CEYP z Peclinovce Jan Bohumil 8.12.1835-23.8.1879: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku CEYP z Peclinovce Bohumil Jan 8.12.1835-1879 na CEYP z Peclinovce Jan Bohumil 8.12.1835-23.8.1879 bez založení přesměrování)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Jan Bohumil CEYP z Peclinovce
 
| jméno = Jan Bohumil CEYP z Peclinovce
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Ceyp Jan Bohumil portret.jpg
 
| datum narození = 8.12.1835
 
| datum narození = 8.12.1835
 
| místo narození = Lipka (nyní č. o. Horní Bradlo) u Nasavrk
 
| místo narození = Lipka (nyní č. o. Horní Bradlo) u Nasavrk

Verze z 20. 8. 2019, 20:14

Jan Bohumil CEYP z Peclinovce
Narození 8.12.1835
Místo narození Lipka (nyní č. o. Horní Bradlo) u Nasavrk
Úmrtí 23.8.1879
Místo úmrtí Praha
Povolání

15- Lékaři

63- Spisovatel

CEYP z Peclinovce, Jan Bohumil, * 8. 12. 1835 Lipka (nyní č. o. Horní Bradlo) u Nasavrk, † 23. 8. 1879 Praha, psychiatr, básník

Poslední mužský potomek východočeského rytířského rodu se středověkými kořeny (otec Jan Nepomuk Ceyp, Ritter von Peclinovec, matka Kateřina, roz. Kosahová). V matrice byl zapsán jako Jan Nepomuk Martin Bohumír (sic!) C. Od 1846 do kvinty navštěvoval gymnázium v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě, od 1851 studoval na pražském staroměstském gymnáziu, kde absolvoval 1854. Ve studiu pokračoval na lékařské fakultě pražské univerzity, na jaře 1861 promoval. 1861–66 sloužil na oddělení nemocí vnitřních a očních ve Všeobecné nemocnici v Praze. Tam se začal systematicky zabývat duševními poruchami a otázkami veřejného zdravotnictví. Od 1866 byl sekundářem Ústavu pro choromyslné v Praze (v Kateřinkách), kde několik měsíců před smrtí dosáhl jmenování primářem. V posledních letech života propadal trudnomyslnosti, ve čtyřiačtyřiceti letech podlehl těžké mozkové příhodě. Zůstal svobodný, měl mladší sestru Terezii, provdanou Roosovou, jeho synovec Emil Roos (1868–1934) byl finančníkem.

C. náležel k mladší generaci českých vlasteneckých lékařů, kteří se aktivně účastnili národního života v letech obnovené ústavnosti. 1872 navštěvoval mj. literární společnost J. Nerudy. S J. Podlipským a B. Eiseltem byl 1864–77 redaktorem Časopisu lékařů českých, pozornost věnoval kazuistice v češtině dosud nedostatečně popsaných chorob (např. Basedowově chorobě, amyloidním poruchám ledvin a sleziny, spále, příjičným onemocněním kloubů, černým neštovicím). Mimoto se zabýval rigorózním lékařským řízením a reformou Zemského ústavu pro choromyslné. Jako první u nás zhodnotil výsledky vojenského lékařství po americké občanské válce, pracoval na české lékařské terminologii a na ustálení lékařského názvosloví. Zasloužil se o zlepšení nemocniční péče v Kateřinkách, o odborný přístup k pacientům a vědecky se zaměřil na výzkum symptomů duševních onemocnění při pohlavních chorobách. Byl považován za předního psychiatra své doby, přispíval do Riegrova Slovníku naučného.

V mládí psal verše. Debutoval v Mikovcově Lumíru, 1856 se uvedl tehdy vysoce ceněnou romantickou sbírkou balad a veršovaných bájí Zvuky večerní. Část básní měla folklorní stylizaci, většina vycházela z evropského bájesloví. Největší popularity se dočkala pohádková skladba Krkavci. Několik C. básní přeložil Alfred Waldau do němčiny. Okrajově se pokoušel i o drobnou romantickou prózu z aristokratického prostředí, uveřejňovanou převážně ve Světozoru (posmrtně výbor Budečská zahrada, 1887). V rukopise údajně zůstalo historické drama Děpolticové. Překládal z polštiny a užíval pseudonym J. B. Cejp z Peclinova a šifru J. C. z P. Pohřben byl na Olšanech.

L: nekrology: sine, Úmrtí, in: Světozor 13, 1879, č. 35, s. 419; sine, MUDr. C. z P.…, in: Lumír 7, 1879, č. 24, s. 384; Národní listy 24. 8. 1879; Květy 1879, s. 361; Národní listy 28. 8. 1879; F. Bayer, Stručné dějiny literatury české, 1878, s. 168; K. Tieftrunk, Historie literatury české, 1880, s. 127, 192; J. Ježek, Naše hroby, 1881, s. 31n.; Dvě stě let gymnasia v Německém Brodě. 1735–1935. Almanach, 1935, s. 64, 418; RSN 2, s. 112; OSN 5, s. 344n.; L. Quis, Knihy vzpomínek, 1902, s. 324, 336, 342; MSN 5, s. 58; AČL, s. 29n.; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 450n.; LČL 1, s. 356n. P: Biografický archiv ÚČL Praha; SOA Zámrsk, matrika narozených č. inv. 750, sig. 232.

Martin Kučera