CENEK Edvard 18.3.1904-26.7.1971: Porovnání verzí
(CENEK_Edvard_18.3.1904-26.7.1971) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 18.3.1904 | | datum narození = 18.3.1904 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Staré Město (Karviná) |
| datum úmrtí = 26.7.1971 | | datum úmrtí = 26.7.1971 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''CENEK, Edvard''', ''* 18. 3. 1904 Staré Město (Karviná), † 26. 7. 1971 Praha, spisovatel, fotograf, novinář'' | ||
+ | |||
+ | Syn poštovního úředníka Antonína C. a Michaely, původem | ||
+ | Polky z Bochnie u Krakova. Maturoval 1922 na reálném gymnáziu | ||
+ | v Orlové. 1922–26 studoval na ČVŠT v Brně (studia | ||
+ | nedokončil). Potom pracoval jako volontér, výpomocný redaktor | ||
+ | a nakladatelský lektor, 1928–31 vykonal vojenskou | ||
+ | prezenční službu, 1931–32 byl úředníkem pobočky nakladatelství | ||
+ | Melantrich v Ostravě, 1932–40 redaktorem ostravského | ||
+ | ''Českého slova'', 1941–43 ''Nedělníku Českého slova'' v Praze. | ||
+ | 1943–45 totálně nasazený, pracoval v obuvním průmyslu. Aktivně | ||
+ | se účastnil Květnového povstání v Praze. Po osvobození | ||
+ | působil 1945–48 jako redaktor sokolského orgánu ''Naše cesta'' | ||
+ | a angažoval se v národně socialistické straně. 1948–50 byl spisovatelem | ||
+ | z povolání. 1950 neprošel prověrkou Svazu spisovatelů, | ||
+ | což mu znemožnilo publikovat. 1951–52 pracoval proto | ||
+ | ve stavebnictví (pomocný dělník), od 1952 až do důchodu | ||
+ | (1964) byl úředníkem odbytu v nakladatelství Práce. | ||
+ | |||
+ | Během 30. let 20. století podnikl řadu zahraničních cest, | ||
+ | z nichž čerpal jako novinář náměty a informace. Publicisticky | ||
+ | se uplatňoval hlavně v rubrice ''Technická hlídka Českého'' | ||
+ | ''slova'', kde informoval o průmyslové výrobě a stavu techniky | ||
+ | a vynálezectví v Německu, ve Skandinávii, v Jugoslávii, | ||
+ | Velké Británii, Francii i Itálii. V beletrii debutoval módním | ||
+ | utopickým románem s námětem kosmického letu ''Nekonečno'' | ||
+ | (1928), jímž se stal jedním z průkopníků české sci-fi literatury. | ||
+ | Za války napsal trojici dramat s detektivně dobrodružnými | ||
+ | prvky (''Odvážný pokus'', 1942, ''Otřesné chvíle'', 1943, | ||
+ | ''Záhada pod cimbuřím'', 1944), z nichž první mělo kriminální | ||
+ | zápletku, další čerpala z hornického prostředí. Situací v Sudetech | ||
+ | se zabýval ve hře ''Cesta k průsmyku'' (1945). S V. Ziegnerem | ||
+ | vydal po osvobození sbírku válečných anekdot ''Smích'' | ||
+ | ''v bodláčí'' (1945). Vrcholem C. literární tvorby se staly reportážní | ||
+ | knihy s tematikou druhé světové války. Podle vyprávění | ||
+ | generála JUDr. B. Ečera napsal knihu o nacistických válečných | ||
+ | zločincích ''Jak jsem je stíhal'' (1946), ve dvou svazcích | ||
+ | zpracoval vyprávění škpt. O. Šachra o válce na Středním východě | ||
+ | (''75 000 km za svobodu'', 1947) a o boji s Rommelovými | ||
+ | armádami v severní Africe (''Velel jsem černochům'', 1947). | ||
+ | Fémové vraždě ing. R. Formise v Záhoří u Štěchovic věnoval | ||
+ | reportážní román ''Vyzvědačka B 7'' (1948). Pro edici ''Kdo je…'' | ||
+ | napsal dva populární životopisy (''T. A. Edison'', 1947, ''R. F.'' | ||
+ | ''Scott'', 1949). Mládeži určil prózu ''Vzhůru na Mont Blanc'' | ||
+ | (1948). V letech 1945–48 řídil melantrišskou edici ''Knihovna'' | ||
+ | ''druhého odboje''. Podepisoval se též Eda Cenek a užíval řadu | ||
+ | šifer. Bydlel v Praze na Smíchově. | ||
+ | |||
+ | Dlouhodobě se věnoval také amatérské umělecké fotografii, | ||
+ | kterou v 60. letech několikrát představil na výstavách. Vytvořil | ||
+ | řadu černobílých snímků, převážně květinových a jiných | ||
+ | stylizovaných zátiší, v nichž dosáhl vysoké úrovně. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Kunc 1, s. 68; J. Kunc, Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–1956, | ||
+ | 1957, s. 68n.; sine, Za E. C., in: Československá fotografie 22, 1971, č. 9, | ||
+ | s. 386; LČL 1, s. 353 a 3/2, s. 1402 (kde správné místo úmrtí); T. Studenovský – | ||
+ | J. Bláha, Slovník českých autorů pro chlapce (a nejen pro ně), 2000, s. 24. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha; Dokumentace Divadelního ústavu Praha | ||
+ | (mj. 3 hry). | ||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:1904]] | [[Kategorie:1904]] | ||
+ | [[Kategorie:Staré Město]] | ||
[[Kategorie:1971]] | [[Kategorie:1971]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 23. 10. 2016, 19:10
Edvard CENEK | |
Narození | 18.3.1904 |
---|---|
Místo narození | Staré Město (Karviná) |
Úmrtí | 26.7.1971 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 63- Spisovatel |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43805 |
CENEK, Edvard, * 18. 3. 1904 Staré Město (Karviná), † 26. 7. 1971 Praha, spisovatel, fotograf, novinář
Syn poštovního úředníka Antonína C. a Michaely, původem Polky z Bochnie u Krakova. Maturoval 1922 na reálném gymnáziu v Orlové. 1922–26 studoval na ČVŠT v Brně (studia nedokončil). Potom pracoval jako volontér, výpomocný redaktor a nakladatelský lektor, 1928–31 vykonal vojenskou prezenční službu, 1931–32 byl úředníkem pobočky nakladatelství Melantrich v Ostravě, 1932–40 redaktorem ostravského Českého slova, 1941–43 Nedělníku Českého slova v Praze. 1943–45 totálně nasazený, pracoval v obuvním průmyslu. Aktivně se účastnil Květnového povstání v Praze. Po osvobození působil 1945–48 jako redaktor sokolského orgánu Naše cesta a angažoval se v národně socialistické straně. 1948–50 byl spisovatelem z povolání. 1950 neprošel prověrkou Svazu spisovatelů, což mu znemožnilo publikovat. 1951–52 pracoval proto ve stavebnictví (pomocný dělník), od 1952 až do důchodu (1964) byl úředníkem odbytu v nakladatelství Práce.
Během 30. let 20. století podnikl řadu zahraničních cest, z nichž čerpal jako novinář náměty a informace. Publicisticky se uplatňoval hlavně v rubrice Technická hlídka Českého slova, kde informoval o průmyslové výrobě a stavu techniky a vynálezectví v Německu, ve Skandinávii, v Jugoslávii, Velké Británii, Francii i Itálii. V beletrii debutoval módním utopickým románem s námětem kosmického letu Nekonečno (1928), jímž se stal jedním z průkopníků české sci-fi literatury. Za války napsal trojici dramat s detektivně dobrodružnými prvky (Odvážný pokus, 1942, Otřesné chvíle, 1943, Záhada pod cimbuřím, 1944), z nichž první mělo kriminální zápletku, další čerpala z hornického prostředí. Situací v Sudetech se zabýval ve hře Cesta k průsmyku (1945). S V. Ziegnerem vydal po osvobození sbírku válečných anekdot Smích v bodláčí (1945). Vrcholem C. literární tvorby se staly reportážní knihy s tematikou druhé světové války. Podle vyprávění generála JUDr. B. Ečera napsal knihu o nacistických válečných zločincích Jak jsem je stíhal (1946), ve dvou svazcích zpracoval vyprávění škpt. O. Šachra o válce na Středním východě (75 000 km za svobodu, 1947) a o boji s Rommelovými armádami v severní Africe (Velel jsem černochům, 1947). Fémové vraždě ing. R. Formise v Záhoří u Štěchovic věnoval reportážní román Vyzvědačka B 7 (1948). Pro edici Kdo je… napsal dva populární životopisy (T. A. Edison, 1947, R. F. Scott, 1949). Mládeži určil prózu Vzhůru na Mont Blanc (1948). V letech 1945–48 řídil melantrišskou edici Knihovna druhého odboje. Podepisoval se též Eda Cenek a užíval řadu šifer. Bydlel v Praze na Smíchově.
Dlouhodobě se věnoval také amatérské umělecké fotografii, kterou v 60. letech několikrát představil na výstavách. Vytvořil řadu černobílých snímků, převážně květinových a jiných stylizovaných zátiší, v nichž dosáhl vysoké úrovně.
L: Kunc 1, s. 68; J. Kunc, Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–1956, 1957, s. 68n.; sine, Za E. C., in: Československá fotografie 22, 1971, č. 9, s. 386; LČL 1, s. 353 a 3/2, s. 1402 (kde správné místo úmrtí); T. Studenovský – J. Bláha, Slovník českých autorů pro chlapce (a nejen pro ně), 2000, s. 24.
P: Biografický archiv ÚČL Praha; Dokumentace Divadelního ústavu Praha (mj. 3 hry).
Martin Kučera