také z nich dokázal vytvořit | ||
+ | propracované jevištní typy. Ztvárnil rovněž role v soudobých | ||
+ | českých a slovenských novinkách, mj. v dílech J. B. Foerstera | ||
+ | ''Srdce'' a ''Bloud'', R. Karla ''Smrt kmotřička'', V. Nováka ''Lucerna'', | ||
+ | K. Háby ''Jánošík'', O. Ostrčila ''Honzovo království'', O. Jeremiáše | ||
+ | ''Bratři Karamazovi'', J. Cikkera ''Vzkříšení'' ap. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' role ND Praha – výběr: Marbuel, A. Dvořák, Čert a Káča, 1930; Matouš, | ||
+ | také Paloucký, B. Smetana, Hubička, 1930; Kecal, B. Smetana, Prodaná nevěsta, | ||
+ | 1930; Gremin, P. I. Čajkovskij, Evžen Oněgin, 1930; Beneš, B. Smetana, | ||
+ | Čertova stěna, 1931; Basilio, G. Rossini, Lazebník sevillský, 1931; | ||
+ | Sparafucille, G. Verdi, Rigoletto, 1931; Jolos, Z. Fibich – J. Vrchlický, Smrt | ||
+ | Hippodamie, 1932; Komtur, W. A. Mozart, Don Giovanni, 1935; Vodník, | ||
+ | A. Dvořák, Rusalka, 1936; Farář-Jezevec, L. Janáček, Příhody lišky Bystroušky, | ||
+ | 1937; Chrudoš, B. Smetana, Libuše, 1938; Ramfis, G. Verdi, Aida, 1939; | ||
+ | Janek, V. Blodek, V studni, 1941; Malina, B. Smetana, Tajemství, 1946, | ||
+ | Velký inkvizitor, G. Verdi, Don Carlos, 1946; Hrabě Vilém z Harrasova, | ||
+ | A. Dvořák, Jakobín, 1951; Oldřich Rokycanský, resp. Kmet, B. Smetana, | ||
+ | Braniboři v Čechách, 1952; Kuno, C. M. Weber, Čarostřelec, 1952. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' HS 1, s. 163n.; ND a jeho předchůdci, s. 58 (se soupisem rolí); KRL, | ||
+ | s. 604; K. Nedbal, Půl století s českou operou, 1959, s. 183, 397; Dvacet let | ||
+ | divadla v Olomouci 1920–1940, 1940, s. 21, 32; F. Pala, Opera Národního | ||
+ | divadla v období Otakara Ostrčila, 1962–1970, rejstřík; www.archiv.narodni- | ||
+ | divadlo.cz (soupis rolí). | ||
+ | |||
+ | '''P:''' dokumentace v Divadelním ústavu Praha. | ||
+ | |||
+ | Vlasta Reittererová | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:78- Hudební interpret]] | [[Kategorie:78- Hudební interpret]] | ||
[[Kategorie:1898]] | [[Kategorie:1898]] | ||
+ | [[Kategorie:Plzeň]] | ||
[[Kategorie:1971]] | [[Kategorie:1971]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 23. 10. 2016, 17:46
Josef CELERIN | |
Narození | 19.11.1898 |
---|---|
Místo narození | Plzeň |
Úmrtí | 22.4.1971 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 78- Hudební interpret |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44091 |
CELERIN, Josef, * 19. 11. 1898 Plzeň, † 22. 4. 1971 Praha, operní zpěvák
Maturoval 1918 na učitelském ústavu v Českých Budějovicích, nastoupil jako učitel a současně pohostinsky vystupoval v divadle a hlasově se dále zdokonaloval v českobudějovické hudební škole. Po čtyřech letech byl 1922 v Budějovicích angažován jako sólista opery i operety. 1924–29 působil jako sólista opery v Olomouci, tam si také vybudoval základ svého repertoáru. V té době hostoval v pražském Národním divadle, kde 1925 poprvé vystoupil jako Vodník v Dvořákově Rusalce. Od 1. 1. 1930 se stal členem opery Národního divadla v Praze. V posledních letech éry Otakara Ostrčila byl oporou především smetanovského repertoáru. Ve studiu zpěvu pokračoval u C. Emericha a M. Jeníka. Za protektorátu, v době uplatňování nacistických rasových zákonů na tzv. smíšená manželství, byl 30. 6. 1942 penzionován. V sezoně 1943/44 mohl ještě vystupovat v Plzni, ale v posledním roce války byl nasazen v pracovním táboře. O těchto třech letech zanechal svědectví ve vzpomínce Mé odmlčení, otištěné v brožuře Jaro Národního divadla v Praze (1945). Od 9. 5. 1945 Národní divadlo C. opět angažovalo. Během celého svého působení tam vytvořil na 240 rolí; 1961 byl jmenován jeho zasloužilým členem. Na odpočinek odešel 31. 8. 1962, avšak až do 1968 v Národním divadle ještě hostoval. Kritika oceňovala jeho pěveckou inteligenci a zodpovědnost, s níž od počátku angažmá přistupoval k řadě rolí v operách B. Smetany (Kecala v Prodané nevěstě zpíval více než stokrát), A. Dvořáka, ale také G. Verdiho (např. Sparafucile, Rigoletto), W. A. Mozarta (Komtur, Don Giovanni). Postupně byl obsazován do menších úloh, ale také z nich dokázal vytvořit propracované jevištní typy. Ztvárnil rovněž role v soudobých českých a slovenských novinkách, mj. v dílech J. B. Foerstera Srdce a Bloud, R. Karla Smrt kmotřička, V. Nováka Lucerna, K. Háby Jánošík, O. Ostrčila Honzovo království, O. Jeremiáše Bratři Karamazovi, J. Cikkera Vzkříšení ap.
D: role ND Praha – výběr: Marbuel, A. Dvořák, Čert a Káča, 1930; Matouš, také Paloucký, B. Smetana, Hubička, 1930; Kecal, B. Smetana, Prodaná nevěsta, 1930; Gremin, P. I. Čajkovskij, Evžen Oněgin, 1930; Beneš, B. Smetana, Čertova stěna, 1931; Basilio, G. Rossini, Lazebník sevillský, 1931; Sparafucille, G. Verdi, Rigoletto, 1931; Jolos, Z. Fibich – J. Vrchlický, Smrt Hippodamie, 1932; Komtur, W. A. Mozart, Don Giovanni, 1935; Vodník, A. Dvořák, Rusalka, 1936; Farář-Jezevec, L. Janáček, Příhody lišky Bystroušky, 1937; Chrudoš, B. Smetana, Libuše, 1938; Ramfis, G. Verdi, Aida, 1939; Janek, V. Blodek, V studni, 1941; Malina, B. Smetana, Tajemství, 1946, Velký inkvizitor, G. Verdi, Don Carlos, 1946; Hrabě Vilém z Harrasova, A. Dvořák, Jakobín, 1951; Oldřich Rokycanský, resp. Kmet, B. Smetana, Braniboři v Čechách, 1952; Kuno, C. M. Weber, Čarostřelec, 1952.
L: HS 1, s. 163n.; ND a jeho předchůdci, s. 58 (se soupisem rolí); KRL, s. 604; K. Nedbal, Půl století s českou operou, 1959, s. 183, 397; Dvacet let divadla v Olomouci 1920–1940, 1940, s. 21, 32; F. Pala, Opera Národního divadla v období Otakara Ostrčila, 1962–1970, rejstřík; www.archiv.narodni- divadlo.cz (soupis rolí).
P: dokumentace v Divadelním ústavu Praha.
Vlasta Reittererová