CIKHART Roman 4.2.1886-10.9.1957: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 10.9.1957
 
| datum úmrtí = 10.9.1957
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 53- Historik
+
| povolání = 53- Historik<br />61- Pedagog<br />68- Redaktor nebo žurnalista<br />63- Spisovatel<br />
61- Pedagog
+
68- Redaktor nebo žurnalista
+
63- Spisovatel
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 416
 
}}
 
}}
 
'''CIKHART, Roman''', ''* 4. 2. 1886 Borotín u Tábora, † 10. 9. 1957 Praha, historik, pedagog, žurnalista, spisovatel''
 
'''CIKHART, Roman''', ''* 4. 2. 1886 Borotín u Tábora, † 10. 9. 1957 Praha, historik, pedagog, žurnalista, spisovatel''

Aktuální verze z 11. 10. 2019, 17:52

Roman CIKHART
Narození 4.2.1886
Místo narození Borotín u Tábora
Úmrtí 10.9.1957
Místo úmrtí Praha
Povolání 53- Historik
61- Pedagog
68- Redaktor nebo žurnalista
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 416

CIKHART, Roman, * 4. 2. 1886 Borotín u Tábora, † 10. 9. 1957 Praha, historik, pedagog, žurnalista, spisovatel

Narodil se ve mlýně. Vystudoval učitelský ústav v Soběslavi. Poté pracoval v tamním muzeu pod vedením K. Lustiga a v jeho Zvěstech ze Soběslavě a okolí publikoval svá raná díla. Působil jako učitel v Radeníně, Radkově, Jistebnici a od 1923 dlouhodobě v Táboře. Tam vedl 1923–31 časopis Kraj kalicha. Celá jeho tvorba básnická, prozaická i vlastivědně didaktická byla spojena právě s táborským regionem. 1941 se stal ředitelem měšťanské dívčí školy v Táboře, ještě téhož roku však odešel do penze. Jako autor a vlastivědný badatel zůstal aktivní i v následujícím období.

Po celý život byl veřejně činný v nejrůznějších spolcích a organizacích. Dlouhá léta předsedal učitelské jednotě Komenský, zasazoval se o péči o vdovy a sirotky po učitelích. Vedl Jihočeskou společnost pro zachování husitských památek. Jako významný místopisec, vlastivědný pracovník a regionální historik redigoval Jihočeský sborník historický, vycházející od 1928, do něhož napsal i řadu statí, a Věstník jihočeských muzeí.

D: Když duše sní, 1908; Svatopluk Čech, 1908; Čtyři otázky, 1909; Když srdce hovoří, 1910; Cestičkami dětství (s R. Cikhartovou), 1936; Po stezkách našich dějin, 1936.

L: KSN 2, s. 309; Kutnar, s. 921; nekrolog in: Lidová demokracie 13. 9. 1957, s. 3; F. S. Frabša, Táborští spisovatelé slovem i obrazem, 1940; Č. Habart, Sedlčansko, Sedlecko a Voticko 2, 1925–28, s. 440; Kulturní adresář ČSR 1, 1934, 2, 1936; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 452.

P: Biografický archiv ÚČL Praha; Muzeum husitského revolučního hnutí v Táboře (koncepty, rukopisy a poznámky, osobní doklady a korespondence).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Roman Vondra