CIPR Josef 16.2.1881-27.10.1956: Porovnání verzí

Z Personal
(CIPR_Josef_16.2.1881-27.10.1956)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 16.2.1881
 
| datum narození = 16.2.1881
| místo narození =  
+
| místo narození = Dolní Kounice
 
| datum úmrtí = 27.10.1956
 
| datum úmrtí = 27.10.1956
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Brno
 
| povolání = 63- Spisovatel
 
| povolání = 63- Spisovatel
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Josef CIPR
+
}}
 +
'''CIPR, Josef''', ''* 16. 2. 1881 Dolní Kounice, † 27. 10. 1956 Brno, železniční úředník, básník, prozaik, překladatel, redaktor''
 +
 
 +
Po absolvování reálky v Brně 1901 odešel do Vídně, kde
 +
se stal nejprve železničním adjunktem na trati Jižní dráhy
 +
s působištěm ve Felixdorfu u Vídeňského Nového Města.
 +
Až do konce první světové války pracoval jako železniční
 +
úředník ve Vídni a na jiných místech v Rakousku. 1918
 +
se vrátil do Brna a byl zaměstnán jako inspektor státních
 +
drah. Kariéru ve službách železnic zakončil v hodnosti náměstka
 +
ředitele státních drah. Vedle povolání se věnoval literatuře
 +
a novinářství (přispíval mj. do brněnského denního
 +
tisku). Debutoval ve Vídni, v českých vídeňských listech,
 +
zejména ve ''Vídeňském deníku'', přispíval i do ''Dělnických listů'',
 +
básnické prvotiny otiskoval také v ''Moderní revui'', v Šarpenově
 +
''XX. věku'' a v Břečkově ''Moravě''. Jako lyrik, satirik a novelista
 +
se zařadil do Macharova okruhu, byl básníkovým
 +
osobním přítelem. Sklony samotáře, ironika, výbojného
 +
satirika a osobnosti vnitřně rozkolísané projevil již ve své
 +
tvorbě z doby předválečné a válečné Vídně. Z realistického
 +
příklonu ke krajinářskému žánrovému popisu vzešel knižní
 +
debut drobných próz v macharovském stylu ''Hlavy a hlavičky''
 +
(1911), črty a obrázky vzpomínek na domov, dětství i na první
 +
milostná okouzlení. Rovněž první sbírky básní směroval
 +
k intimní poezii reflexivního ladění a poezii satirické. Vlastní
 +
mu byla zejména epigramová forma a forma veršovaných
 +
pohádek a balad, tematicky zhusta napadající společenskomravní
 +
nepravosti doby. Z období vídeňského pobytu vytěžil
 +
sbírku básní ''Chladnoucí země'' (1918), v satirických verších
 +
''Plechoví rytíři'' (1918) představil vidinu národního vojska.
 +
Od příchodu do Brna přispíval dlouhá léta do ''Lidových novin''
 +
povídkami, drobnými lyrizujícími obrázky z moravského
 +
venkova, básněmi a epigramy. V duchu Havlíčkově i Macharově
 +
vydal satiricky laděné básně ''Jsemť já z kraje muzikantů''
 +
(1924), z jeho veršovaných obrázků ''Venkovská pošta'' (1929)
 +
vyzařoval stesk a trpkost stárnoucího muže. Veršovanou povídku
 +
o dobrodružstvích chlapce a psa ''Kamarádi'' (1929) určil
 +
dětem. Teskně vyzněla kniha padesáti anekdotických i novelistických
 +
skic a studií, fejetonů a krajových obrázků ''Po zákonu''
 +
''srdce'' (1933), moderně pojaté satiry, epigramy a básně
 +
shrnul do díla ''Skopolamin'' (1934), kde v prvém cyklu ''Malý''
 +
''Brehm'' portrétoval živočichy, na nichž zpodobnil lidské vlastnosti
 +
a vady, v druhém karikoval život člověka na zemi, vývoj
 +
veřejných a politických poměrů, spisovatele i kritiku. Básně
 +
otiskoval i v časopise ''Pískle v trní'' (1928). Byl členem Moravského
 +
kola spisovatelů, od 1923 tam působil jako pokladník.
 +
1930–34 řídil s A. Veselým a J. Staňkem orgán moravských
 +
spisovatelů ''Kolo''.
 +
 
 +
Redigoval 1937–39 propagační časopis ředitelství státních
 +
drah v Brně a Olomouci ''Cestovní zpravodaj ČSD'' a publikoval
 +
v něm i náladové přírodní obrázky z různých krajů a básně.
 +
V prvních letech po druhé světové válce přispíval epigramy
 +
do ''Svobodného slova'' a stále do ''Kola'' pod pseudonymem Ivan
 +
Hrozný. S J. Marchou, V. Kantorem a S. Kovandou vydal
 +
sbírku básní ''Vinobraní'' (1948). C. neotištěné básnické rukopisy
 +
obsáhly některé překlady sbírek W. Busche, H. Heineho.
 +
G. E. Lessinga, F. Grillparzera aj. Užíval také šifru „ip“.
 +
 
 +
'''L:''' F. A. Soukup, Česká menšina v Rakousku, 1928, s. 291; Naše kniha 12,
 +
1931, s. 84; Kulturní adresář ČSR, 2, 1936; O. Manoušek, Českovídeňské
 +
básnictví, in: Dunaj, 1936, passim; B. Slavík, Šedesátka J. C., in: Lidové
 +
noviny 16. 2. 1941; nekrolog: in: Literární noviny 5, 1956, č. 46, s. 9; Čtvrtstoletí
 +
moravského kola spisovatelů, 1937 (ed. M. Elpl), s. 18; J. Kunc, Kdy
 +
zemřeli?, 1962, s. 32; LČL 1, s. 360.
 +
 
 +
'''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha; LA PNP Praha.
 +
 
 +
Marcella Husová
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
  
 
[[Kategorie:1881]]
 
[[Kategorie:1881]]
 +
[[Kategorie:Dolní Kounice]]
 
[[Kategorie:1956]]
 
[[Kategorie:1956]]
 +
[[Kategorie:Brno]]

Verze z 2. 11. 2016, 19:27

Josef CIPR
Narození 16.2.1881
Místo narození Dolní Kounice
Úmrtí 27.10.1956
Místo úmrtí Brno
Povolání 63- Spisovatel
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43980

CIPR, Josef, * 16. 2. 1881 Dolní Kounice, † 27. 10. 1956 Brno, železniční úředník, básník, prozaik, překladatel, redaktor

Po absolvování reálky v Brně 1901 odešel do Vídně, kde se stal nejprve železničním adjunktem na trati Jižní dráhy s působištěm ve Felixdorfu u Vídeňského Nového Města. Až do konce první světové války pracoval jako železniční úředník ve Vídni a na jiných místech v Rakousku. 1918 se vrátil do Brna a byl zaměstnán jako inspektor státních drah. Kariéru ve službách železnic zakončil v hodnosti náměstka ředitele státních drah. Vedle povolání se věnoval literatuře a novinářství (přispíval mj. do brněnského denního tisku). Debutoval ve Vídni, v českých vídeňských listech, zejména ve Vídeňském deníku, přispíval i do Dělnických listů, básnické prvotiny otiskoval také v Moderní revui, v Šarpenově XX. věku a v Břečkově Moravě. Jako lyrik, satirik a novelista se zařadil do Macharova okruhu, byl básníkovým osobním přítelem. Sklony samotáře, ironika, výbojného satirika a osobnosti vnitřně rozkolísané projevil již ve své tvorbě z doby předválečné a válečné Vídně. Z realistického příklonu ke krajinářskému žánrovému popisu vzešel knižní debut drobných próz v macharovském stylu Hlavy a hlavičky (1911), črty a obrázky vzpomínek na domov, dětství i na první milostná okouzlení. Rovněž první sbírky básní směroval k intimní poezii reflexivního ladění a poezii satirické. Vlastní mu byla zejména epigramová forma a forma veršovaných pohádek a balad, tematicky zhusta napadající společenskomravní nepravosti doby. Z období vídeňského pobytu vytěžil sbírku básní Chladnoucí země (1918), v satirických verších Plechoví rytíři (1918) představil vidinu národního vojska. Od příchodu do Brna přispíval dlouhá léta do Lidových novin povídkami, drobnými lyrizujícími obrázky z moravského venkova, básněmi a epigramy. V duchu Havlíčkově i Macharově vydal satiricky laděné básně Jsemť já z kraje muzikantů (1924), z jeho veršovaných obrázků Venkovská pošta (1929) vyzařoval stesk a trpkost stárnoucího muže. Veršovanou povídku o dobrodružstvích chlapce a psa Kamarádi (1929) určil dětem. Teskně vyzněla kniha padesáti anekdotických i novelistických skic a studií, fejetonů a krajových obrázků Po zákonu srdce (1933), moderně pojaté satiry, epigramy a básně shrnul do díla Skopolamin (1934), kde v prvém cyklu Malý Brehm portrétoval živočichy, na nichž zpodobnil lidské vlastnosti a vady, v druhém karikoval život člověka na zemi, vývoj veřejných a politických poměrů, spisovatele i kritiku. Básně otiskoval i v časopise Pískle v trní (1928). Byl členem Moravského kola spisovatelů, od 1923 tam působil jako pokladník. 1930–34 řídil s A. Veselým a J. Staňkem orgán moravských spisovatelů Kolo.

Redigoval 1937–39 propagační časopis ředitelství státních drah v Brně a Olomouci Cestovní zpravodaj ČSD a publikoval v něm i náladové přírodní obrázky z různých krajů a básně. V prvních letech po druhé světové válce přispíval epigramy do Svobodného slova a stále do Kola pod pseudonymem Ivan Hrozný. S J. Marchou, V. Kantorem a S. Kovandou vydal sbírku básní Vinobraní (1948). C. neotištěné básnické rukopisy obsáhly některé překlady sbírek W. Busche, H. Heineho. G. E. Lessinga, F. Grillparzera aj. Užíval také šifru „ip“.

L: F. A. Soukup, Česká menšina v Rakousku, 1928, s. 291; Naše kniha 12, 1931, s. 84; Kulturní adresář ČSR, 2, 1936; O. Manoušek, Českovídeňské básnictví, in: Dunaj, 1936, passim; B. Slavík, Šedesátka J. C., in: Lidové noviny 16. 2. 1941; nekrolog: in: Literární noviny 5, 1956, č. 46, s. 9; Čtvrtstoletí moravského kola spisovatelů, 1937 (ed. M. Elpl), s. 18; J. Kunc, Kdy zemřeli?, 1962, s. 32; LČL 1, s. 360.

P: Biografický archiv ÚČL Praha; LA PNP Praha.

Marcella Husová