CINTULA Víťazoslav 4.3.1848-22.3.1911: Porovnání verzí
(CINTULA_Víťazoslav_4.3.1848-22.3.191) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 4.3.1848 | | datum narození = 4.3.1848 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Borský Mikuláš u Senice (Slovensko) |
− | | datum úmrtí = 22.3. | + | | datum úmrtí = 22.3.1911 |
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Královské Vinohrady (Praha) |
| povolání = 13- Geodet nebo kartograf | | povolání = 13- Geodet nebo kartograf | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''CINTULA, Víťazoslav''' ''(též Viktor, Gejza, Géza), * 4. 3. 1848 Borský Mikuláš u Senice (Slovensko), † 22. 3. 1911 Královské Vinohrady (Praha), historik, kartograf, pedagog'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel ze zemanské rodiny advokáta Jána C. a jeho manželky | ||
+ | Anny, roz. Pokorné; měl čtyři sourozence. Studoval | ||
+ | na gymnáziu v Trnavě (1860–66) a pak na arcibiskupském | ||
+ | lyceu v Ostřihomi, kde 1868 maturoval. Po krátkém studiu | ||
+ | teologie (odešel z něj, neboť byl pro své národovecké názory | ||
+ | u profesorů v nemilosti) a vojenské službě přešel do Vídně, | ||
+ | kde získal středoškolskou aprobaci pro němčinu, dějepis, zeměpis | ||
+ | a francouzštinu, později si v Praze doplnil i zkoušky | ||
+ | z češtiny. 1874 získal ve Vídni titul PhDr. Po studiích byl | ||
+ | 1874–75 suplentem dějepisu a zeměpisu na reálce v Pardubicích, | ||
+ | 1875–76 na vyšší reálce v Praze, 1876–77 vyučoval | ||
+ | francouzský a český jazyk na vyšší reální škole v Litomyšli, | ||
+ | kde se seznámil mj. s Aloisem Jiráskem. Mezi 1877–88 | ||
+ | působil na gymnáziu v Přerově (kde u něj 1888 maturoval | ||
+ | Vavro Šrobár, předtím vyloučený ze všech škol v uherské části | ||
+ | monarchie), 1888–95 v Německém (Havlíčkově) Brodě | ||
+ | a konečně 1895–1906 byl profesorem dějepisu, zeměpisu, | ||
+ | němčiny a filozofie na reálném gymnáziu na Královských Vinohradech | ||
+ | (v ulici Na Smetance). Do výslužby odešel 1906. | ||
+ | Publicisticky se intenzivně věnoval Slovákům a jejich situaci | ||
+ | v Uhrách, zejména v době sílící maďarizace na přelomu 19. | ||
+ | a 20. století. Odborně se zabýval především geografií obyvatelstva, | ||
+ | etnografií a kartografií, spolupracoval i s redakcí ''Ottova'' | ||
+ | ''slovníku naučného'' (mj. autor národopisné mapy Slovenska). | ||
+ | Patřil k aktivním členům České společnosti zeměvědné | ||
+ | (od 1896 náhradník výboru, od 1905 jeho člen, 1904–07 | ||
+ | knihovník, 1909–11 místopředseda) a pro její ''Sborník'' aktivně | ||
+ | informoval o nové geografické literatuře, zejména maďarské. | ||
+ | 1907 převzal, spolu s O. G. Paroubkem a F. Machátem, | ||
+ | zpracovávání ''Ottova zeměpisného atlasu'', pro nějž připravil | ||
+ | mapy Francie a karpatských zemí a podílel se i na dalších | ||
+ | mapách; vydání celého atlasu, dokončeného až 1924, se ale | ||
+ | již nedožil. Jako historik zpracoval několik menších prací ze | ||
+ | středověkých dějin. | ||
+ | |||
+ | 1880 se oženil s Vítězslavou (Viktorií), roz. Brdlíkovou | ||
+ | (1853–1930), pocházející z Počátek na Vysočině, s níž měl | ||
+ | 7 dětí (dospělosti se dožilo 5 dcer). Pohřben byl v Praze | ||
+ | na Vinohradech. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' soupis in: J. Hanzlík, V. C. (Bibliografia prác), in: Geografický časopis 6, | ||
+ | 1954, č. 3–4, s. 115n. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' F. Machát, Dr. Vítězslav šl. z Cintulů, in: Sborník České společnosti zeměvědné | ||
+ | 17, 1911, s. 33n.; OSN 28, s. 167 (jako Viktor C.); OSND 1/2, | ||
+ | s. 895; J. Hanzlík, V. C., in: Sborník Československé společnosti zeměpisné | ||
+ | 60, 1955, s. 90n.; Ľ. V. Prikryl, Slovenský geograf v Čechách, in: Technické | ||
+ | noviny 30, 1982, č. 26, s. 2; L. Kühn, Buditelia v župe bratislavskej, Bratislava | ||
+ | 1928, s. 169n.; Ercé, Slovenská krv, Bratislava 1942, s. 69n.; P. Petrus, | ||
+ | Korešpondencia Svetozára Hurbana Vajanského 3, Bratislava 1978, rejstřík; | ||
+ | Priekopníci vedy a techniky na Slovensku 2, Bratislava 1988, rejstřík; SBS 1, | ||
+ | s. 373; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, | ||
+ | 1998, s. 78n.; BLS 2, s. 44n. (kde další literatura). | ||
+ | |||
+ | Alena Táborecká | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:13- Geodet nebo kartograf]] | [[Kategorie:13- Geodet nebo kartograf]] | ||
[[Kategorie:1848]] | [[Kategorie:1848]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Borský Mikuláš]] |
+ | [[Kategorie:1911]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 1. 11. 2016, 20:34
Víťazoslav CINTULA | |
Narození | 4.3.1848 |
---|---|
Místo narození | Borský Mikuláš u Senice (Slovensko) |
Úmrtí | 22.3.1911 |
Místo úmrtí | Královské Vinohrady (Praha) |
Povolání | 13- Geodet nebo kartograf |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43908 |
CINTULA, Víťazoslav (též Viktor, Gejza, Géza), * 4. 3. 1848 Borský Mikuláš u Senice (Slovensko), † 22. 3. 1911 Královské Vinohrady (Praha), historik, kartograf, pedagog
Pocházel ze zemanské rodiny advokáta Jána C. a jeho manželky Anny, roz. Pokorné; měl čtyři sourozence. Studoval na gymnáziu v Trnavě (1860–66) a pak na arcibiskupském lyceu v Ostřihomi, kde 1868 maturoval. Po krátkém studiu teologie (odešel z něj, neboť byl pro své národovecké názory u profesorů v nemilosti) a vojenské službě přešel do Vídně, kde získal středoškolskou aprobaci pro němčinu, dějepis, zeměpis a francouzštinu, později si v Praze doplnil i zkoušky z češtiny. 1874 získal ve Vídni titul PhDr. Po studiích byl 1874–75 suplentem dějepisu a zeměpisu na reálce v Pardubicích, 1875–76 na vyšší reálce v Praze, 1876–77 vyučoval francouzský a český jazyk na vyšší reální škole v Litomyšli, kde se seznámil mj. s Aloisem Jiráskem. Mezi 1877–88 působil na gymnáziu v Přerově (kde u něj 1888 maturoval Vavro Šrobár, předtím vyloučený ze všech škol v uherské části monarchie), 1888–95 v Německém (Havlíčkově) Brodě a konečně 1895–1906 byl profesorem dějepisu, zeměpisu, němčiny a filozofie na reálném gymnáziu na Královských Vinohradech (v ulici Na Smetance). Do výslužby odešel 1906. Publicisticky se intenzivně věnoval Slovákům a jejich situaci v Uhrách, zejména v době sílící maďarizace na přelomu 19. a 20. století. Odborně se zabýval především geografií obyvatelstva, etnografií a kartografií, spolupracoval i s redakcí Ottova slovníku naučného (mj. autor národopisné mapy Slovenska). Patřil k aktivním členům České společnosti zeměvědné (od 1896 náhradník výboru, od 1905 jeho člen, 1904–07 knihovník, 1909–11 místopředseda) a pro její Sborník aktivně informoval o nové geografické literatuře, zejména maďarské. 1907 převzal, spolu s O. G. Paroubkem a F. Machátem, zpracovávání Ottova zeměpisného atlasu, pro nějž připravil mapy Francie a karpatských zemí a podílel se i na dalších mapách; vydání celého atlasu, dokončeného až 1924, se ale již nedožil. Jako historik zpracoval několik menších prací ze středověkých dějin.
1880 se oženil s Vítězslavou (Viktorií), roz. Brdlíkovou (1853–1930), pocházející z Počátek na Vysočině, s níž měl 7 dětí (dospělosti se dožilo 5 dcer). Pohřben byl v Praze na Vinohradech.
D: soupis in: J. Hanzlík, V. C. (Bibliografia prác), in: Geografický časopis 6, 1954, č. 3–4, s. 115n.
L: F. Machát, Dr. Vítězslav šl. z Cintulů, in: Sborník České společnosti zeměvědné 17, 1911, s. 33n.; OSN 28, s. 167 (jako Viktor C.); OSND 1/2, s. 895; J. Hanzlík, V. C., in: Sborník Československé společnosti zeměpisné 60, 1955, s. 90n.; Ľ. V. Prikryl, Slovenský geograf v Čechách, in: Technické noviny 30, 1982, č. 26, s. 2; L. Kühn, Buditelia v župe bratislavskej, Bratislava 1928, s. 169n.; Ercé, Slovenská krv, Bratislava 1942, s. 69n.; P. Petrus, Korešpondencia Svetozára Hurbana Vajanského 3, Bratislava 1978, rejstřík; Priekopníci vedy a techniky na Slovensku 2, Bratislava 1988, rejstřík; SBS 1, s. 373; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 78n.; BLS 2, s. 44n. (kde další literatura).
Alena Táborecká