Biografický slovník
CINCIBUS Josef 16.3.1906-30.9.1980: Porovnání verzí
(CINCIBUS_Josef_16.3.1906-30.9.1980) |
|||
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''CINCIBUS, Josef''', ''* 16. 3. 1906 Praha, † 30. 9. 1980 Praha, rozhlasový pracovník'' | ||
| − | + | První reportér Československého rozhlasu, vystudoval | |
| + | po maturitě na holešovické reálce Vysokou školu obchodní | ||
| + | v Praze (1927–32). Dokončil ji v době hospodářské | ||
| + | krize, a tak zůstal rok bez zaměstnání. Krátkou dobu pracoval | ||
| + | jako praktikant ve smíchovských sklárnách Inwald, | ||
| + | 1935 se stal rozhlasovým hlasatelem. Postoupil na místo | ||
| + | tajemníka slovesného programu a jako první profesionální | ||
| + | pracovník Československého rozhlasu připravoval reportáže | ||
| + | z významných politických a kulturních událostí, | ||
| + | jakými byly korunovace britského krále Jiřího VI. (1937), | ||
| + | pohřeb T. G. Masaryka (1937), Všesokolský slet 1938 | ||
| + | či uložení ostatků K. H. Máchy na Vyšehradě (1939). | ||
| + | C. zorganizoval a 1938–40 vedl oddělení reportérů, kde | ||
| + | využíval spolupráce rozhlasových redaktorů (např. F. Kocourka) | ||
| + | a externistů, k nimž patřil např. spisovatel František | ||
| + | Kožík nebo cestovatel a motoristický odborník F. A. | ||
| + | Elstner. 1941 se stal vedoucím oddělení aktualit a do 1942 | ||
| + | zástupcem nacisty dosazeného říšského vedoucího programu | ||
| + | Horsta Pabela. V té době řídil rozsáhlý projekt ''Doba – práce'' | ||
| + | ''– události'' (1941–45), v němž vznikaly politicky neutrální | ||
| + | reportáže z každodenního života. V období protektorátu | ||
| + | připravil knižní medailony o rozhlasovém působení Terezie | ||
| + | Brzkové, Hany Vítové a Jaroslava Marvana. C. herecký | ||
| + | talent také využil režisér J. A. Holman pro vedlejší role | ||
| + | ve filmech ''Modrý závoj'' (1941) a ''Velká přehrada'' (1942). | ||
| + | Pro účast v odbojové práci byl C. v březnu 1945 zatčen | ||
| + | a do 5. 5. vyšetřován gestapem, které zjistilo, že připravoval | ||
| + | gramofonové nahrávky pro vysílání výzev k povstání. | ||
| + | Po osvobození se vrátil k reportérské práci a zprostředkovával | ||
| + | posluchačům mnohé z významných událostí v osvobozené | ||
| + | republice, např. návrat prezidenta Beneše z exilu, | ||
| + | první zasedání Prozatímního národního shromáždění ad. | ||
| + | Po politických prověrkách, které v Československém rozhlasu | ||
| + | proběhly v září 1950, musel odejít. Působil potom jako | ||
| + | redaktor mluveného slova v Supraphonu (1950–71) a pod | ||
| + | jeho péčí vznikla řada gramofonových desek, které zachovaly | ||
| + | umění předních českých herců. Patří k nim zejména nahrávky | ||
| + | Haškova ''Dobrého vojáka Švejka'' v podání Jana Wericha. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Před mikrofonem je Hana Vítová, 1943; Na vlnách všech barev s T. Brzkovou, | ||
| + | 1944; Černá hodinka s Jaroslavem Marvanem, 1944; Gramofonová | ||
| + | deska a Jan Werich, 1964. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Neviditelní, in: Náš rozhlas 13, 1946, č. 27, s. 3; Tomeš 1, s. 171; R. Běhal, | ||
| + | Kdo je kdo v sedmdesátileté historii Českého rozhlasu, 1996, s. 50; Knapík, | ||
| + | s. 64; E. Ješutová a kol., Od mikrofonu k posluchačům, 2003, passim. | ||
| + | |||
| + | Miloslav Martínek | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
| Řádka 19: | Řádka 67: | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1980]] | [[Kategorie:1980]] | ||
| − | |||
Verze z 1. 11. 2016, 21:02
| Josef CINCIBUS | |
 | |
| Narození | 16.3.1906 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 30.9.1980 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 68- Redaktor nebo žurnalista |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=134917 |
CINCIBUS, Josef, * 16. 3. 1906 Praha, † 30. 9. 1980 Praha, rozhlasový pracovník
První reportér Československého rozhlasu, vystudoval po maturitě na holešovické reálce Vysokou školu obchodní v Praze (1927–32). Dokončil ji v době hospodářské krize, a tak zůstal rok bez zaměstnání. Krátkou dobu pracoval jako praktikant ve smíchovských sklárnách Inwald, 1935 se stal rozhlasovým hlasatelem. Postoupil na místo tajemníka slovesného programu a jako první profesionální pracovník Československého rozhlasu připravoval reportáže z významných politických a kulturních událostí, jakými byly korunovace britského krále Jiřího VI. (1937), pohřeb T. G. Masaryka (1937), Všesokolský slet 1938 či uložení ostatků K. H. Máchy na Vyšehradě (1939). C. zorganizoval a 1938–40 vedl oddělení reportérů, kde využíval spolupráce rozhlasových redaktorů (např. F. Kocourka) a externistů, k nimž patřil např. spisovatel František Kožík nebo cestovatel a motoristický odborník F. A. Elstner. 1941 se stal vedoucím oddělení aktualit a do 1942 zástupcem nacisty dosazeného říšského vedoucího programu Horsta Pabela. V té době řídil rozsáhlý projekt Doba – práce – události (1941–45), v němž vznikaly politicky neutrální reportáže z každodenního života. V období protektorátu připravil knižní medailony o rozhlasovém působení Terezie Brzkové, Hany Vítové a Jaroslava Marvana. C. herecký talent také využil režisér J. A. Holman pro vedlejší role ve filmech Modrý závoj (1941) a Velká přehrada (1942). Pro účast v odbojové práci byl C. v březnu 1945 zatčen a do 5. 5. vyšetřován gestapem, které zjistilo, že připravoval gramofonové nahrávky pro vysílání výzev k povstání. Po osvobození se vrátil k reportérské práci a zprostředkovával posluchačům mnohé z významných událostí v osvobozené republice, např. návrat prezidenta Beneše z exilu, první zasedání Prozatímního národního shromáždění ad. Po politických prověrkách, které v Československém rozhlasu proběhly v září 1950, musel odejít. Působil potom jako redaktor mluveného slova v Supraphonu (1950–71) a pod jeho péčí vznikla řada gramofonových desek, které zachovaly umění předních českých herců. Patří k nim zejména nahrávky Haškova Dobrého vojáka Švejka v podání Jana Wericha.
D: Před mikrofonem je Hana Vítová, 1943; Na vlnách všech barev s T. Brzkovou, 1944; Černá hodinka s Jaroslavem Marvanem, 1944; Gramofonová deska a Jan Werich, 1964.
L: Neviditelní, in: Náš rozhlas 13, 1946, č. 27, s. 3; Tomeš 1, s. 171; R. Běhal, Kdo je kdo v sedmdesátileté historii Českého rozhlasu, 1996, s. 50; Knapík, s. 64; E. Ješutová a kol., Od mikrofonu k posluchačům, 2003, passim.
Miloslav Martínek
