CIPR Josef 16.2.1881-27.10.1956: Porovnání verzí
(CIPR_Josef_16.2.1881-27.10.1956) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 16.2.1881 | | datum narození = 16.2.1881 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Dolní Kounice |
| datum úmrtí = 27.10.1956 | | datum úmrtí = 27.10.1956 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Brno |
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''CIPR, Josef''', ''* 16. 2. 1881 Dolní Kounice, † 27. 10. 1956 Brno, železniční úředník, básník, prozaik, překladatel, redaktor'' | ||
+ | |||
+ | Po absolvování reálky v Brně 1901 odešel do Vídně, kde | ||
+ | se stal nejprve železničním adjunktem na trati Jižní dráhy | ||
+ | s působištěm ve Felixdorfu u Vídeňského Nového Města. | ||
+ | Až do konce první světové války pracoval jako železniční | ||
+ | úředník ve Vídni a na jiných místech v Rakousku. 1918 | ||
+ | se vrátil do Brna a byl zaměstnán jako inspektor státních | ||
+ | drah. Kariéru ve službách železnic zakončil v hodnosti náměstka | ||
+ | ředitele státních drah. Vedle povolání se věnoval literatuře | ||
+ | a novinářství (přispíval mj. do brněnského denního | ||
+ | tisku). Debutoval ve Vídni, v českých vídeňských listech, | ||
+ | zejména ve ''Vídeňském deníku'', přispíval i do ''Dělnických listů'', | ||
+ | básnické prvotiny otiskoval také v ''Moderní revui'', v Šarpenově | ||
+ | ''XX. věku'' a v Břečkově ''Moravě''. Jako lyrik, satirik a novelista | ||
+ | se zařadil do Macharova okruhu, byl básníkovým | ||
+ | osobním přítelem. Sklony samotáře, ironika, výbojného | ||
+ | satirika a osobnosti vnitřně rozkolísané projevil již ve své | ||
+ | tvorbě z doby předválečné a válečné Vídně. Z realistického | ||
+ | příklonu ke krajinářskému žánrovému popisu vzešel knižní | ||
+ | debut drobných próz v macharovském stylu ''Hlavy a hlavičky'' | ||
+ | (1911), črty a obrázky vzpomínek na domov, dětství i na první | ||
+ | milostná okouzlení. Rovněž první sbírky básní směroval | ||
+ | k intimní poezii reflexivního ladění a poezii satirické. Vlastní | ||
+ | mu byla zejména epigramová forma a forma veršovaných | ||
+ | pohádek a balad, tematicky zhusta napadající společenskomravní | ||
+ | nepravosti doby. Z období vídeňského pobytu vytěžil | ||
+ | sbírku básní ''Chladnoucí země'' (1918), v satirických verších | ||
+ | ''Plechoví rytíři'' (1918) představil vidinu národního vojska. | ||
+ | Od příchodu do Brna přispíval dlouhá léta do ''Lidových novin'' | ||
+ | povídkami, drobnými lyrizujícími obrázky z moravského | ||
+ | venkova, básněmi a epigramy. V duchu Havlíčkově i Macharově | ||
+ | vydal satiricky laděné básně ''Jsemť já z kraje muzikantů'' | ||
+ | (1924), z jeho veršovaných obrázků ''Venkovská pošta'' (1929) | ||
+ | vyzařoval stesk a trpkost stárnoucího muže. Veršovanou povídku | ||
+ | o dobrodružstvích chlapce a psa ''Kamarádi'' (1929) určil | ||
+ | dětem. Teskně vyzněla kniha padesáti anekdotických i novelistických | ||
+ | skic a studií, fejetonů a krajových obrázků ''Po zákonu'' | ||
+ | ''srdce'' (1933), moderně pojaté satiry, epigramy a básně | ||
+ | shrnul do díla ''Skopolamin'' (1934), kde v prvém cyklu ''Malý'' | ||
+ | ''Brehm'' portrétoval živočichy, na nichž zpodobnil lidské vlastnosti | ||
+ | a vady, v druhém karikoval život člověka na zemi, vývoj | ||
+ | veřejných a politických poměrů, spisovatele i kritiku. Básně | ||
+ | otiskoval i v časopise ''Pískle v trní'' (1928). Byl členem Moravského | ||
+ | kola spisovatelů, od 1923 tam působil jako pokladník. | ||
+ | 1930–34 řídil s A. Veselým a J. Staňkem orgán moravských | ||
+ | spisovatelů ''Kolo''. | ||
+ | |||
+ | Redigoval 1937–39 propagační časopis ředitelství státních | ||
+ | drah v Brně a Olomouci ''Cestovní zpravodaj ČSD'' a publikoval | ||
+ | v něm i náladové přírodní obrázky z různých krajů a básně. | ||
+ | V prvních letech po druhé světové válce přispíval epigramy | ||
+ | do ''Svobodného slova'' a stále do ''Kola'' pod pseudonymem Ivan | ||
+ | Hrozný. S J. Marchou, V. Kantorem a S. Kovandou vydal | ||
+ | sbírku básní ''Vinobraní'' (1948). C. neotištěné básnické rukopisy | ||
+ | obsáhly některé překlady sbírek W. Busche, H. Heineho. | ||
+ | G. E. Lessinga, F. Grillparzera aj. Užíval také šifru „ip“. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' F. A. Soukup, Česká menšina v Rakousku, 1928, s. 291; Naše kniha 12, | ||
+ | 1931, s. 84; Kulturní adresář ČSR, 2, 1936; O. Manoušek, Českovídeňské | ||
+ | básnictví, in: Dunaj, 1936, passim; B. Slavík, Šedesátka J. C., in: Lidové | ||
+ | noviny 16. 2. 1941; nekrolog: in: Literární noviny 5, 1956, č. 46, s. 9; Čtvrtstoletí | ||
+ | moravského kola spisovatelů, 1937 (ed. M. Elpl), s. 18; J. Kunc, Kdy | ||
+ | zemřeli?, 1962, s. 32; LČL 1, s. 360. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha; LA PNP Praha. | ||
+ | |||
+ | Marcella Husová | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:1881]] | [[Kategorie:1881]] | ||
+ | [[Kategorie:Dolní Kounice]] | ||
[[Kategorie:1956]] | [[Kategorie:1956]] | ||
+ | [[Kategorie:Brno]] |
Verze z 2. 11. 2016, 19:27
Josef CIPR | |
Narození | 16.2.1881 |
---|---|
Místo narození | Dolní Kounice |
Úmrtí | 27.10.1956 |
Místo úmrtí | Brno |
Povolání | 63- Spisovatel |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43980 |
CIPR, Josef, * 16. 2. 1881 Dolní Kounice, † 27. 10. 1956 Brno, železniční úředník, básník, prozaik, překladatel, redaktor
Po absolvování reálky v Brně 1901 odešel do Vídně, kde se stal nejprve železničním adjunktem na trati Jižní dráhy s působištěm ve Felixdorfu u Vídeňského Nového Města. Až do konce první světové války pracoval jako železniční úředník ve Vídni a na jiných místech v Rakousku. 1918 se vrátil do Brna a byl zaměstnán jako inspektor státních drah. Kariéru ve službách železnic zakončil v hodnosti náměstka ředitele státních drah. Vedle povolání se věnoval literatuře a novinářství (přispíval mj. do brněnského denního tisku). Debutoval ve Vídni, v českých vídeňských listech, zejména ve Vídeňském deníku, přispíval i do Dělnických listů, básnické prvotiny otiskoval také v Moderní revui, v Šarpenově XX. věku a v Břečkově Moravě. Jako lyrik, satirik a novelista se zařadil do Macharova okruhu, byl básníkovým osobním přítelem. Sklony samotáře, ironika, výbojného satirika a osobnosti vnitřně rozkolísané projevil již ve své tvorbě z doby předválečné a válečné Vídně. Z realistického příklonu ke krajinářskému žánrovému popisu vzešel knižní debut drobných próz v macharovském stylu Hlavy a hlavičky (1911), črty a obrázky vzpomínek na domov, dětství i na první milostná okouzlení. Rovněž první sbírky básní směroval k intimní poezii reflexivního ladění a poezii satirické. Vlastní mu byla zejména epigramová forma a forma veršovaných pohádek a balad, tematicky zhusta napadající společenskomravní nepravosti doby. Z období vídeňského pobytu vytěžil sbírku básní Chladnoucí země (1918), v satirických verších Plechoví rytíři (1918) představil vidinu národního vojska. Od příchodu do Brna přispíval dlouhá léta do Lidových novin povídkami, drobnými lyrizujícími obrázky z moravského venkova, básněmi a epigramy. V duchu Havlíčkově i Macharově vydal satiricky laděné básně Jsemť já z kraje muzikantů (1924), z jeho veršovaných obrázků Venkovská pošta (1929) vyzařoval stesk a trpkost stárnoucího muže. Veršovanou povídku o dobrodružstvích chlapce a psa Kamarádi (1929) určil dětem. Teskně vyzněla kniha padesáti anekdotických i novelistických skic a studií, fejetonů a krajových obrázků Po zákonu srdce (1933), moderně pojaté satiry, epigramy a básně shrnul do díla Skopolamin (1934), kde v prvém cyklu Malý Brehm portrétoval živočichy, na nichž zpodobnil lidské vlastnosti a vady, v druhém karikoval život člověka na zemi, vývoj veřejných a politických poměrů, spisovatele i kritiku. Básně otiskoval i v časopise Pískle v trní (1928). Byl členem Moravského kola spisovatelů, od 1923 tam působil jako pokladník. 1930–34 řídil s A. Veselým a J. Staňkem orgán moravských spisovatelů Kolo.
Redigoval 1937–39 propagační časopis ředitelství státních drah v Brně a Olomouci Cestovní zpravodaj ČSD a publikoval v něm i náladové přírodní obrázky z různých krajů a básně. V prvních letech po druhé světové válce přispíval epigramy do Svobodného slova a stále do Kola pod pseudonymem Ivan Hrozný. S J. Marchou, V. Kantorem a S. Kovandou vydal sbírku básní Vinobraní (1948). C. neotištěné básnické rukopisy obsáhly některé překlady sbírek W. Busche, H. Heineho. G. E. Lessinga, F. Grillparzera aj. Užíval také šifru „ip“.
L: F. A. Soukup, Česká menšina v Rakousku, 1928, s. 291; Naše kniha 12, 1931, s. 84; Kulturní adresář ČSR, 2, 1936; O. Manoušek, Českovídeňské básnictví, in: Dunaj, 1936, passim; B. Slavík, Šedesátka J. C., in: Lidové noviny 16. 2. 1941; nekrolog: in: Literární noviny 5, 1956, č. 46, s. 9; Čtvrtstoletí moravského kola spisovatelů, 1937 (ed. M. Elpl), s. 18; J. Kunc, Kdy zemřeli?, 1962, s. 32; LČL 1, s. 360.
P: Biografický archiv ÚČL Praha; LA PNP Praha.
Marcella Husová