Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky CELSKÝ Oldřich ?1406-9.11.1456

{{Infobox - osoba
| jméno = Oldřich CELSKÝ
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = okolo 1406
| místo narození = ?
| datum úmrtí = 9.11.1456
| místo úmrtí = Bělehrad (Srbsko)
| povolání = 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 400-401
}}
'''CELSKÝ, Oldřich''' ''(též CILLSKÝ, CILLI, CILLEI), * okolo 1406, † 9. 11. 1456 Bělehrad (Srbsko), místodržitel, politik, vojevůdce''

Příslušník šlechtického rodu, který vlastnil majetky v Korutanech,
Štýrsku a Kraňsku (zejména hrad Celje v dnešním
Slovinsku). Jeho rodiči byli Fridrich C. († 1435; bratr Barbory
Celské, druhé ženy císaře Zikmunda) a Alžběta, roz.
Frankopanová, z významné chorvatské šlechtické rodiny. C.
žena (asi od 1432) Kateřina byla dcerou srbského vládce Jiřího
Brankoviče (1377–1456) a byzantské princezny Ireny;
z jejich manželství vzešli dva synové, oba ale zemřeli ještě
jako děti (Jiří 1443, Heřman 1452), a dcera Alžběta, první
manželka Ladislava Hunyadyho.

Poprvé se o C. v pramenech výrazněji hovořilo 1431, kdy
působil jako velitel vojsk římského a uherského krále Zikmunda
proti Benátkám. Zikmund jej 1436 povýšil do říšského
knížecího stavu; záhy poté se ale C. účastnil spiknutí
své tety Barbory proti Zikmundovi a jeho zeti Albrechtovi
Habsburskému, takže musel dvůr opustit. Brzy se ale s Albrechtem
smířil a po Zikmundově smrti (9. 12. 1437) se C.
stal místodržitelem v Čechách. Po Albrechtově smrti (1439)
podporoval jeho vdovu Alžbětu a nástupnická práva jejího
syna Ladislava Pohrobka, ale byl poražen Šimonem Rozgonim
v bitvě u Győru a od dubna do listopadu 1440 vězněn
na budínském hradě. Teprve poté, co přešel na stranu Vladislava
III. (Jagellonského), byl propuštěn, kontakty s habsburskou
stranou a jejími spojenci, zejména s Janem Jiskrou
z Brandýsa, ale udržoval i nadále. Po Vladislavově smrti v bitvě
u Varny (1444) se C. znovu vrátil do vysokých úřadů,
např. byl (1445–47) bánem ve Slavonii. Dlouhodobé spory
měl ovšem zejména s Janem Hunyadym, který mj. 1446
obsadil C. majetky a donutil jej k emigraci. Hunyady také
zabránil C. v kandidatuře na bosenský trůn, uvolněný smrtí
Tvrtka II. († 1443), bratra C. babičky. Urovnání sporů nepomohl
ani sňatek C. dcery s Hunyadyho synem Ladislavem,
stejně tak se nedokázal prosadit ani v Čechách, kde patřil
k hlavním protivníkům Jiřího z Poděbrad (s nímž se nakonec
dohodl 1453 ve Znojmě na jakémsi modu vivendi).

V listopadu 1452 C. obležením Vídeňského Nového Města
donutil císaře Fridricha III. vydat Ladislava Pohrobka (tehdy
dvanáctiletého) a stal se jeho poručníkem. 1454–56 byl chorvatským
bánem, po Hunyadyho smrti (11. 8. 1456) na sněmu
ve Futaku (nyní Futog, Srbsko) zvolen do jeho funkcí (uherský
místodržitel, bratislavský hlavní kapitán a župan) a stal
se tak faktickým pánem Uher. Po sněmu odešel s panovníkem
do Bělehradu, drženého Hunyadyovým synem Ladislavem;
ten ale do hradu vpustil jen část králova průvodu včetně C.,
kterého ještě týž den nechal zavraždit, ostatní členové doprovodu
(včetně Zdeňka ze Šternberka a Oldřicha z Rožmberka)
pak byli oloupeni. (Ladislav Hunyady byl za tento čin pak
na jaře 1457 sťat.) Tím vymřel rod C. v mužské linii; po kratších
sporech panství připadlo Habsburkům.

'''L:''' R. Urbánek, České dějiny 3/1, 1915, passim, 3/2, 1918, passim (zejména
s. 681n.), 3/3, 1930, rejstřík (zejména s. 157n.); Přehled dějin Československa
1/1, 1980, rejstřík; MČE 1, s. 674; Dejiny Slovenska 1, Bratislava 1986,
s. 399, 403, 405; L. Kontler, Dějiny Maďarska, 2002, s. 103; BLS 2, s. 29n.
(kde další literatura).

Alena Táborecká

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu]]

[[Kategorie:1406]]
[[Kategorie:1456]]
[[Kategorie:Bělehrad]]