CIKÁN Miroslav 11.2.1896-1.2.1962: Porovnání verzí
(CIKÁN_Miroslav_11.2.1896-1.2.1962) |
|||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Miroslav CIKÁN | | jméno = Miroslav CIKÁN | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Cikan Miroslav portret.png |
| datum narození = 11.2.1896 | | datum narození = 11.2.1896 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 415-416 |
+ | }} | ||
+ | '''CIKÁN, Miroslav''', ''* 11. 2. 1896 Praha, † 1. 2. 1962 Praha, filmový režisér, scenárista'' | ||
− | + | Pocházel z rodiny dělníka. 1913 absolvoval v Praze obchodní | |
+ | školu a soukromě se zajímal o výtvarné umění. Už před | ||
+ | první světovou válkou 1914 začal pracovat u filmu a prošel | ||
+ | postupně v ateliérech povoláním dělníka, praktikanta, | ||
+ | překladatele a autora titulků u zahraničních filmů, působil | ||
+ | ve filmové půjčovně v několika funkcích od úředníka | ||
+ | až po ředitele. K samotné filmové tvorbě se dostal dost pozdě. | ||
+ | Jako režisér debutoval 1933 adaptací románu K. Poláčka | ||
+ | ''Dům na předměstí'' s Hugo Haasem v titulní roli. Zahájil tak | ||
+ | více než čtvrt století trvající kariéru jednoho z nejplodnějších | ||
+ | českých filmových režisérů, která se vyznačovala podle kritiky | ||
+ | velmi rozkolísanou úrovní, od řady snímků podprůměrné | ||
+ | kvality a žánrů až po filmy vymykající se průměru s výborným | ||
+ | hereckým obsazením. Zvláště v období první republiky | ||
+ | patřil vedle M. Friče a V. Slavínského k nejzaměstnávanějším | ||
+ | režisérům. Vytvořil 50 celovečerních filmů, k nimž často | ||
+ | psal sám i scénáře. Už 1934 byl podepsán pod realizací pěti | ||
+ | filmů a 1939 dokonce pod sedmi. Nevybíral si náměty, filmoval | ||
+ | operety, veselohry, sentimentální příběhy, detektivky | ||
+ | i literární předlohy. Umělecké ambice byly často obětovány | ||
+ | překotnosti C. práce, provedené ovšem s profesionální zručností | ||
+ | a rutinou. Podřizoval se i požadavku na ekonomickou | ||
+ | nenáročnost natáčených filmů. Pod jeho vedením vznikly filmové | ||
+ | adaptace operet, např. Weinbergrovy ''Na růžích ustláno'', | ||
+ | Viplerovy ''Na Svatém kopečku'' (obě 1934) a Jankovcovy | ||
+ | ''Lojzičky'' (1936), k nim se přiřadily dvě původní filmové operety | ||
+ | J. Stelibského ''Veselá bída'' (1939) a ''Štěstí pro dva'' (1940), | ||
+ | v nichž si hlavní roli zahrála známá subreta Jarmila Kšírová. | ||
+ | Ve svých komediích dával C. hereckou příležitost řadě vynikajících | ||
+ | a v té době velmi populárních herců, ať to byl Vlasta | ||
+ | Burian v titulní roli ''Hrdinného kapitána Korkorána'' (1934) | ||
+ | a ve dvojroli Blahomrava Ducánka a Josefa Hlaváčka (''Provdám'' | ||
+ | ''svou ženu'', 1941), Antonie Nedošínská jako starostlivá | ||
+ | matka v ''Barbora řádí'' (1935), Věra Ferbasová (''Andula vyhrála'', | ||
+ | 1937 a ''Vandiny trampoty'', 1938), Jindřich Plachta (''Karel'' | ||
+ | ''a já'', 1942). Z průměrné komediální produkce se vymykalo | ||
+ | několik filmů, už 1934 podle předlohy K. Poláčka natočená | ||
+ | parodie ''U nás v Kocourkově'', v níž se jako Julius Kaplan objevil Jan Werich (hudba J. Ježek a Julius Kalaš). V komedii na námět divadelní hry Edmonda Konráda ''Svět, kde se žebrá'' | ||
+ | (1938) si úlohu žebráka, který vlastní činžovní dům, zahrál | ||
+ | Hugo Haas. Antonie Nedošínská byla jako roztomilá starší | ||
+ | a trochu výstřední dáma protagonistkou v komediích ''Příklady'' | ||
+ | ''táhnou'' (1939) a ''Konečně sami'' (1940). Z průměru se nevymanily | ||
+ | C. milostné příběhy (''Komediantská princezna'', 1936; | ||
+ | ''Děvče za výkladem'', 1937; ''Osmnáctiletá'', 1939), ani pokus | ||
+ | o humornou detektivku ''Paklíč'' (1944). Podle divadelní předlohy | ||
+ | G. Preissové vznikla s Marií Ptákovou a Leopoldou Dostalovou | ||
+ | v hlavních rolích ve filmové podobě ''Její pastorkyňa'' | ||
+ | (1938). Podle povídky J. Haise-Týneckého zpracoval 1937 | ||
+ | po starší němé verzi P. Pražského svůj snad nejzdařilejší film | ||
+ | ''Batalión'', s Františkem Smolíkem, který exceloval v tragické | ||
+ | titulní roli pražského advokáta Uhra. Na sklonku druhé světové | ||
+ | války se podílel pod jménem Friedrich Zittau na dvou | ||
+ | německých filmech. Po osvobození a zestátnění československé | ||
+ | kinematografie natočil do 1960 ještě několik filmů: | ||
+ | válečné utrpení reflektující ''Hrdinové mlčí'' (1946) a ''Jurášek'' | ||
+ | (1956), historické filmy podle literárních předloh F. Kubky | ||
+ | ''Alena'' (1947) a A. Staška ''O ševci Matoušovi'' (1948), konečně | ||
+ | i díla s politickou tematikou o stavbě železnice Červená Skala | ||
+ | – Margecany ''Boj sa skončí zajtra'' (1951) a ''Výstraha'' (1953) | ||
+ | podle M. Majerové. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' J. Brož, M. C., 1971; FP, s. 66n.; První čs. sborník pro film a divadlo, | ||
+ | 1935, s. 82; M. C., in: Kinorevue, 1940–41, 2, s. 194; Filmová práce, 1946, | ||
+ | č. 7, s. 6n.; Československý film, 1951, č. 10, s. 9; Náš film, 1951, č. 12, | ||
+ | s. 224, 1951, č. 14, s. 268; Český hraný film 2, 3, 1995, rejstřík; Večerní | ||
+ | Praha, 1961, č. 35, s. 3; Kino, 1962, č. 4, s. 3; Rudé právo 2. 2. 1962, s. 3, | ||
+ | 11. 2. 1966, č. 41, s. 4; DČD 3, s. 228; ČBS, s. 81; SBS 1, s. 371; EJ, s. 77; | ||
+ | Tomeš 1, s. 171. | ||
+ | |||
+ | Marie Makariusová | ||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
Řádka 20: | Řádka 91: | ||
[[Kategorie:1962]] | [[Kategorie:1962]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
+ | |||
+ | <gallery> | ||
+ | Cikan Miroslav nataceni.JPG|Miroslav Cikán při natáčení filmu Svět kde se žebrá, 1938 | ||
+ | </gallery> |
Aktuální verze z 11. 10. 2019, 17:49
Miroslav CIKÁN | |
Narození | 11.2.1896 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 1.2.1962 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 85- Filmař nebo filmový podnikatel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 415-416 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43874 |
CIKÁN, Miroslav, * 11. 2. 1896 Praha, † 1. 2. 1962 Praha, filmový režisér, scenárista
Pocházel z rodiny dělníka. 1913 absolvoval v Praze obchodní školu a soukromě se zajímal o výtvarné umění. Už před první světovou válkou 1914 začal pracovat u filmu a prošel postupně v ateliérech povoláním dělníka, praktikanta, překladatele a autora titulků u zahraničních filmů, působil ve filmové půjčovně v několika funkcích od úředníka až po ředitele. K samotné filmové tvorbě se dostal dost pozdě. Jako režisér debutoval 1933 adaptací románu K. Poláčka Dům na předměstí s Hugo Haasem v titulní roli. Zahájil tak více než čtvrt století trvající kariéru jednoho z nejplodnějších českých filmových režisérů, která se vyznačovala podle kritiky velmi rozkolísanou úrovní, od řady snímků podprůměrné kvality a žánrů až po filmy vymykající se průměru s výborným hereckým obsazením. Zvláště v období první republiky patřil vedle M. Friče a V. Slavínského k nejzaměstnávanějším režisérům. Vytvořil 50 celovečerních filmů, k nimž často psal sám i scénáře. Už 1934 byl podepsán pod realizací pěti filmů a 1939 dokonce pod sedmi. Nevybíral si náměty, filmoval operety, veselohry, sentimentální příběhy, detektivky i literární předlohy. Umělecké ambice byly často obětovány překotnosti C. práce, provedené ovšem s profesionální zručností a rutinou. Podřizoval se i požadavku na ekonomickou nenáročnost natáčených filmů. Pod jeho vedením vznikly filmové adaptace operet, např. Weinbergrovy Na růžích ustláno, Viplerovy Na Svatém kopečku (obě 1934) a Jankovcovy Lojzičky (1936), k nim se přiřadily dvě původní filmové operety J. Stelibského Veselá bída (1939) a Štěstí pro dva (1940), v nichž si hlavní roli zahrála známá subreta Jarmila Kšírová. Ve svých komediích dával C. hereckou příležitost řadě vynikajících a v té době velmi populárních herců, ať to byl Vlasta Burian v titulní roli Hrdinného kapitána Korkorána (1934) a ve dvojroli Blahomrava Ducánka a Josefa Hlaváčka (Provdám svou ženu, 1941), Antonie Nedošínská jako starostlivá matka v Barbora řádí (1935), Věra Ferbasová (Andula vyhrála, 1937 a Vandiny trampoty, 1938), Jindřich Plachta (Karel a já, 1942). Z průměrné komediální produkce se vymykalo několik filmů, už 1934 podle předlohy K. Poláčka natočená parodie U nás v Kocourkově, v níž se jako Julius Kaplan objevil Jan Werich (hudba J. Ježek a Julius Kalaš). V komedii na námět divadelní hry Edmonda Konráda Svět, kde se žebrá (1938) si úlohu žebráka, který vlastní činžovní dům, zahrál Hugo Haas. Antonie Nedošínská byla jako roztomilá starší a trochu výstřední dáma protagonistkou v komediích Příklady táhnou (1939) a Konečně sami (1940). Z průměru se nevymanily C. milostné příběhy (Komediantská princezna, 1936; Děvče za výkladem, 1937; Osmnáctiletá, 1939), ani pokus o humornou detektivku Paklíč (1944). Podle divadelní předlohy G. Preissové vznikla s Marií Ptákovou a Leopoldou Dostalovou v hlavních rolích ve filmové podobě Její pastorkyňa (1938). Podle povídky J. Haise-Týneckého zpracoval 1937 po starší němé verzi P. Pražského svůj snad nejzdařilejší film Batalión, s Františkem Smolíkem, který exceloval v tragické titulní roli pražského advokáta Uhra. Na sklonku druhé světové války se podílel pod jménem Friedrich Zittau na dvou německých filmech. Po osvobození a zestátnění československé kinematografie natočil do 1960 ještě několik filmů: válečné utrpení reflektující Hrdinové mlčí (1946) a Jurášek (1956), historické filmy podle literárních předloh F. Kubky Alena (1947) a A. Staška O ševci Matoušovi (1948), konečně i díla s politickou tematikou o stavbě železnice Červená Skala – Margecany Boj sa skončí zajtra (1951) a Výstraha (1953) podle M. Majerové.
L: J. Brož, M. C., 1971; FP, s. 66n.; První čs. sborník pro film a divadlo, 1935, s. 82; M. C., in: Kinorevue, 1940–41, 2, s. 194; Filmová práce, 1946, č. 7, s. 6n.; Československý film, 1951, č. 10, s. 9; Náš film, 1951, č. 12, s. 224, 1951, č. 14, s. 268; Český hraný film 2, 3, 1995, rejstřík; Večerní Praha, 1961, č. 35, s. 3; Kino, 1962, č. 4, s. 3; Rudé právo 2. 2. 1962, s. 3, 11. 2. 1966, č. 41, s. 4; DČD 3, s. 228; ČBS, s. 81; SBS 1, s. 371; EJ, s. 77; Tomeš 1, s. 171.
Marie Makariusová