CICVÁREK Rudolf 4.5.1860-4.12.1950: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 4.12.1950
 
| datum úmrtí = 4.12.1950
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 44- Právník
+
| povolání = 44- Právník<br />42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 411-412
 
}}
 
}}
 
'''CICVÁREK, Rudolf,''' ''* 4. 5. 1860 Čejetice (Mladá Boleslav), † 4. 12. 1950 Praha, právník, obchodník''  
 
'''CICVÁREK, Rudolf,''' ''* 4. 5. 1860 Čejetice (Mladá Boleslav), † 4. 12. 1950 Praha, právník, obchodník''  

Aktuální verze z 11. 10. 2019, 17:43

Rudolf CICVÁREK
Narození 4.5.1860
Místo narození Čejetice (Mladá Boleslav)
Úmrtí 4.12.1950
Místo úmrtí Praha
Povolání 44- Právník
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 411-412

CICVÁREK, Rudolf, * 4. 5. 1860 Čejetice (Mladá Boleslav), † 4. 12. 1950 Praha, právník, obchodník

Syn mlynáře a okresního starosty Václava C. a Anny, roz. Čermákové. Vystudoval gymnázium v Mladé Boleslavi (maturita 1879) a práva v Praze (JUDr. 1884), poté pracoval v advokátní praxi u pražského starosty dr. Tomáše Černého. (Byl v té době považován za tzv. dobrou partii – pro svou dceru Boženu si ho vyhlédl za ženicha i Ferdinand Náprstek.) 1890 C. koupil velkostatek Mšeno-Lobeč na Mladoboleslavsku; nedlouho poté se stal okresním starostou v Bělé pod Bezdězem (v této funkci se zasloužil o výstavbu lokální železnice Mšeno–Dolní Cetno, zprovozněné 1897) a od 1901 byl poslancem zemského sněmu. V Lobči také zřídil pivovar (1896). Již 1902 ale statek z finančních důvodů prodal a rozhodl se podnikat v cizině. Usadil se nejprve v Rusku, 1903–05 měl statek Pisarsina v Poltavské gubernii na dnešní Ukrajině, ale za revoluce 1905 byl okraden a vyhnán; proto se přesunul do Číny, kde žil trvale od 1908, od 1909 měl v Šanghaji advokátní praxi. Souběžně podnikal v plantážním hospodaření v Malajsku, Francouzské Indočíně, Siamu (Thajsko) i na Sumatře; zaměřil se na kávovník a kokosovou palmu. 1914 byl na Sumatře internován nizozemskými koloniálními úřady: proto se rozhodl pokračovat v podnikání v Nizozemské východní Indii (nynější Indonésie), kde zřídil více než 5 400 ha plantáží a pilu (ve městě Ata). Později měl velkoobchod dřevem na Borneu a Jávě; specializoval se na export zejména do Austrálie a Číny.

Do vlasti se C. vrátil v červenci 1925 a usadil se v Praze na Smíchově. V meziválečném Československu byl považován za odborníka na vystěhovaleckou otázku, publikoval také řadu hospodářsko-geografických studií z regionu jihovýchodní Asie. Byl (od 1927) členem Orientálního ústavu, aktivně pracoval i v Masarykově akademii práce, politicky se angažoval v agrární straně. S manželkou Bohumilou, dcerou zemského poslance Jana Jeřábka, měl dvě dcery a syna.

D: Moderní Čína, jaká vskutku je, 1925 (2. vyd. 1932); Asijské problémy a naše vystěhovalectví, 1927; Holandská východní Indie 1–3, 1929; V čarovných tropech jest naše budoucnost, 1929; Obchodní poměry ve Východní Asii, 1931.

L: OSND 1/2, s. 886n.; AČP, s. 55n.; KSN 2, s. 208; ČsB 1, nestr.; J. Kunc, Kdy zemřeli…? 3, 1970, s. 25; M. Secká – L. Sochorová – I. Štěpánová, Ženy rodiny Náprstkovy, 2001, s. 183, 211.

Jiří Martínek