CELSKÝ Oldřich ?1406-9.11.1456: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku CELSKÝ Oldřich 1406-9.11.1456 na CELSKÝ Oldřich ?1406-9.11.1456 bez založení přesměrování)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 2: Řádka 2:
 
| jméno = Oldřich CELSKÝ
 
| jméno = Oldřich CELSKÝ
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1406
+
| datum narození = okolo 1406
 
| místo narození = ?
 
| místo narození = ?
 
| datum úmrtí = 9.11.1456
 
| datum úmrtí = 9.11.1456
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 400-401
 
}}
 
}}
 
'''CELSKÝ, Oldřich''' ''(též CILLSKÝ, CILLI, CILLEI), * okolo 1406, † 9. 11. 1456 Bělehrad (Srbsko), místodržitel, politik, vojevůdce''
 
'''CELSKÝ, Oldřich''' ''(též CILLSKÝ, CILLI, CILLEI), * okolo 1406, † 9. 11. 1456 Bělehrad (Srbsko), místodržitel, politik, vojevůdce''

Aktuální verze z 11. 10. 2019, 17:28

Oldřich CELSKÝ
Narození okolo 1406
Místo narození ?
Úmrtí 9.11.1456
Místo úmrtí Bělehrad (Srbsko)
Povolání 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu
Citace Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 400-401
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43830

CELSKÝ, Oldřich (též CILLSKÝ, CILLI, CILLEI), * okolo 1406, † 9. 11. 1456 Bělehrad (Srbsko), místodržitel, politik, vojevůdce

Příslušník šlechtického rodu, který vlastnil majetky v Korutanech, Štýrsku a Kraňsku (zejména hrad Celje v dnešním Slovinsku). Jeho rodiči byli Fridrich C. († 1435; bratr Barbory Celské, druhé ženy císaře Zikmunda) a Alžběta, roz. Frankopanová, z významné chorvatské šlechtické rodiny. C. žena (asi od 1432) Kateřina byla dcerou srbského vládce Jiřího Brankoviče (1377–1456) a byzantské princezny Ireny; z jejich manželství vzešli dva synové, oba ale zemřeli ještě jako děti (Jiří 1443, Heřman 1452), a dcera Alžběta, první manželka Ladislava Hunyadyho.

Poprvé se o C. v pramenech výrazněji hovořilo 1431, kdy působil jako velitel vojsk římského a uherského krále Zikmunda proti Benátkám. Zikmund jej 1436 povýšil do říšského knížecího stavu; záhy poté se ale C. účastnil spiknutí své tety Barbory proti Zikmundovi a jeho zeti Albrechtovi Habsburskému, takže musel dvůr opustit. Brzy se ale s Albrechtem smířil a po Zikmundově smrti (9. 12. 1437) se C. stal místodržitelem v Čechách. Po Albrechtově smrti (1439) podporoval jeho vdovu Alžbětu a nástupnická práva jejího syna Ladislava Pohrobka, ale byl poražen Šimonem Rozgonim v bitvě u Győru a od dubna do listopadu 1440 vězněn na budínském hradě. Teprve poté, co přešel na stranu Vladislava III. (Jagellonského), byl propuštěn, kontakty s habsburskou stranou a jejími spojenci, zejména s Janem Jiskrou z Brandýsa, ale udržoval i nadále. Po Vladislavově smrti v bitvě u Varny (1444) se C. znovu vrátil do vysokých úřadů, např. byl (1445–47) bánem ve Slavonii. Dlouhodobé spory měl ovšem zejména s Janem Hunyadym, který mj. 1446 obsadil C. majetky a donutil jej k emigraci. Hunyady také zabránil C. v kandidatuře na bosenský trůn, uvolněný smrtí Tvrtka II. († 1443), bratra C. babičky. Urovnání sporů nepomohl ani sňatek C. dcery s Hunyadyho synem Ladislavem, stejně tak se nedokázal prosadit ani v Čechách, kde patřil k hlavním protivníkům Jiřího z Poděbrad (s nímž se nakonec dohodl 1453 ve Znojmě na jakémsi modu vivendi).

V listopadu 1452 C. obležením Vídeňského Nového Města donutil císaře Fridricha III. vydat Ladislava Pohrobka (tehdy dvanáctiletého) a stal se jeho poručníkem. 1454–56 byl chorvatským bánem, po Hunyadyho smrti (11. 8. 1456) na sněmu ve Futaku (nyní Futog, Srbsko) zvolen do jeho funkcí (uherský místodržitel, bratislavský hlavní kapitán a župan) a stal se tak faktickým pánem Uher. Po sněmu odešel s panovníkem do Bělehradu, drženého Hunyadyovým synem Ladislavem; ten ale do hradu vpustil jen část králova průvodu včetně C., kterého ještě týž den nechal zavraždit, ostatní členové doprovodu (včetně Zdeňka ze Šternberka a Oldřicha z Rožmberka) pak byli oloupeni. (Ladislav Hunyady byl za tento čin pak na jaře 1457 sťat.) Tím vymřel rod C. v mužské linii; po kratších sporech panství připadlo Habsburkům.

L: R. Urbánek, České dějiny 3/1, 1915, passim, 3/2, 1918, passim (zejména s. 681n.), 3/3, 1930, rejstřík (zejména s. 157n.); Přehled dějin Československa 1/1, 1980, rejstřík; MČE 1, s. 674; Dejiny Slovenska 1, Bratislava 1986, s. 399, 403, 405; L. Kontler, Dějiny Maďarska, 2002, s. 103; BLS 2, s. 29n. (kde další literatura).

Alena Táborecká