Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky CINYBULK Vojtěch 10.8.1915-6.2.1994

{{Infobox - osoba
| jméno = Vojtěch CINYBULK
| obrázek = Cinybulk Vojtech portret.jpg
| datum narození = 10.8.1915
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 6.2.1994
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
63- Spisovatel

| jiná jména = 
}}
'''CINYBULK, Vojtěch''', ''* 10. 8. 1915 Praha, † 6. 2. 1994 Praha, grafik, loutkářský scénograf, výtvarník, pedagog, organizátor, autor her''

Narodil se v rodině knihařského ozdobníka a loutkového
amatéra. S otcem začal v dětství hrát loutkové divadlo v malostranském
Sokole. Na obecné škole ho ovlivnil významný
loutkářský pracovník, spisovatel a redaktor B. Schweigstill.
1933 maturoval na reálce v Dušní ulici. 1934 absolvoval
Státní pedagogickou akademii a 1934–35 začal učit na obecné
škole na Karlově, kde pod vedením ředitele Schweigstilla
debutoval v jeho časopisu pro děti ''Srdíčko''. Od 1935
dobrovolně učil na menšinových školách (1935–36 v Kozlech,
1936–38 v Hostomicích u Bíliny), 1938–43 (češtinu
a historii) na měšťanské škole v pražském Podolí, 1945–52
v Dejvicích. Zároveň se pravidelně věnoval volné grafice
a jako autor a grafik přispíval do dětských časopisů. 1943–45
byl totálně nasazen, vyučil se zámečníkem a pracoval jako
tovární grafik. Od poloviny 40. let 20. století spolupracoval
s několika amatérskými loutkářskými soubory. Po válce
navštěvoval soukromou grafickou školu J. Švába Officina
Pragensis (1945–47) a 1947–50 pokračoval v externím studiu
v Ústavu malby na Pedagogické fakultě UK u C. Boudy
a M. Salcmana. Po založení Ústředního loutkového divadla
v Praze 1949 tam do 1967 působil jako externí scénograf.
Spolupracoval též s řadou dalších loutkových scén. V září
1952 nastoupil na loutkářskou katedru DAMU jako pedagog
scénického a kostýmního výtvarnictví (1953 docentem,
1967 mimořádným profesorem), od 1955 byl výtvarníkem
a spisovatelem ve svobodném povolání. Do konce života externě
přednášel na katedře, pracoval pro loutková divadla,
organizoval loutkářská soustředění a přispíval do odborných
loutkářských i dětských časopisů, byl spoluredaktorem ''Ohníčku''
a ''Sedmihlásku'' a užíval tam pseudonymy C. Marek,
K. Bouček a šifru C. 1990 utrpěl těžký úraz. S manželkou
Františkou (1916–2000) měl dvě dcery.

Všestranná C. činnost, jež záhy upoutala pozornost i v zahraničí,
se soustředila hlavně na tři oblasti: loutkové výtvarnictví,
užitou grafiku a psaní loutkových her. Do 1950 navrhoval
loutky a maňásky pro řadu amatérských souborů, od 1943
spolupracoval se scénou J. Malíka PULS jako autor výprav
a kostýmů, po osvobození se stal výtvarníkem Kašpárkovy
říše v Olomouci-Hejčíně, od 1949 působil v Divadle S+H
J. Skupy, od 1950 byl šéfem výpravy v Malíkově Ústředním
loutkovém divadle, jehož prostřednictvím navrhoval scény
i pro Divadlo S. Obrazcova v Moskvě, později spoluzakládal
Divadlo Sluníčko; od poloviny 50. let byl pokládán za předního
tvůrce moderní výpravy k loutkovým hrám. Vynikající
úroveň měly i jeho kostýmy pro marionety, návrhy dřevěných
hraček a plakátů s loutkářskou tematikou, maňásků,
výpravy pro televizní loutkové filmy, byl jedním z prvních
českých kreslířů diafilmu. Zabýval se i činoherní scénografií
(Vesnické divadlo, Pražské oblastní divadlo).

Jeho kompozičně a stylově zjednodušené návrhy dekorací
a loutek vycházely z výrazného grafického cítění a vysokým
výtvarným standardem překonávaly dobové tendence k realistické
popisnosti. K C. scénografickým úspěchům patřily
zejména výpravy ke hrám ''Pan Johanes'' A. Jiráska (1950),
''Zlatovláska'' J. Kainara (1952), ''Hrdinové severu'' A. Šnejderové
(1952, státní cena za výpravu), ''Johanes doktor Faust'' K. Bednáře
(1957), ''Pohádky pana Pohádky'' J. Středy (1961), ''Božská''
''komedie'' I. Štoka (1962) ad. C. pedagogická a výtvarná práce
pro česká loutková divadla poválečné doby, kdy se konstituovala
síť profesionálních loutkových scén, měla zakladatelský
charakter, na C. tvorbu navázala řada jeho žáků.

Zálibu v loutkovém divadle projevil i jako autor mnoha loutkových
a maňáskových her, určených především pro amatérské
soubory. Prokázal v nich smysl pro poezii, hravost, barvitou
charakteristiku a specifické možnosti loutkové scény.
K neznámějším patřily ''Ostrov splněných přání'', ''Hračky na cestách''
a ''Loutkové pantomimy''. Specifickým žánrem mu byla moderní
pohádka, někdy vycházející z tradiční motiviky (např.
tetralogie her o Kašpárkovi, 1940–43), založená však na většinou
bohaté fabuli, imaginaci a humoru (zejména ''Kocour''
''Pětivousek'', 1959, ''Sněhuláččí nokturno'', 1961). V mezinárodním
měřítku byl průkopníkem žánru loutkové pantomimy.
Respektoval jak možnosti loutek, tak vnímavost dětského diváka
a výjimečnou péči věnoval jazyku, proto se většina jeho
her stala kmenovým repertoárem českých loutkových scén.
Svým vypravěčstvím si získal sympatie dětí několika generací.
Zdramatizoval prózy O’Henryho a S. Maršaka. Pohádky
psal dále prózou (''Dvacet pohádek'', 1948, ''Povídánky'', 1971 aj.)
i veršem (''Kohoutek jde do světa'', 1947 aj.), byl autorem rozhlasových
pohádkových her, omalovánek, příležitostně psal
pro Televizní vysílání pro školy a pro Školní rozhlas.

Evropské proslulosti dosáhl i jako autor užité grafiky. Vynikl
v oblasti propagační loutkářské afiše, stal se jedním z nejvýznamnějších
evropských tvůrců exlibris (téměř tisíc kusů)
a novoročenek (asi 500 kusů), dodnes je ceněn především
v západní Evropě. Nadaný kreslíř našel svoji hlavní techniku
v dřevorytu, náměty čerpal z loutkářství, z pohádek, mýtů
a dějin. Výrazně se uplatnil jako ilustrátor dětských knih a
loutkových her vydávaných v edicích ''Bibliotéka uměleckých''
''maňásků'', ''Moderní loutková scéna'', ''Hry pro loutky'', ''Divadélko''.
Mimoto vytvořil několik volných grafických cyklů, většinou
netradičně epicky pojatých, okrajově se zabýval olejomalbou.
Všechna jeho výtvarná díla mají buď lyrický, na svět dětí
a loutek zaměřený charakter, nebo sdělují poselství nějakého
příběhu. Byl členem tvůrčí skupiny Purkyně, Spolku českých
umělců grafiků Hollar, členem Svazu československých výtvarných
umělců, členem Svazu československých divadelních
umělců. 1952 obdržel státní cenu v oboru loutkářské
scénografie.

'''D:''' loutkové hry – výběr: Kašpárkovo čarování, 1941; O pyšné base, 1947;
Ostrov splněných přání, 1948; O podivné skříni, 1950; Hračky na cestách,
1953; Kainovo dobrodružství, 1954; Písničky s maňásky, 1957; Tři maňáskové
grotesky, 1959; Loutkové pantomimy, 1960; Estráda šaška Juchajdy,
1961; Americké obrázky, 1964; Čertův švagr, 1994.

'''L:''' K. Bednář – J. Trnka – E. Kolár, Pohádky a loutky, 1958, passim; E. Øjen,
V. C. – en czekkisk grafiker og exlibriskunstler, 1972; Z. Bezděk, Československá
loutková divadla 1949–1969, 1973, passim; J. Schmied – J. Loubal,
V. C. – soupis knižních značek, 1975; F. Dvořák, Současné ex libris, 1979,
passim; LČL 1, s. 359n., 3/2, s. 1402 (kde správné místo úmrtí); SČSVU
1, 1998, s. 269; Tomeš 1, s. 172; Knížák 1, s. 154n.; J. Halík, Návštěvou
u V. C., in: Československý loutkář 11, 1961, s. 150; J. M. (J. Malík), C.
s jubilejním indexem 1915–1965, in: tamtéž 15, 1965, s. 175; F. Sokol – J.
Jaroš, Československá loutkářská scénografie, 1969, s. 18; M. Česal, Za V. C.
(1915–1994), in: Loutkář 44, 1994, s. 90n.; V. C., 1995 (bibliofilie, vzpomínky
C., vyd. k nedožitým osmdesátinám); J. Středa, České profesionální
loutkářství, 3, in: Loutkář 50, 2000, s. 210.

'''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha.

Alice Dubská, Martin Kučera
   
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]

[[Kategorie:1915]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1994]]
[[Kategorie:Praha]]

<gallery>
Cinybulk Vojtech mlyn.jpg|Větrný mlýn, kolem roku 1960
Cinybulk Vojtech trojsprezi.jpg|Trojspřeží, kolem roku 1980
</gallery>